Jak jste se ocitl ve fotbalovém dresu v Poříčí nad Sázavou?

Po dlouhém přemlouvání, ve kterém samozřejmě rozhodovaly finanční podmínky, jsme se s mým manažerem Petrem Lacinou nějak dohodli. Určitá částka šla za to, že se objevím na hřišti při rozcvičení a budu na lavičce a o mnoho vyšší suma bude, když nastoupím v zápasu. Nakonec jsme se po dlouhém jednání všech mých manažerů, když na každém kontinentě mám dva, se to nějak dohodlo a objevil jsem se v Poříčí. Je to památný den pro toto místo.

Na hřišti jste pobyl krátkou chvilku a ani jste se nedotkl míče…

Je to trošičku vina trenéra, který se defakto obával nasadit takovou atomovou zbraň proti soupeři, který se potácel na hraně sebe destrukce, protože stav 1:2, pro něj nebyl lichotivý. Kdyby mě nasadil dříve, tak by ztratilo smysl jejich snažení. Byli tam však slušní kluci, tak proč jim brát do života.

Byl jste tedy naštvaný, že jste si nezahrál víc?

Ne, jsem velmi spokojený. Falcao, já a Rosický máme občas takovou taktiku, že se nejlépe vydělává v teple a v klidu. Sedíme na lavičce, máme zateplené bundy, čaj a na kontě to cinká. A tak to má být.

Takže jste se stal správným žolíkem?

Ano, byl jsem žolíkem na sto procent. Nastoupil jsem v 90. minutě a rozhodčí, i když necitlivě, ale správně usoudil, že konfrontace mě, hráče světové extratřídy s obyčejnými kopáči páté nejvyšší české soutěže, by byla tak fatální, že se rozhodl ukončit zápas ještě dřív, než ne, že se ke mně míč dostal, ale že kolem mě proletěl. Defakto jsem odehrál sedm vteřin. Jsem však spokojen, bylo to sedm vteřin významných proto toto místo a město.

Po zápase jste se v kabině zúčastnil vítězného pokřiku. Jak se Vám líbil?

Pokřik je v pořádku. Ani Ájax ani Bááyern neporazí Poříčí, myslím, že platí. Těžko se sice tyto týmy někdy potkají a nebudeme moct poznat na vlastní kůži, jestli je pokřik pravdivý, ale já si za ním pevně stojím. V okamžiku, kdy jsem se stal hráčem Poříčí, tak pokřik získal ještě víc na síle.

Jste rád, že jste mohl být součástí týmu, ve kterém hraje i bývalý ligový fotbalista a reprezentant Stanislav Vlček?

Pravda je taková, že Standa říkal, že je moc rád, že si se mnou může zahrát a objevit se v jednom týmu. Možná spolu budeme i na jednom plakátě.

Takže asi i kvůli tomu, že mohl být s vámi v týmu, hýřil aktivitou, z pozice stopera se dostal několikrát dopředu a nakonec dal vítězný gól?

Samozřejmě ho svazovala nervozita, což bylo vidět při voleji v ložence, kde se mu střela nevešla do zařízení. Potom ale přišel jeho moc pěkný moment, když po nastřelení našeho útočníka po rohu na branku, nastavil tak šikovně nohu a míč se odrazil do brány. V kulečníku se tomu říká karambol.

Nastoupil jste s číslem dvě. To je vaše oblíbené?

Ne je to desítka, ale ta je v Poříčí zabraná. V každém světovém i našem týmu, ve kterém jsem nastoupil, mi zkušení útočníci i střelci přenechávají svoji desítku. V Poříčí nebyla volná, nevím, co to má znamenat.

Lidé vás znají fotbalově jenom jako brankáře Káju z Okresního přeboru. Jaké máte vůbec fotbalové základy?

Televizní seriál nesmíte brát tak vážně. Já jsem v hledáčku světových trenérů už od narození. Již ve třech měsících jsem měl smlouvu s Realem Madrid, ale nikdy jsem se v jeho dresu neobjevil, protože se mi líbil vždycky víc basketbal. Je tam menší hřiště, nemusí se tam tolik běhat, trenéři míň křičí, je to semknuté a hraje se v hale, kde je teploučko. Takže jsem fotbalový talent promrhal na basketbalu. Až na stará kolena jsem se na sklonku života dal na světový fotbal a má to smysl, lidi jsou nadšeni. Myslím si, že kdyby se udělaly dresy SK Poříčí Kohinhem na zádech, tak Fan shop zeje prázdnotou. Takže je potřeba těch pět dresů natisknout, on si je někdo koupí.

Nastupoval jste ve filmu Okresní přebor. I. A třída, ale má asi vyšší úroveň, ne?

Má to trošku vyšší úroveň, ale ne o moc. Je vidět i zde pár nefotbalových momentů. Míče létají do rybníka, sám sobě si někdo nafackoval míčem, hráč překopl stometrovou extra ochranou síť, odkop, kterým se hráč překopl nebo hlavička soupeřova hráče, která po rohu nešla před naši bránu, ale na druhou stranu. To bylo klasické roztočidlo.

Dorazíte ještě na nějaký zápas Poříčí?

Mimo to, že jsem fotbalista, jsem i světový super model a jezdím po světových přehlídkách. Pokud mi to ale časové podmínky dovolí a manažer Lacina sežene dostatečný obnos, tak se objevím velmi rád za SK Poříčí na jakémkoliv zápase domácím nebo i venkovním.