Michale, jste kapitánem a tahounem mužstva Sedlce-Prčice, ale podzimní 11. místo (3 body od sestupu) v I. B třídě vás určitě netěší a nejste zvyklý s týmem, hrát ve spodku tabulky. Co se s týmem děje?
Netěší mě to, ale je to bohužel realita. Příčin je určitě více, jako hlavní vidím v absenci našeho nejzkušenějšího hráče Míry Jelena, který dostal za červenou kartu neskutečný flastr na 8 zápasů. Určitě nás taky oslabil předsezónní odchod vrchního nahrávače Růzhy a trenéra Rybky, pod nímž jsme již za ty roky dokázali získat nějakou tvář. Různá zranění během půl sezony, kdy nás na zápasy bylo většinou jedenáct dvanáct plus dorostenci, na tom mají také svůj podíl.
Měli jste strašně kolísavé výkony, byli jste schopni remizovat v Uhlířských Janovicích a porazil Nespeky (lídr tabulky), ale také jste remizovali se Stříbrnou Skalicí, která s Vámi získala jediný bod za podzim. Co je příčinou?
Dařilo se nám v zápasech, kdy soupeř hraje fotbal, kombinačně a nenakopává balony. Ale to je problém více mužstev, ze zabezpečené obrany se zkrátka dá hrát se všemi a je těžké konsolidovanou obranu překonat. Občas mi přišlo, že si jdeme jenom zahrát a soupeř nás předčil v důrazu a mnohdy i v kvalitě hry. Svůj podíl na tom mají také muži v černém, kdy ze sedmi zápasů venku se objektivně dalo bodovat pouze v Janovicích a v Kondraci. Bohužel nemáme vnitřní kvalitu mužstva na to, abychom si s těmito okolnostmi dokázali poradit.
Ve kterém zápase podzimu vám bylo na hřišti nejhůř?
Nejhůř mi nebylo kupodivu na hřišti jako mimo něj po zápase ve Zdislavicích. Dělám kapitána v různých týmech asi 25 let, ale ještě se mi nestalo aby mi žádný z trojice sudích nebyl schopen podat po zápase ruku a podívat se mi do očí.
Naopak čtyřgólovou výhru v posledním kole nad lídrem z Nespek jste si asi pořádně užili na rozlučce nebo se mýlím?
Rozlučka byla díky vítězství určitě mnohem pozitivnější a nálada se nám před zimní přestávkou zlepšila. Bohužel alespoň u mě pořád negativa převládala.
Kde by tým potřeboval posílit a snaží se přivést i kapitán nějaké hráče do Sedlce-Prčice?
S posilováním je to v našem týmu vždy těžké, jelikož hrajeme vesměs s domácími hráči nebo s hráči, kteří zde měli nějakou minulost. Myslím, že díky práci všech trenéru mládežnických mužstev máme dostatečně širokou základnu. Převládá u mě proto názor, že si to musíme uhrát se stávajícím kádrem, a tak se o posily aktivně nezajímám. Jediný o kterém vím, že by se mohl vrátit je Petr Bouška z Poříčí, ale tam je to bohužel na mrtvém bodě. Mrzí mě, že u nás nefunguje spolupráce s B mužstvem a mladí dorostenci (až na jednu výjimku, která zřejmě potvrzuje pravidlo) nemají dostatek sebekázně, aby se začlenili do kádru natrvalo. Pokud by nám vyrostl dorostenec a zapojil se natrvalo do mužstva alespoň jednou za dva roky, žádné posily bychom ani nepotřebovali.
Trenéra Miroslava Rybku před sezonou nahradil Pavel Hejhal. Jak byste trenéry charakterizoval a jak se to na mužstvu projevilo?
Těžká otázka, abych nikoho neurazil. Pan Rybka měl spíše silovější tréninky zaměřené na dynamiku, více jsme spoléhali na fyzickou zdatnost, taktiku a účelnost hry. S novým trenérem jsme o tréninku více s míčem, změnili se cvičení, na která jsme byli zvyklí a snažíme se spíše diktovat tempo hry než čekat, co s námi udělá soupeř. S panem Rybkou jsme více probírali taktiku, ale bohužel pro něj jsme jí dokázali v zápase naplnit do písmenka v méně zápasech než jsme všichni čekali. Přijde mi to podobné, jako napsal pan Šádek o panu Vrbovi s tím, že hráčům říká věci, které spousta z těch frajírků ani nepochopí. Také měl více přečtené soupeře a ordinoval taktiku podle nich. Jak se to projevilo je těžké popsat, přijde mi, že hrajeme víceméně stejně a na výsledcích se většinou podepíší víc individuální chyby a výkony než práce trenéra.
Pan Rybka u nás byl tři a půl sezóny, a tak mu musím za celý tým ještě jednou za všechno poděkovat a jsem rád, že jsem ho poznal jak v roli trenéra, tak i jako člověka a měl tu čest s ním spolupracovat. S novým trenérem jsme začali sezónu dobře i s dobrými výkony, ale postupem času se nám přestalo dařit. Nepochybuji ale, že nás na jarní část připraví dobře a budeme opět konkurenceschopní.
Sám si těžko můžete něco na špatném podzimu vyčítat, vstřelil jste už 14 branek, to je skoro polovina z 29 mužstva. Ať si to připustíte nebo ne, bez vás by bylo asi mužstvo v okrese. Vidíte sám, že na vás tým spoléhá nebo to házíte za hlavu a hrajete stále stejně?
Každý rok se snažím dát víc gólů než všichni ostatní spoluhráči dohromady, takže spokojený být zatím nemůžu (smích). Ale vážně, postupem času už si tlak nepřipouštím, hraji stále stejně a snažím se zakončovat s chladnou hlavou. Dřív jsem díky tomu neproměnil mnoho šancí, takže jsem se poučil a celkem mi to tam, jak se říká padá. Je ale pravda, že při troše štěstí mohlo být gólů ještě o trochu víc. Připouštím, že mít a nemít střelce, který dá prakticky v každém utkání gól je obrovský rozdíl. Když se na to ale podívám pragmaticky, tak polovina gólů neznamenala body a byly takříkajíc k ničemu, takže otázka o okrese myslím není na místě. Střelce vždy dělá tým a je třeba se k tomu takto stavět.
Jelikož již dlouho hrajete I. B třídu a jste vždy jedním z nejlepších střelců. Cítíte při zápasech, že vám pořád někdo dýchá na záda a jak se s tím vyrovnáváte?
Letos jsem to v zápasech nijak moc nezaznamenal, ještě na mě osobku nikdo nehrál. Asi to má co do činění s naším postavením v tabulce, kdy asi nikoho ze snu nestrašíme. Ale je pravda, že v předešlých sezónách mě některé zápasy bolely hodně a bylo vidět, že trenéři soupeřů své obránce vědomě poučili. Přesto je pro mě motivace navíc, když se mi obránci věnují více než normálně, a to většinou dávám dva a více gólů.
Jste i v kabině motivátor a burcujete mužstvo?
V kabině už mužstvo tolik neburcuji jako dřív, kdy pro mě byl fotbal vším. Od doby, kdy jsem založil rodinu a prožil vážné zdravotní potíže, jsem to trochu přehodnotil. Nyní jsem nad věcí a spíše se snažím spoluhráčům poradit nebo poukázat na nedostatky, kterých jsme se dopustili.
Vloni i na jaře jste měl zdravotní problémy, které vás na poměrně dlouho vyřadily ze hry. Můžete říci, co vám bylo a jestli vás to ještě nějak při zápasech limituje?
Vloni jsem prodělal rakovinu varlete a půl roku jsem byl mimo kvůli operaci, následné léčbě a chemoterapii. Letos se při kontrole zjistilo, že by se mohla rakovina vrátit, a tak jsem byl na další operaci, která naštěstí podezření vyvrátila. Přesto jsem byl skoro dva měsíce mimo a přišel o značnou část letní přípravy. Musím říci, že to pro mě bylo opravdu těžké období a jsem rád, že jsem ho i z pomocí fotbalu a touhy vrátit se co nejdříve do týmu v pořádku překonal. Při zápasech mě již limituje jenom rostoucí věk (smích).
Určitě nějaké nabídky na odchod dorazily, co Vás stále drží být v Sedlci-Prčici a nelákalo by vás vyzkoušet svoje kvality i ve vyšší soutěži?
Počet týmů, kterým jsem ještě neřekl ne se asi snížil natolik, že mi v létě již nikdo nevolal. Pravděpodobně na to má ale také vliv i moje bývalá zdravotní situace. Důvody zůstat jsou jasné – v Sedlci-Prčici mám dům, celou rodinu, v klubu jsem až na pár let celý život, se spoluhráči hrajeme dlouhou dobu spolu a máme dobrou partu. Vyšší soutěž by mě asi lákala ze sportovního hlediska, ale vím, že všechny další okolnosti jsou proti. Navíc tím, že nyní žádná nabídka není na stole, to mám vyřešené.
Jak Michal Davídek tráví odpočinek po skončení podzimní části a co by si přál do Nového roku?
Nejvíce si odpočinu s přítelkyní a 1,5 roku starou dcerou. Aktivně odpočívám ve svém kutilském koutku, trávím čas četbou knih a těším se na zimní radovánky na snowboardu, kterého jsem si loni mnoho neužil. Do nového roku bych přál sobě a vlastně všem hlavně zdraví, protože vím o čem mluvím.
