Jaké vám dala Ostrava záruky, že bude klub fungovat, když doposud měla problémy, což se odrazilo i na výkonech hráčů a bodovém zisku?

Co vím, tak měli hráči jen maximálně měsíc zpoždění s výplaty, což mně potvrdili. V novinách se psaly ptákoviny. Do Baníku přijde movitý sponzor a i kvůli tomu jsem na nabídku kývnul. Pan Šafarčík už toho měl asi plný kecky, což se mu nedivím, když po Peterovi (pozn. bývalý majitel klubu) musel splatit dluh 150 miliónů. Na druhou stranu pokud nedostanu výplatu v daný den, tak tam druhý den nejsem. Nebudu se pouštět do žádného harakiri.

Co chcete v Ostravě dokázat?

Chci navázat na práci, kterou jsem dělal v Liberci, Slávii, Bohemce – vychovávat mladé hráče pro český fotbal, což mě baví. Ostrava má se Spartou nejlepší juniorku, v mládeži má dvacet reprezentantů, a to mě láká. Nechci kupovat drahé hráče. Je tam 23 kluků od 17 do 23 let, se kterými chci pracovat. Starší je jen Mičola, který se vrátil ze Slávie a Kouřil, jenž nevím, jestli v Ostravě zůstane, protože ho Vlašim chtěla za mě.

Cestování vás ze severu Čech už poslední dobou unavovalo a teď to budete mít přes celou republiku. To vám nevadí?

Je to trochu z ruky a jediné mínus. Doma to ale zatím berou v pohodě. Z Vlašimi jsem byl doma za dvě hoďky, v Ostravě budu třeba celý týden. Nějak to zvládnu.

Jak dlouho jste se rozhodoval odejít z Vlašimi?

Pořád jsem odkládal podpis a vlašimští funkcionáři už byli nervózní, protože nevěděli, jestli mají někoho hledat. Asi v polovině prosince jsem jim řekl, ať na mě nečekají, aby si vše nachystali, až to podepíšu.

Měl jste i jiné nabídky?

Chtěl jsem jen klub, který má nějakou vizi a v jiných českých klubech jsem neměl šanci. Nebaví mě trénovat ligový klub uprostřed tabulky, kterému o nic nejde nebo tým, který se zachraňuje. A mužstvo s možností hrát o poháry nebo o prvenství, u kterých bych se rozmýšlel, mě neoslovilo.
Kontaktovali mě z Petrohradu a říkali, ať si vyberu funkci, jakou chci, třeba sportovního ředitele, když tam trenér Willas-Boas končí. Bylo to společné přání ministra sportu Mutka, bývalého prezidenta Zenitu. Už by mě ale nebavilo jen sedět v kanceláři, koukat na nové styly a zlobit se se zahraničními hráči. Chtěl bych pracovat s mladými Rusy jako, když jsem tam byl a ne s cizinci, kteří jsou teď v Petrohradu. V Rusku jsou teď nešťastní, že nemají za národní mužstvo koho postavit, když mají v lize samé cizince. V roce 2006 jsem měl devět hráčů v národním mužstvu z Petrohradu, teď jen tápou. Měl jsem ještě nabídku z Kubaně Krasnodar kde je pěkné počasí, ale už se mi nechce nikam lítat letadlem, vždyť jsem ani s manželkou neletěl na dovolenou do Emirátů.

Do Ruska jste nechtěl, tak jdete do černé Ostravy…

Je to paradox. Jako hráče mě do Ostravy neustále chtěli a přemlouvali, každý druhý den za mnou jezdili na vojnu do Chebu. Nešel jsem a teď se tam na závěr kariéry jako trenér dostanu. Na práci se těším, i když vím, že začátek bude krutý, protože liga začíná už 13. února. Hráče chci teď poznat, než tým na začátku ledna převezmu. To bude fofr. Navíc chci mít nový realizační tým.

Koho budete mít za asistenty?

Dva šikovné kluky – Aleše Křečka, který naposledy trénoval ve slovenské Skalici, byl i v Ružomberoku a dělal asistenta Mírovi Beránkovi ve Slávii. Druhým je Juraj Šimurka, bývalý gólman a také šikovný kluk. Oba mají hráčům, co předat a vydatně mi pomůžou. Budoucí majitel Brabec by chtěl mít v mužstvu i nějakého Ostraváka, ale to je zatím v jednání.

Jak dlouho byste měl v Ostravě působit?

Dva a půl roku.

Přesně před dvěma roky jste přišel do Vlašimi…

Nevěděl jsem, do čeho jdu. Vlašim byla na padáka a než jsem kluky poznal, tak mi strašně první půl rok pomohli domácí hráči, bez nich bych to nezachránil. Potom se čím dál, tím víc objevovali mladí hráči ze Sparty, ale až třetí sorta, a teď mám radost, že čtyři hrají v základní sestavě. Doufám, že až tam přijde Martin Hašek, tak je nevykope a nepřivede jiné Sparťany. Kabina je ve Vlašimi silná, a pokud se mužstvo moc nezmění, tak nemusí mít strach, že by se nezachránilo. Fotbalově jsme měli ve většině zápasů navrch, ale bohužel jsme nedávali góly, což je taky trochu o štěstí. Kluci už vědí, co mají hrát. Už to není mužstvo, které nakopává, ale které se nikoho nebojí a hraje otevřeně.

Jak budete vzpomínat na Vlašim?

Vlašim mi přirostla k srdci, kdyby mi to někdo řekl před dvaceti lety, tak bych mu nevěřil. Nechybělo mi tam nic, byl jsem šťastný a neměl jsem důvod něco hledat nebo odcházet. Co pro mě udělal pan Jiruš je neskutečné, a doufám, že budeme do konce života kamarádi, protože jsme měli spolu vynikající vztah. Radil jsem se s ním, jestli mám jít a on mi tentokrát nebránil. Nestačil jsem se rozloučit s hráči, lidmi z výboru a představenstva, což bych chtěl na některém zápase napravit. Děkuji fanouškům za všechno, byli báječní a vždy nám vytvořili výborné prostředí. Rád bych se do Vlašimi ještě jako trenér vrátil.

Neodchází se vám tedy lehce?

Vůbec. Byly to dva krásné roky, ale je to ještě výzva. Předtím v Michalovcích bylo taky krásně, a tak doufám, že to bude i do třetice v Ostravě.