Po podzimu jste měli stejně bodů s prvním Poříčím a dvě kola před koncem soutěže jste ztráceli na lídra dvanáct bodů. Čím si to vysvětlujete?

Do jarní části soutěže jsme vstupovali pouze se čtrnácti hráči a šli tak trochu do rizika, což se nám asi trochu vymstilo. Těsně před začátkem jsem odmítl spolupráci s jedním hráčem, který měl nesmyslné požadavky. Ve druhém kole se zranil Nachtman, od třetího utkání měl zdravotní problémy Čáp a do konce soutěže do hry nezasáhl. Po čtvrtém kole se zranil Pavel Sisel a také on už téměř nehrál. V pátém kole se nechal zbytečně vyloučit Maršoun a k němu přibyl další vyloučený Tomáš Rosenvald. Když k tomu připočtu nevyzpytatelného Doubka, tak hlavní příčinu vidím v tom, že jsme nedokázali přivést v zimní přestávce dva hráče.
Je mi jasné, že podobné problémy měla i jiná mužstva, ale pokud jsme chtěli hrát až do posledních kol o prvenství, tak oslabení v některých zápasech bylo abnormální, což se projevilo a začali jsme ztrácet body, naopak Poříčí sbíralo body jak na běžícím pásu.

Přesto jste skončili na druhém místě. To Vás musí hřát na srdci?

Samozřejmě jsem s druhým místem velice spokojený. Zopakoval jsem si umístění po dvaceti letech, nejprve jako hráč a nyní, jako trenér. Pro Nespeky  je to myslím velký úspěch. Musím však přiznat, že když se mužstvo začalo pomalu rozpadat, tak jsem přestával věřit, že druhé místo udržíme. Velký dík patří klukům z béčka, kteří nám v několika utkáních pomáhali a nejenom  že překvapili mě, jako trenéra, ale především sami sebe, že na I. B třídu mají.  Museli by ale samozřejmě začít trénovat, což u některých vidím, jako problém.

Nešlo i přes problémy I. B třídu vyhrát, vždyť jste vítěze  z Poříčí a vašeho souseda, dvakrát porazili?

Poříčí mělo výborné jaro, co se týká výsledků. Viděl jsem je hrát ve třech utkáních a i když hra třeba nebyla asi úplně podle jejich představ, tak body sbírali, což bylo rohodující. Že jsme Poříčí porazili v obou zápasech, na to jsem si za ty čtyři roky téměř zvykl. Bilanci s tímto mužstvem jsem měl oproti jiným týmům nejlepší a sedm vítězství a pouze jedna porážka hovoří za vše. Rozhodně to byly krásné zápasy a budu na ně rád vzpomínat.

Kde si myslíte, že se lámal chleba a vy už jste věděl, že první místo je asi nedostižné?

Myslím si, že zhruba v polovině jara, kdy jsme doma prohráli ze Sedlcem-Prčice a v dalším kole prohráli v Chotýšanech. Potom jsme sice porazili doma Zbraslavice, ale venku jsme opět prohráli ve Zdislavicích. Během čtyř kol jsme z dvanácti bodů uhráli pouze tři a tam se rozhodlo. Nás zastihla krize v tomto období na rozdíl od Poříčí, které sice prohrálo poslední dvě kola, ale už bylo jasné čtyři kola před koncem, že jsou první s luxusním náskokem.

Na kterých hráčích bylo mužstvo postaveno?

Osa mužstva je v Nespekách  postavena na zkušených hráčích. Velkou práci odvádí dlouhodobě kapitán Míra Pavlík, Karel Nachtman a Jarda Myslivec. Před třemi lety  jsem přivedl Martina Buriana, který je poctivý, jak v tréninku, tak v utkáních a dnes je to pro mě hráč číslo jedna. Před dvěma roky jsem se domluvil na výpomoc na pár zápasů s brankářem Petrem Králíčkem a někteří lidé si ťukali na čelo. Spolupráce po dvou letech skončila mým odchodem, ale Petr neustále dokazuje, že na věku nezáleží a jsem strašně rád, že se  v bráně pokračuje.
Velkým přínosem bylo získání Kamila Kulhavého, protože dokáže ovlivnit a strhnout ostatní hráče. Do osy týmu patří i další hráči jako Michal Párys, Tomáš Rosenvald a samozřejmě Michal Kalenda, který prožil konec jara ve skvělé formě a hlavně se ze spalovače šancí proměnil v zabijáka. Nemůžu  nezmínit další kluky, kteří se podíleli na našich výkonech – a to Míra Kadlec, Jirka Maršoun, Pavel Sisel, Matěj Doubek, Honza Kadeřábek, Vašek Kulhavý, Honza Cháb a jiní.

Již před koncem soutěže jste avizoval, že v Nespekách končíte. Bylo to z důvodu jiného angažmá nebo si chcete odpočinout a věnovat se synovi, který hraje v Bohemians 1905?

Chtěl jsem již končit minulou sezonu, nakonec jsem prodloužil ještě o rok. Asi bych litoval, kdybych v této sezoně nebyl u mužstva. Samozřejmě důvodů je trochu víc.V první řadě jsem zastáncem, že životnost trenéra u mužstva, které se až tolik neobměňuje, je mezi třetím a čtvrtým rokem. Myslím si, že pokud bych dál pokračoval, tak už bych klukům neměl co dát a naopak.
Rozlučku, kterou mi připravili, jak doma se Sázavou, tak v Poříčí, byla pro mě hodně emotivní a myslím, že pro některé také. Rozešel jsem se klukama jako trenér s hráči, které už vést nebudu, ale  přátelství potrvá dál, a tak by to mělo být a tak jsem si to  přál. Dalším důvodem je můj syn, který hraje v přípravce v Bohemians 1905 a s kterým jsem pomalu každý víkend na turnaji nebo na zápase. Vzhledem k tomu, že mi trénování bude chybět, tak jsem přesto zvolil odpočinek. Po skončení soutěží jsem dostal dvě nabídky. Jedna byla konkrétní a i lákavá z pražské I. A třídy od mužstva, které by chtělo postoupit do přeboru, nakonec  jsem jí po všech uváženích  s díky odmítl.

Co Vám angažmá v Nespekách dalo a co naopak vzalo?
Určitě mi dalo hodně pozitivního. Získal jsem další zkušenosti v práci trenéra, ve které chci do budoucna pokračovat. Co mně vzalo? Jediné co mě napadá, tak čas, ale pokud chce člověk hrát fotbal nebo trénovat, tak s tím musí počítat a čas tomu obětovat.

Myslíte si, že po vašem odchodu někteří hráči skončí nebo víte, kdo kádr opustí?

Myslím si, že po takové sezoně se každému špatně odchází. V průběhu jara jsem měl informace, že někteří  kluci odejdou. Bylo to možná spojené i s tím, že se dozvěděli, že po sezoně končím. Myslím si, že nakonec odejde pouze jeden hráč. Jmenovat ho však nebudu, protože je stále prostor se s ním domluvit, aby pokračoval. Určitě bude potřeba získat minimálně dva hráče a mužstvo dobře připravit do příštího ročníku I. B třídy.

Můžete říci, kdo bude Vaším nástupcem?

Nevím. Nespeky  oslovily jednoho nebo dva trenéry, ale  momentálně nemám žádné informace.

Poříčí se rozmýšlí, zda postoupit do I. A třídy. Pokud by se tak nestalo, chtěl by jste, aby Nespeky hrály I. A třídu nebo by jste to funkcionářům rozmlouval?

Obecně se tvrdí, že rozdíl mezi I. B a I. A třídou je výkonnostně větším skokem, než například mezi I. A třídou a krajským přeborem. Asi každý postupující klub to zatíží rozpočet na sezonu a musí adekvátně vzhledem k soutěži doplnit mužstvo kvalitními hráči. Pokud se to podaří splnit, tak se vyšší soutěž dá hrát. Pokud se to nepodaří, tak to nemá smysl a je lepší pokračovat v soutěži, kterou doposud klub hrál. Jasným příkladem byly v tomto ročníku Zdislavice, které postoupily administrativně a nebyly připravené hrát I. B třídu.Po tragickém podzimu jim nezbylo nic jiného, než sehnat kvalitní hráče a nakonec se jim podařilo soutěž zachránit.

Co by jste chtěl hráčům, funkcionářům a divákům Nespek po odchodu vzkázat?

Hráčům bych chtěl vzkázat, že  čtyři roky, které jsem s nimi strávil, stály za to a všem přeji hlavně pevné zdraví a hodně úspěchů nejen na hřišti, ale i v osobním životě. Funkcionářům odpovím slogan Jirky Maršouna, kterého když jsem nominoval k utkání, tak mi odpověděl „Díky za důvěru". Když jsem měl po utkání se Sázavou proslov v zaplněné klubovně, tak jsem fanouškům slíbil, že se do Nespek jako trenér jednou vrátím a sliby plním. Až nastane  správný čas  a samozřejmě bude oboustranný zájem, tak se na lavičce znovu objevím.

Jak budete trávit letní měsíce a kdo si myslíte, že vyhraje EURO?

Chystám se s rodinou na dovolenou do zahraničí. Větší část léta budu také v Nespekách na chatě a také se vydám do Zbraslavic k rodičům manželky. Určitě budu jezdit po fotbalech, jak ve středních Čechách, tak se budu i více zajímat o pražský fotbal. Na co se však těším nejvíc, je návrat mého oblíbeného klubu Bohemians 1905 do vršovického Ďolíčku.
Na Euru bylo suverénní Německo, ale prohrálo v semifinále s Itálií. Osobně jsem přál vítězství Portugalsku vzhledem k tomu, že na titul mistra Evropy nikdy nedosáhlo a mělo ve  svém středu asi nejlepšího evropského hráče Ronalda. Škoda, že vypadlo se Španělskem na penalty. Ve finále budu fandit Italům.