Na konci roku 2013 vám byla ukončena smlouva v gruzínském Dynamu Tbilisi a více jak po půlročním volnu zaviněném zraněním kolena, jste zamířil do druholigového Graffinu Vlašim. Co vás pod Blaník přivedlo?

Pod Blaník mě přivedla myšlenka získání zápasové praxe, která je po zranění velmi důležitá.

Měl jste i jiné nabídky?

Nabídky z 1. ligy byly, ale žádnou jsme nedotáhli do konce. Podstoupil jsem ještě čištění menisku a tím se vše oddálilo.

Jak jste fotbalovou nečinnost doma snášel?

Fotbalové prázdniny jsou pro profesionálního hráče velmi těžkým obdobím. Snažil jsem se s tím smířit, přemýšlel jsem, co dál, a jak bude moje období bez pravidelného hraní asi vypadat. Věnoval jsem se rodině, dceři.

Popište, co vám vlastně bylo?

V posledním přípravném zápase kvalifikace Ligy mistrů jsem si nešťastně natrhl křížový vaz v koleni, čekala mě operace, měsíční rehabilitace v Tbilisi a bohužel, Dinamo neuplatnilo opci. Vrátil jsem se domů a začal s individuálním tréninkem. Postupně jsem se připojil k juniorům jednoho pražského týmu a zatěžoval systematicky koleno.

Pro každého sportovce je být zdravý na prvním místě, což asi i vy můžete potvrdit…

Nejen pro každého sportovce, ale každého člověka by mělo být zdraví to nejcennější. Jenže někdy si to lidé uvědomí pozdě. Často riskují a k ničemu to nevede. Pro sportovce, kterého živý nohy a nemůže hrát, je období bez fotbalu opravdu velmi náročné. Když vidí, jak ostatní hráči běhají a dělají věci, které zraněný nemůže, je to ubíjející.

Jste po dlouhém volnu již zdráv a hlavně kondičně připravený na zápasové vytížení?

Jestli jsem kondičně připravený ukáže až zápasové vytížení. Je jiné trénovat a jiné hrát zápasy, kde jde o hodně. Předpokládám, že po takové pauze potřebuju trochu nabrat praxi. Je důležité hrát, pravidelně nastupovat a být vytížený. To všechno napomáhá k tomu, aby se hráč dostal do formy.

Jak na vás za tak krátkou dobu mužstvo působí?

Mužstvo na mě působí dobře, jsou tady dobří hráči, bojovní, techničtí, je to vyvážené. Parta je super, kluci mě přijali dobře.

Znal jste někoho z hráčů?

Poznal jsem pár kluků, se kterými jsem hrál nebo jsme hráli proti sobě.

Ve středu se konečně vyřídily formality s registrací a v pátek (dnes) byste měl nastoupit v prvním ostrém zápase za Vlašim, a to v poháru proti ligové Příbrami. Jak se těšíte?

Na zápas s Příbramí se velmi těším. Je to ligový mančaft a ukáže nám, jaký je rozdíl mezi 1. a 2. ligou. Budu připravený po velmi dlouhé době a záleží jen na trenérech, jestli dostanu důvěru od úvodní minuty nebo až v průběhu. Těší mě, že se všechny formality podařilo dotáhnout do konce.

Z českých týmů je to vaše třetí štace. Jak vzpomínáte na působení ve Slavii (37 zápasů, 14 gólů) a Spartě Praha (35 zápasů, šest gólů)?

Vzpomínky na Slávii a Spartu mám velmi dobré. Zažil jsem UEFA, získal titul se Slávií, dal jsem gól Valencii, hrál dobré zápasy na krásných stadionech před hodně lidmi, vstřelil pár gólů a pocítil, co to je zájem fanoušků těchto klubů.

Samozřejmě jsem zažil i těžké a špatné chvíle, na které nerad vzpomínám, ale to bohužel sport i život přináší.

V zahraničí jste byl ještě rok v Turecku v Konyasporu a rok v Dinamu Tbilisi. Jak se vám tam líbilo a fotbalově dařilo?

Turecko bylo super. Přišel jsem, pravidelně hrál, vstřelil jsem v sezoně sedm gólů, a lidi v městě mě milovali. Stadiony byly plné – prostě krásné období. Bohužel jsme vypadli a já se vrátil do Sparty. Možná, kdyby jsem zatnul zuby a vydržel, byl jsem tam ještě dnes.

Dinamo bylo také fajn, ale potřeboval jsem pár zápasů na rozehrání. Dostal jsem se do toho a potom to už šlo, dařilo se mně i týmu. Získali jsme double, což bylo opravdu pěkné. Našel jsem si dobré kamarády, kteří mi velmi pomohli a jsme stále v kontaktu.

Za slovenskou reprezentaci jste odehrál tři zápasy, poslední před třemi lety. Je to konečná nebo vás láká ještě si reprezentační dres obléci?

Reprezentace by měla být metou každého sportovce. Já jsem to zažil a vstřelil gól. Rád by jsem se tam vrátil, čas ale ukáže, jestli je tato mise ještě možná. Přece jen jsem po náročném a dlouhém zranění a máme hodně mladých hráčů, kteří hrají v ligových týmech a zahraničí.

Za chvíli vám bude 31 let (17. září), ale jistě máte chuť si zahrát ještě ligu. Jak dlouho hodláte pod Blaníkem vydržet?

Máte pravdu, velmi rád by jsem se vrátil do ligy. Jak dlouho zůstanu, to vám přesně neřeknu. V případě zajímavé nabídky v přestupovém období si s vedením Vlašimi sedneme, podáme si chlapsky ruce, rozejdeme se jako přátelé a nezabouchneme si za sebou dveře. Možná si sedneme, vyjádříme oboustrannou spokojenost a budu ve Vlašimi pokračovat.