Splnil se vám další sen. Po MS, ME a Lize mistrů, jste byla na Letní olympiádě v brazilském Rio de Janeiro. Více už snad pro sportovce nebo rozhodčího asi být nemůže. Je to tak?

Ano. Ale další účasti na stejných turnajích jsou pro mě další motivací.

Chtěla jste se zúčastnit slavnostního zahájení. Podařilo se?

Slavnostního zahájení jsem se zúčastnila a bylo to něco výjimečného, nezapomenutelný zážitek.

A na závěrečném ceremoniálu jste byla?

Toho jsem se již nezúčastnila, v tu dobu jsem už byla zpět v České republice. Po finále žen jsme letěly všechny rozhodčí ženy domů.

Na fotbalovém turnaji žen, jste společně s kolegyněmi rozhodovala dva zápasy ve skupině, Čína – JAR 2:0 a Austrálie – Zimbabwe 6:1. Jak těžké to byly pro vás zápasy?

Zápas Čína – JAR byl normální a nebyl na rozhodování těžký. Ale na takovémto turnaji je každý zápas důležitý, takže zodpovědnost to byla obrovská a byla i určitá nervozita. Druhý zápas ve městě Salvador byl těžší, šlo o přímý postup ze skupiny pro Austrálii a zápas rozhodoval z jakého místa postoupí, a s kým bude hrát ve čtvrtfinále.

Finále bylo překvapivě evropské, Německo vyhrálo nad Švédskem 2:1. Copak Němky, ty byly jedny z favoritek, ale Seveřanky? Jak jste to viděla přímo v dění?

Němky byly jednoznačně favoritky celého turnaje, což následně i potvrdily. Seveřanky překvapily ze všech týmů nejvíc, zejména při postupu ze čtvrtfinále proti USA. Herně se mi Švédsko nelíbilo, bylo to hodně o defenzivě, ale jejich herní styl byl účelný a druhé místo na olympijských hrách jim už nikdo nevezme. Musím přiznat, že ve finále jsem fandila Švédsku.

Na finále jste se byla podívat, jak vás nadchla atmosféra?

Byla jsem se podívat a atmosféra na stadionu Maracana byla výborná a ohlušující. Ještě lepší ale byla při semifinále Brazílie – Švédsko na stejném stadionu, kde bylo 74 500 diváků, kteří fandili a plně podporovali domácí. Škoda jen, že ženský tým Brazílie měl nejlepší formu na počátku turnaje, kde si ve skupině hravě poradilo se Švédskem a postupně jim forma po dobu turnaje odcházela, což nakonec vyústilo až v celkově čtvrté místo.

Kdo hrál nejlepší fotbal?

Brazílie a USA.

Byla jste se podívat i na mužský turnaj, který vyhráli domácí Brazilci?

Ano, byla jsem se podívat na více mužských zápasech. Když nebyl zápas žen, chodili jsme se pravidelně dívat na mužské zápasy. Zaslouženě vyhráli Brazilci, jejich zápasy byly famózní. Na začátku turnaje se jim moc nedařilo, ale postupně se jejich hra zlepšovala. Ti měli načasování formy zcela opačné ve srovnání s jejich ženskými protějšky. Jejich semifinálové utkání proti Hondurasu bylo dech beroucí.

Měla jste čas dorazit i na jiné sporty?

Čas jsem moc neměla, ale jeden večer jsem se byla podívat na atletiku, což byl obrovský zážitek. Viděla jsem v akci naše sportovce – Petra Svobodu, Zuzanu Hejnovou, Denisu Rosolovou a finále tyčkařů s naší dvojnásobnou účastí – Michalem Balnerem a Janem Kudličkou. Ten den bylo i slavnostní vyhlášení 100m mužů s Usainem Boltem. Nedaleko od našeho hotelu se konala soutěž v jachtaření, takže byla možnost to vidět „live".

Setkala jste se některými českými reprezentanty?

Setkala jsem se osobně v Českém domě s Petrou Kvitovou, Petrem Koukalem, Lucií Hradeckou a Radkem Štěpánkem, kteří ten den zrovna získali bronzovou medaili.

Na olympiádě bylo řada nedostatků. Měla jste také nějaké problémy nebo byly jen v olympijské vesnici?

O nedostatcích vím pouze z médií, u nás vše fungovalo. Je pravdou, že v celém Riu byly problémy s dopravou, všude byly kolony a cesty na sportoviště byly asi časově náročnější. S jiným problémy jsem se nesetkala.

Obávaný virus zika nikdo nechytil. Viděla jste vůbec nějakého komára nebo byli všichni vyhubeni?

Virus zika nikdo nechytil. Upřímně jsem žádného komára neviděla. V tomto směru to bylo spíše mediálně vyhnané a přehnané.

Mimo sportovního dění, jste chtěla vidět dominanty Ria de Janeiro – sochu Ježíše Krista a pláž Copacabana. Podařilo se, a co jste ještě navštívila ve volném čase?

Podařilo se, obě místa jsem osobně navštívila. I když moc volného času nebylo, stihla jsem i návštěvu další dominanty, a to Cukrové homole, na kterou jsme koukali přímo z hotelu.

Splnila olympiáda vaše očekávání nebo jste odjížděla se smíšenými pocity?

Jednoznačně olympiáda splnila mé očekávání, smíšené pocity žádné nebyly a nejsou. Zážitek na celý život.

Je ještě něco, co vás popohání ve fotbalové profesi dopředu, když už jste absolvovala všechny největší svátky fotbalu?

Ještě je řada dalších zápasů a turnajů, kterých bych se chtěla zúčastnit. Naopak tohle byla a je další motivace do další tvrdé práce.

Co vás čeká do konce roku, jen liga nebo jedete ještě na nějakou akci do zahraničí?

Naskočit na českou fotbalovou scénu se chystám až příští víkend (10. – 11. 9.), protože tento víkend jsem v Praze na semináři FIFA. V polovině září jsme s českými kolegyněmi nominované na kvalifikační utkání žen Island – Slovinsko.