Jak jste se objevil v dresu Poříčí nad Sázavou?

První kontakt jsem měl přes Petra Havlíčka, který je můj trenérský kolega na Spartě. Neměl jsem moc chuť do toho jít, protože jsem pracovně dost vytížený. Poté ale přišel šéf klubu Poříčí na náš trénink a přes nějakou reciprocitu jsme se rychle dohodli, že si přijdu zahrát.

Nastoupíte ke zbylým podzimním zápasům Poříčí?

Uvidíme, jestli to byl jenom jeden zápas nebo jich bude více, protože jsem přes víkendy opravdu hodně pracovně ve Spartě vytížený. Mám na starost všechny dorosty až po B muže, které trénuju. Navíc mám doma manželku a tři děti, takže toho času moc není, protože se jim chci také věnovat. Budeme se tedy dohadovat zápas od zápasu.

Kdy jste naposledy nastoupil k mistrovskému utkání a kde?

Po skončení aktivní kariéry jsem hrál pražský přebor za Přední Kopaninu, se kterou jsme postoupili do divize. Postupem času jsem ale stíhal, čím dál, tím méně zápasů. Zhruba asi před dvěma lety jsem odehrál poslední zápas, když jsem Kopanině pomáhal zachraňovat divizi.

Jak jste se cítil hlavně fyzicky po tak dlouhé době v mistrovském zápase za Poříčí?

Jsem sice unavený, ale myslím si, že jsem tempu pořád stačil. Jsem od malička sportovně založený, takže mi to nějak nevadí, i když pár tréninků by se hodilo. Už se ani s hráči moc nedostanu při trénování do hry, protože po odchodu Míši Horňáka nemám na Spartě asistenta.

Nevadil Vám ani těžký terén?

To mě vůbec nevadilo. Jsem zvyklý z Liberce, kde jsem, než se zrekonstruoval stadion, na takových a mnohdy i těžších terénech, hrávali ligu. Hráčům, kteří jsou fyzicky lehčí a mají dobré vytrvalostní schopnosti, to tak nevadí. Přizpůsobil jsem hru svému věku, běhám jedním tempem a je pro mě složité opakovaně zrychlovat a chodit do úplného sprintu. Musím si síly rozložit, ne bláznit a někdy neřeším situace na hřišti, jak chci, aby to řešili moji svěřenci. Na tuhle úroveň to ale bohatě stačí a myslím si, že ještě nějaký rok stačit bude.

Jak jste viděl ze hřiště vaše vítězství 5:0?

Myslím si, že diváci viděli ze strany Poříčí pěkný kombinační fotbal se spoustou krásných kombinačních akcí, pět krásných gólů a další šance, k čemuž jsem snad trošku přispěl.

Jak se Vám hrálo s novými spoluhráči?

Hrálo se mi nad očekávání dobře. Ve středu zálohy jsme si s Petrem Havlíčkem extrémně rozuměli a spoustu míčů jsem si vyměnili. I s ostatníma klukama jsme se vhodně doplňovali. Byl jsem hodně spokojený se způsobem naší hry, ve které se střídaly kombinační akce na jeden dotek s rychlými a kolmými míči a náběhy za obranu, především v prvním poločase, dokud jsme měli sílu. Ve druhém poločase soupeř trochu otevřel hru, ale po třetím gólu v podstatě rezignoval a my se na hřišti bavili. Nečekal jsem, že si tak dobře zahraju a že budu mít tolik kontaktů s míčem a se všemi hráči, včetně střídajících, jsme si vyhověli.

Najdete na novém angažmá něco negativního?

Jediným negativem bylo, že jsem nemohl najít hřiště. Odbočil jsem před potokem a skončil na kopci v lese, kde jsem měl s autem problém se otočit, protože mám nízký spodek a bál jsem se, abych někde neuvízl břichem. Nakonec jsem se na hřiště dostal asi dvacet minut před zápasem. Přesto jsem se stačil rozcvičit a i když mě všechno tahá, tak jsem se naštěstí nezranil.

Jaký jste měl pocit, když po dlouhé době přijdete do šatny a nemusíte dávat hráčům pokyny?

Fotbal mě baví a je to zase něco jiného, než když člověk trénuje. Zpotíte se, unaví te se, nemusíte nic říkat a jste součástí party, která si zakřičí v kabině. Hrál bych každý zápas, ale jsem tak vytížený a mám povinnosti, které mají přednost.

V sobotu 12. října hraje Poříčí proti Hvozdnici, za kterou nastoupí Tomáš Řepka Váš bývalý spoluhráč a svěřenec. Na ten zápas se asi budete snažit udělat čas, ne?

Především mi to musí vyjít z hlediska termínů utkání, které bych měl ve Spartě vidět a záleží také, co budeme mít naplánováno s rodinou, které se také musím a chci se věnovat.

Přesto, lákalo by Vás si zahrát proti Tomáši Řepkovi?

Je mi to úplně jedno proti komu hraju. Byl to můj spoluhráč a svěřenec ve Spartě, navíc o mě v poslední době mluvil hodně negativně, takže by to pro někoho mohlo být zajímavé, ale já to neřeším.

Trénujete rezervu Sparty Praha. Říkal jste svým svěřencům, že nastoupíte za Poříčí?

Ano, věděli to, že jdu s Petrem Havlíčkem hrát a možná se zeptají, jak jsme hráli. Dokonce chtěli z legrace vypsat kurz, jestli vstřelím gól. To se mi ale nepovedlo a nemám ani gólovou nahrávku. Vymetám na hřišti místa vpravo, vlevo a v absolutním finále nejsem až tak často. Takže ani sám jsem nečekal, že bych dal gól. Pro mě je těžké i vystřelit, protože mě všechno tahá, tak raději přihraju. (smích)

MARTIN HAŠEK

Datum narození: 11. října 1969 (43 let) v Pardubicích.
Výška: 1,80 m.
Pozice: záložník.
Hráčská kariéra: VCHZ Pardubice, Cheb, Liberec, Sparta Praha, Austria Vídeň (Rakousko), Sturm Graz (Rakousko), Dynamo Moskva (Rusko), Slovan Liberec, Sparta Praha, Marila Příbram.
Úspěchy: 5 x mistr ligy se Spartou Praha a 1 x s Austrií Vídeň (Rakousko).
Trenérská kariéra: Sparta Praha A, v současnosti Sparta Praha B a šéf-trenér dorostů.
Ligové starty (ČR): 263, 19 gólů.
Reprezentace: 14 zápasů, bez gólu.