František Kocura přišel do Vlašimi v roce 1973, v dobách její největší slávy. V tomto desetiletí zažil místní klub první významnou éru, která vyvrcholila o pět let později, kdy poprvé chyběl kousek, aby se Vlašim dostala do nejvyšší soutěž. Stejně jako letos chyběl týmu poslední krok. Místo Teplic se ale bojovalo s Košicemi, které nakonec vyhrály. Tým pod bájnou horou Blaník následně čekala doba temna kvůli úplatkářské kauze a spadl až do divize.
Kocura následně pokračoval svou kariéru v Teplýšovicích v krajském přeboru. Od vlašimského klubu ale dostal už několik ocenění coby trenér mládeže. Nyní dostal další.
Co jste na o říkal, že si na vás klub takhle vzpomněl a nezapomněl na vás?
Můžu říct, že na mě moc nezapomněli, protože ocenění z klubu mám už víc jako trenér mládeže. Je to hezké. Zvlášť, když se jednalo o 100. výročí založení klubu. Myslím si, že je to dobré a vzpomněli na bývalé druholigové hráče. Už nás moc není. Další se sem nemohli dostat kvůli zdravotnímu stavu. Potěšilo mě, že přišli Jiří Dozorec, Jiří Tupec, se kterými jsem hrál, potkal jsem Zdeňka Koukala, Antonína Krále, což jsou všechno hráči, kteří odtud odešli do ligy. Je to krásné se s nimi sejít. Akorát mě mrzí, že nemohl přijet Jaroslav Votava. Toho bych rád viděl, protože se jednalo o vynikajícího fotbalistu, Antonína Dvořáka.
close
info
Zdroj: Veronika Hejnová
zoom_in
Oceněné vlašimské osobnosti z minulostiSpousta jmen bylo řečeno. Co se vám v jejich souvislosti vybaví?
Krásné vzpomínky. Když zavzpomínáme, co se kde stalo. Jaké srandy jsme dělali. Myslím si, že dnes u fotbalu není žádná velká sranda. My jsme dělali krasné špeky. Vždy jsme někoho nachytali. Bylo to takové, že se makalo a dělala legrace. To bylo hezké a současní hráči to neumějí.
Co se vám vybavilo jako první, když jste se spoustou osobností viděl i po letech?
Že to je dost dobré, když si vzpomněli na hráče, kteří kopali ligu a něco pro Vlašim udělali. Nemůžou už tady být ti, kteří jsou tam nahoře. Ti, co jsou živé legendy, tak je dobré, že se na ně nezapomíná.
O čem jste se bavili, když jste se s některými viděl po letech?
Vzpomínali jsme hlavně na trenéry a kdy kdo trénoval. Společně jsme zjistili, kolik jich bylo – Čambal, Bican, Zahradník, Franěk a další, co jsem zažil. O nich jsme se hlavně bavili, protože to bylo sranda.
Povídejte…
Jednou jsme jeli z Vítkovic a prohráli jsme tam 0:5. Jeli jsme autobusem a Antonín Dvořák, Honza Pavlíček a všichni jsme zpívali. Trenér Forejt na nás vyrukoval: ‚Vy dostanete bůra a ještě si budete zpívat, jo?‘ (směje se). Život jde dál a fotbal se hraje za týden zas. Musíme se z toho poučit a je to o tom umět prohrávat i vyhrávat. Vítězit za každou cenu se nedá, což musí člověk pochopit. Sport pomáhá lidem hodně, že taky můžou v životě prohrát a ne pouze vyhrávat.
Vaše éra je v 70. letech, kdy Vlašim poprvé bojovala o postup mezi elitu. Letos byla opět blízko. V čem ti nyní bylo jiné, než před 44 lety?
Kdyby se tenkrát nehrála celostátní a česká soutěž, tak by tam Vlašim byla stoprocentně. V tehdejší druhé lize jsme kolikrát skončili druzí, nebo třetí a bojovalo se o ligu. To byly takové momenty, kdy se to víc vyburcovalo. Tenkrát nemusel být stadion tak vybavený jako teď. Teď potřebujeme udělat vyhřívání, osvětlení, tribuny, určitý počet na sezení, což nemáme. Nemůžeme aspirovat s mančafty jako Teplice. Když vidím jejich stánek, tak by si nezasloužily hrát druhou ligu.
Po neúspěšném boji s Košicemi čekala Vlašim kvůli úplatkářské aféře doba temna a tým spadl do divize. Co říkáte na to, že letos klepala na brány nejvyšší soutěže?
Je to zásluha určitých lidí, kteří se angažovali, jako byl pan Jiruš a další, kteří klub dávali dohromady, dokázali sehnat finance, až se to dostalo do téhle fáze. Teď tomu přispívá velkým dílem Sellier & Bellot. Jedná se o partnery, které do toho rádi vloží peníze. Myslím si, že na první ligu by Vlašim neměla a musela by najít většího sponzora, který by do toho chtěl jít. V té době to tady bylo tak nabušené, že chyběl krůček k postupu do ligy a nikdo to nevyšlo.
Co se ve vás mísilo, když Vlašim usilovala po 44 letech o nejvyšší soutěž?
Bylo to pro mě hezké. Sice by asi bylo pro nás kruté jezdit do Příbrami, protože spousta lidí by si to nemohla dovolit, ale ke 100. výročí by to byl dárek, kdy Vlašim postoupila konečně do první ligy. Přál jsem si to. Pro domácí fanoušky by se ale jednalo o ztrátu, protože by chodili na B-tým, který by hrál krajský přebor nebo I. A třídu a přišly by o zápasy, které byly někdy na dobré úrovní. I když se prohrálo, tak jsem viděl, že tým funguje a má na to.
Jak se vám koukalo na letošní Vlašim?
Je to taky i díky Slavii, pokud bude spolupráce dál fungovat, tak možnost hrát na špici druhé ligy bude vždycky a díky tomu se hraje fotbal na úrovni. Pokud to padne, tak asi těžko by se Vlašim mohla pohybovat takhle nahoře. Těžko by se sháněli hráči z vlastních řad.
Co říkáte na své současné nástupce?
Nevím, o jaké by se jednalo o porovnání s námi. Taky jsme byli rychlí, ale teď fotbal takový upinkaný. To už musí být opravdu na úrovni ve zpracování balónu nebo hrát z první. My jsme spíš vytvářeli a zastavili hru. Když bylo potřeba, tak dali rychlý pas dopředu. Nyní je to o fyzické připravenosti. Taky jsme hráli denně a byli připravení, ale asi bychom s nimi teď prohráli. Současní hráči jsou nadupaní a jdou do všeho. My jsme byli ohleduplní vůči soupeři. Nešli jsme nikoho na doraz nebo zranit. Teď do sebe jdou hodně, což se mi nelíbí. Byl jsem spíš pro technický fotbal, něco vymyslet a překvapit soupeře.
Vlašimský fotbalový klub oslavil kulatých 100 let. Co byste mu popřál do budoucna?
Aby se mu podařilo vybudovat a připravit stadion na ligu a dotáhnulto jednou do nejvyšší soutěže. Chtěl bych se toho dožít.
