Kde jste dělal svoje první fotbalové krůčky a kdo vás k fotbalu přivedl?
První fotbalové krůčky jsem dělal v AFK Kolín, když mi bylo šest let. K fotbalu mě přivedl můj děda, který se mnou spolu s babičkou a mamkou jezdili denně na tréninky i zápasy. Dědovi především vděčím za to, co vše jsem s fotbalem zažil. Jsem mu velmi vděčný a moc mu za vše děkuji. Je to pár týdnů, kdy nás nečekaně opustil. Věřím, že se na nás všechny dívá z nebe a je na nás pyšný.

Zahrál jste si jako hodně mladý za Spartu Praha a Mladou Boleslav. Nahlédl jste pod pokličku ligových celků. Jak na to vzpomínáte?
Krásné fotbalové okamžiky mám především z Kolína a z Mladé Boleslavi, kde jsem byl od svých čtrnácti do osmnácti let. Díky Mladé Boleslavi a své píli jsem se dostal do reprezentace U16 až U18 a to jsou ty nejcennější vzpomínky, které nyní mám. Byla to odměna za všechen ten volný čas, který jsem od svých šesti let fotbalu obětoval. Vzpomínám si, jak jsme se v Boleslavi vždy chodili dívat na zápasy A týmu a já vždy snil o tom, abych si také jednou za A mužstvo zahrál před tolika diváky. V té době hrála Boleslav pohár UEFA a stadion s kapacitou pět tisíc byl téměř vždy plný. Bohužel se mi tento sen nesplnil.

Na coho nebo na koho z té éry nejraději vzpomínáte?
S Honzou Bořilem jsem toho hodně zažil. Hráli jsme spolu v Mladé Boleslavi od starších žáků až po A dorost. Jezdil jsem na internát vždy v pondělí autobusem z Kolína a jezdili jsme přes Nymburk, kde vždy Honza nastupoval a jeli jsme spolu do školy a poté na tréninky. Byla mezi námi zdravá rivalita, ale zároveň jsme se respektovali. Tam, kde Honza dnes je díky výdrži a píli, kterou vždy do fotbalu dával a také byl ve správný čas na správném místě. Jsem rád, že to dotáhl tak daleko, zasloužil si to a navíc bych řekl, že ho jako člověka velký fotbal nezměnil. Přijde mi, že je pořád stejný.

Dá se říct, že po ligových štacích v Boleslavi a na Spartě jste na fotbal zanevřel? Hrál jste jen nižší soutěže…
Ano, dá se to tak říct. Doteď neznám pár odpovědí, díky kterým bych zjistil, co mělo vliv na můj odchod z Mladé Boleslavi. V patnácti letech jsem byl jedním z mála hráčů mého věku, kteří dostali v Boleslavi profesionální smlouvu. Konkrétně jsme byli tři, pokud si dobře vzpomínám. Řekl bych, že jsem naplňoval očekávání klubu, protože jsem se dostal do reprezentace a na klubové úrovni jsem odváděl více než dobré výkony a to samé i v trénincích. Samozřejmě, byl jsem velmi mladý, bydleli jsme s klukama na intru, takže se to neobešlo bez nějakých průserů, které se řešily i na úrovni klubu, když si na nás vychovatelé stěžovali. Vše se ale vyřešilo.

Co tedy bylo dál?
V U16 a v U17 jsme měli trenéra Pešiceho, pod kterým jsem toho hodně odehrál. Na konci U17 jsem se poprvé vážněji zranil a vypadl jsem ze hry asi na tři až čtyři měsíce. Mezitím se formoval nový kádr do U18, kde nás vedl pan Hřebík. Jakmile jsem se uzdravil, tak jsem dostal po měsíci nominace na tradiční turnaj Václava Ježka, kde jsem odehrál asi dva zápasy ze tří a řekl jsem si tak o další nominace na mezistátní přátelské utkání v Portugalsku. Pamatuji si, jsme hráli o víkendu v Mladé Boleslavi přátelské utkání a v pondělí byl naplánovaný odlet do Portugalska. Už o přátelském utkání mě trápila ostruha na patě, která mě docela bolela, ale odehrál jsem celý zápas. Přemýšlel jsem, že se právě kvůli zdravotnímu stavu z nominace omluvím, ale po tlaku ze strany rodiny a faktu, že jsem si myslel, že to zvládnu, tak jsem do Portugalska odletěl. Bohužel se stalo to, že jsem se po obutí kopačky nemohl ani rozejít - v teniskách mě to tolik nebolelo. Byl to tehdy obrovský problém, protože jsem tam byl úplně zbytečně a zároveň mohl dostat šanci někdo jiný. Vím, že se to tehdy v Boleslavi hodně řešilo, protože pustila na repre zraněného hráče, ale nebyla to jejich vina, nevěděli o tom. Vyústěním toho bylo to, že jsem nedostal v osmnácti letech nabídku na prodloužení smlouvy a to bylo znamení toho, že už o mě nemají zájem, i přestože jsem byl stále v národním týmu.

Jaké byly vaše pocity?
Nechápal jsem to a byl jsem z toho velmi zklamaný. Proto jsem začal přemýšlet o odchodu. Když byl přestup do Sparty hotový, tak až poté jsem se zpětně dozvěděl, že pan Dufek (majitel FK MB) o mém odchodu ani nevěděl. Domnívám se, že to celé byla politika mezi mým manažerem a tehdejším sportovním ředitelem.

Jak se vyvíjela vaše kariéra v pražské Spartě?
Můj nástup do Sparty předznamenal další vývoj. Přišel jsem první den do kabiny a za trenéry, kteří se mě zeptali: Kdo jsi a co tu chceš? Tak říkám, že jsem Rýdl z Mladé Boleslavi a že se mám k nim připojit. Odpověděli, že to bude asi omyl a že si vše ověří. V tu dobu už byla druhá liga můžu rozehraná, trenér měl svou sestavu a já se navíc po měsíci ve Spartě na tréninku zranil. Vypadalo to na přetržené vazy v kotníku, ale vzhledem k tomu, že mě kotník opakovaně bolel a neumožňoval mi naplno trénovat, tak jsem asi po roce a půl podstoupil Scintigrafii, kde se ukázal odštěpek kosti přímo uprostřed kotníku. Trenéři si totiž celou tu dobu mysleli, že už na fotbal kašlu a na kotník se jen vymlouvám, protože SONO a RTG nic neodhalilo. Byla mi doporučena operace, která byla ale riziková a já jsem se rozhodl ji nepodstoupit, protože kdyby se to nepovedlo, tak mě to poznamenat napořád. Především kvůli tomuto zranění jsem neměl potřebnou výkonost. Naopak, šel jsem s výkoností stále dolů a dolů, zatímco ostatní šli nahoru. V tu dobu jsem věděl, že už dále fotbal hrát nechci.

Už jste se nechtěl poprat o to, abyste se stal profesionálním fotbalistou?
Věděl jsem, že bych musel udělat krok zpět, jít tedy do třetí ligy, rozehrát se, doufat, že kotník bude v pořádku a nebo že se operace povede a doufat, že se postupně dostanu do ligy. Nicméně jsem tomu už nevěřil a nechtěl jsem dopadnout tak, že budu hrát třeba divizi nebo ČFL. Tyto soutěže vás finančně nezajistí, ale zároveň vám neumožní věnovat se naplno zaměstnání a nebo podnikání. Já jsem si řekl, že se chci vzdělávat a posouvat ve financích a rozhodl jsem se tomu věnovat na sto procent.

Prošel jste několik regionálních týmů. Kde se vám líbilo nejvíce a kde jste si zahrál nejlepší fotbal kromě zmiňované Sparty a Boleslavi?
V Libici nad Cidlinou jsme hráli dobrý fotbal (smích). Nyní v Modřanech hrajeme I.A třídu a tady mě začal fotbal zase bavit. Máme tu dobrou partu a pravidelné tréninky. Všeobecně jsou ale nižší soutěže velká žumpa, která je o penězích a o tom, že se dopředu ví, který tým bude rozhodčí podporovat.

S kým jste si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozuměl?
V každém týmu byli hráči, se kterými jsem si rozuměl a ti, se kterými jsem si nerozuměl. Je to stejné, jako v normálním životě.

Z fotbalového utkání turnaje OFS Nymburk Semice B - Bříství (3:0)
Rarita. Okresní fotbalové soutěže budou mít čtyři třetí třídy. Bude play off

Zahrál jste si také proti světovým hvězdám. Kteří fotbalisté vás zaujali už jako hodně mladí?
V U16 jsme hráli přátelské utkání proti Belgii, za kterou už v tu dobu hrál Eden Hazard. Už v tu dobu byl asi z jiné planety, dělal si s námi, co chtěl. Později se ukázalo, že byl a stále je opravdu výjimečný hráč.

Nemrzí vás s odstupem času, že jste třeba naplno nenaplnil svůj nesporný talent?
Mrzí mě, že jsem si nezahrál ligu před plným stadionem, ale celkově ničeho nelituji. Profesně se mi velmi daří, mohl jsem více cestovat, poznávat a neustále se vzdělávat, což při profi fotbale není tak možné. Svůj talent ale může naplnit můj brácha Štěpán Vajgl, který je nyní v U17 ve Slavii a velmi se mu daří. Pokud bude pokorný a bude na sobě neustále pracovat, tak věřím, že to může dotáhnout hodně daleko. Třeba o něm ještě uslyšíte (smích).

V minulé sezoně jste hrál za Ovčáry na Kolínsku třetí třídu, odkud jste odešel do pražských Modřan. Co vás vedlo k přestupu do hlavního města?
Žiju v Modřanech a dívám se z balkónu na fotbalové hřiště a přesto jsem jezdil dva roky od Ovčár na Kolínsku. Vzhledem k tomu, že to byla třetí třída, tak se netrénovalo a jezdil jsem pouze na zápasy, takže šla forma stále dolů a dolů, což je přirozené. Navíc ti rozhodčí… Většinou jsem měl zkažený víkend. Jednoho dne jsem se rozhodl, že se zajdu podívat na trénink Modřan s tím, že bych chtěl pravidelně trénovat a od té doby tam pořád jsem. Máme tréninky dvakrát v týdnu, kluci tam hrají kvůli partě a vedení to dělá s láskou k fotbalu. Je velmi pravděpodobné, že si tady odehraji své poslední mistrovské utkání v kariéře.

Michal Rýdl

Bydliště: Praha
Narozen: 28. února 1991
Zaměstnání: finanční poradce
Záliby: sport, cestování, kultura
Oblíbené jídlo: seafood
Oblíbené pití: fresh juice
Oblíbený film: nemám oblíbený film
Oblíbená hudba: nemám oblíbenou hudbu