Alžběto, jak jste se k fotbalu dostala?
Byť se to na první pohled asi úplně nejevilo, obecně jsem nebyla na sporty trdlo. Šla mi většina činností, ale v ničem jsem nevynikala. Odmala jsem po vzoru táty hrála stolní tenis. Když mi bylo třináct, tak v Pavlíkově vyhlásili zkušební fotbalový trénink pro holky. V podstatě to byla povinnost pro všechna pavlíkovská děvčata. Jako nejmladší jsem chodila pouze trénovat a nadále se věnovala celuloidovému míčku. Ovšem ani v pinčesu jsem neměla velké ambice a vzhledem k tomu, že jsem byla jediná holka na okrese, jsem k němu velké vazby necítila. Od šestnácti jsem na fotbale byla častěji.

Fotbal máte ráda, ale co jiné zájmy?
Řekla bych, že spektrum mých dalších koníčků je poměrně široké. Volna od fotbalu jsem vyplňovala florbalovými zápasy a tréninky. Velké zalíbení jsem našla ve focení sportovních akcí a utkání. V době covidové, kdy jsou veškeré činnosti velmi omezeny, jsem se stala lehce závislou na běhání. Se svojí sestrou často chodíme či běháme do přírody mimo město. Moji rodiče jsou celoživotní cyklisté, tudíž i ke kolu mám blízko. V neposlední řadě jsme si teď s partou přátel shodli na myšlence, že zkusíme okolí Rakovníka vyčistit od odpadu.

Vzory máte v ženském nebo mužském fotbale? Pokud tedy nějaké máte…
Asi jsem nikdy neměla žádný fotbalový vzor, byť jednu dobu můj pokoj zdobily plakáty fotbalových ikon. Rozhodně jsem upřednostňovala hráče s geniální myšlenkou a citem pro tvoření hry. Obecně fotbal sleduji, ale nejsem fanouškem konkrétního týmu ani v nejvyšší lize ani na nižších úrovních. Především díky práci „sportovního redaktora“ jsem se stala nestrannou a považuji se spíše za fanouška pěkného fotbalu.

Co volíte? Staré vedení fotbalu nebo Fevoluci?
Samozřejmě jsem pro vyčištění zrn od plev, na to už včera bylo pozdě. Nekalé skutečnosti nepomáhají fotbalu a už vůbec pohledu na českou společnost. Bohužel za mě je to jen odraz vedení celého státu. Nápad s Fevolucí je skvělý a moc mu fandím. Ztotožňuji se nejen s myšlenkou, ale i oceňuji podporu person, které se do projektu zapojily. Myslím, že díky těmto tvářím se úspěšnost Fevoluce velmi výrazně zvyšuje.


Jste zároveň částečně novinářkou, jak jste se k tomu dostala? 
Jestli jsem jí vůbec někdy byla, tak nyní už novinářkou nejsem. Jediné, v čem pokračuji, tak je psaní článků o našem týmu a vedu naše fotbalové stránky na Facebooku. Pamatuji si, jak mě práce sportovního redaktora uchvátila v době, kdy ji v Rakovnickém deníku dělala Kamča Elznicová – to si myslím, že mi mohlo být tak 18. Pomáhala jsem jí a stejně tak potom i Biance Joglové. Když moje sestra jako přivýdělek psala reporty o zápasech pro fotbalunas.cz, tak jsem se jí do toho taky prndala. Myslím, že nešlo ani tolik o češtinu či slohy, ale spíš o focení, vytváření si pohledu a názoru a sdělit čtenářům můj pohled.

Bude ženský fotbal někdy ještě víc populární než dneska, má k tomu předpoklady?
Těžko říct. Myslím, že ženský fotbal byl na vzestupu především díky propagaci a úspěchů v lize mistryň. Ovšem covid nepřeje žádnému sportu, ani fotbalu a tomu ženskému už vůbec. Vynucená pauza trvá příliš dlouho. Sezony se zahájily, přerušily, proběhly tvrdé zimní přípravy, aby se na jaře zase nehrálo. Upřímně se bojím, že takto dlouhá nečinnost bude pro většinu ženských klubů, především na těch nižších úrovních, tím posledním.

Raději dáváte góly, nebo bráníte?
Raději bych dávala góly než bránila. Ale já moc gólů nedávala a to se vlastně nikdy nezměnilo. Já vždycky měla radost, když jsem byla zapojená v nějaké pěkné kombinaci či jsem někoho vyslala do gólovky.

Jak slaví ženy fotbalové výhry, když tedy není koronavirus. Jako chlapi, nebo mírněji?
Dříve jsme měli jednu celoklubovou dokopnou. Ještě za trenéra Macáka jsme z důvodu dřívějšího ukončení sezóny nečekaly na chlapy a přednostně oslavily sezónu pouze v kruhu holčičím, pak jsme to takhle praktikovaly každoročně. Rozhodně se oslavy žen a chlapů liší. Jednu takovou jsme měly v hospodě na Višňové, kde paní majitelka Vaši otázku vystihla naprosto přesně: „Je hezké koukat se na holky. Ty se baví, zpívají a tančí, kdežto chlapi chlastají, řvou a zvrací.“ Takže asi tak pro představu.

Ženy jsou křehká stvoření, hraje se ženský fotbal v rukavičkách? Nebo do sebe umíte pořádně zajet?
Rozhodně se nehraje v rukavičkách. Dost to záleží na týmech, které se potkají. I u nás v soutěži jsou již léta soupeři, kteří si na svojí tvrdosti zakládají a už svým chovám protihráče staví do stínu strachu. Pavlíkov patří k těm mírumilovnějším celkům, který je spíše kombinační.

Jakou máte v Pavlíkově partu?
Po zkušenosti se stolním tenisem, kdy jsem bojovala především se svojí hlavou, byl pro mě kolektivní sport vysvobozením. Jsem v Pavlíkově od prvopočátku, a byť to bylo po celou dobu skvělé, poslední ročníky byly z pohledu party naprosto bezkonkurenční. Navíc to tady celé vzniklo, a jsem tady doma, tak kam chodit jinam. Zpočátku byli odpůrci ženského fotbalu i v Pavlíkově a ti nám při každém setkání připomínali, že ne na hřišti, ale za plotnou je naše místo. Ovšem s jistotou mohu říct, že i takové bručouny jsme si v průběhu let naklonily a získaly jejich podporu nejen na domácích zápasech.

A hrála jste někdy jinde?
V podstatě se dá říct, že jsem po celou dobu byla pavlíkovská. Využila jsem pouze střídavého startu a vyzkoušela si několik zápasů v II. lize. Tenkrát jsem bydlela v Praze a jezdila trénovat s Rakovníkem na Kladno, tudíž i z pohledu logistiky tento krok dával smysl. Jednu sezónu Pavlíkov dokonce zmizel z fotbalové mapy, když se stal rezervou pro FK Rakovník. Ovšem po roční, ne zcela vydařené spolupráci, se vše vrátilo do starých kolejí. Za návrat pod hlavičku SK Pavlíkov jsem byla jako patriot velmi vděčná.

Jaké máte ještě cíle v kariéře?
Nikdy jsem žádné neměla a teď už by na to bylo trochu pozdě. Jediným mým přáním je, aby ženský fotbal v Pavlíkově pokračoval.

Alžběta Brabcová: Fotbalistce Pavlíkova je 30 let. Pochází z Pavlíkova na Rakovnicku, nyní žije s přítelem v Rakovníku. Pracuje na účetním oddělení ve společnosti s GPS zařízením. Kromě fotbalu má ráda i další sporty jako florbal, stolní tenis či běh. Ve volném čase píše sportovní články a velmi ráda fotí sportovní zápasy.