Přitom v mnoha zápasech stále dokazoval, že je geniální. Výjimečný. Jako fotbalista a pro mě i jako člověk.
Pokud měl po zápase hodnotit výkon, dokázal být, na rozdíl od jiných, kritický, věci nazýval pravými jmény, za nic se neschovával. A také uměl být dost sebekritický, na rozdíl od jiných. Co řekl, mělo vždy hlavu a patu, na rozdíl od mnoha výroků jiných nesoudných hráčů a arogantních trenérů. Vždy měl můj obdiv za to, co dokázal, jak hrál, jak se choval. K rodině, klubu, ostatním.
Jeden příklad za vše? Mám syna. Na den jeho desátých narozenin mi hvězdný kapitán Sparty slíbil, že se mu podepíše na dres. Po zápase na Letné (a výhře nad Baníkem) nás v sektoru vyhledal, přeskočil reklamní panely a synovi dres opravdu podepsal (synáček se hodně divil, bylo to pro něj překvapení). To by asi také každý neudělal. I proto je pro mě pravým vzorem pro mladé fotbalisty.
Borec Dočkalových kvalit si zaslouží uznání a respekt.
Díky, Bořku!
