Jeho křestní jméno se píše slovensky, tedy Július s čárkovaným „ú,“ leč rodný list z 8. 3. 1962 prozrazuje, že je po mamince národnosti české. Narodil se ve Vyškově a do svých deseti let žil v Krnově. Pak se přemístil do Levic, kde se naučil slovensky a také hrát fotbal. Jeho první trenér Valér Švec ho záhy přetáhl do slavné Trnavy, kde měl tu čest kopat vedle slavného Ladislava Kuny.

„Moje kariéra trvala šestnáct let, takže by se o ní dalo hovořit strašně dlouho. Před příchodem do Sparty jsem odehrál tři roky v Trnavě, pak následovalo deset let ve Spartě a poté byla dva roky mým působištěm japonská Hirošima. Z Japonska vedla má anabáze do Benešova, potom do Chebu a kariéru jsem završil v Hradci Králové. Odtud jsem se stěhoval znovu do Prahy, tentokrát na Viktorku, ale to už jako trenér,“ prozradil na úvod Július Bielik.
„Přechod na Žižkov byl pro mne do jisté míry překvapením, protože to byl svým způsobem strašný skok. Ze dne na den se z hradeckého fotbalisty stal žižkovský trenér. Trenérské metody jsem si však již předtím do jisté míry ověřil v Chebu, kde jsem dělal asistenta někdejšímu československému reprezentantovi Františku Plassovi. Díky tomu patrně doktor Němec, který posléze odcházel z Chebu do žižkovské Viktorie, asi věděl, koho si bere k sobě,“ dodal.

Jak se vám momentálně jeví naše první a druhá nejvyšší fotbalová soutěž?

Budeme-li hovořit o Spartě, tak ta musí mít vzhledem k tradicím a zázemí pouze ty nejvyšší cíle. Jinými slovy, Sparta bude každoročně útočit na titul a nikoli na druhou příčku. Žižkovské Viktorii samozřejmě přeji, aby se vrátila zpět do první ligy. Jednak k tomu velí tradice a historie klubu a také si myslím, že Viktorka je týmem, který vždy naši nejvyšší fotbalovou oživil a byl pro ni přínosem. Momentálně je to otázka hráčů, jak se budou umět dané šance chopit, ale v neposlední řadě též záležitost realizačního týmu i vedení klubu.

Svého času byl oživením naší nejvyšší fotbalové soutěže Benešov. Vy jste byl u toho, když mezi fotbalovou elitu postupoval. Jak se na ta léta s odstupem času vzpomíná?

Hezky. Měl jsem to štěstí, že jsem s fotbalem prožíval pouze to nejkrásnější, tedy hlavně tituly a pohárová tažení v dresu Sparty. Díky Benešovu jsem zažil na vlastní kůži, co to znamená postoupit z nižší soutěže mezi elitu. V Benešově se tehdy sešla řada vynikajících hráčů, kteří by určitě měli šanci udržet tuto soutěž i nadále, ale ekonomické zázemí s odchodem pana Švarce zaniklo a fotbal upadl tam, kam zákonitě upadnout musel.

Byl to velký rozdíl přestoupit z Hirošimy do Benešova?

To bych ani neřekl. Ano, někomu se může jevit přestup z Japonska do Benešova jako ohromný sešup, ale nebylo to tak zlé. Především jsem věděl, že v Benešově působí kvalitní fotbalisté a uměl jsem si to představit s kým tam budu hrát a o co.

Jak vy sám vnímáte důležitost nižších soutěží?

Všechny nižší soutěže mají svůj smysl a velký význam. Především vychovávají fotbalový dorost a je na něm založen mládežnický fotbal. Každý mladý hráč začínající v Benešově i kdekoli jinde, může být potenciálním kandidátem na prvoligový dres. Pokud jde o mne, já začínal v Levicích, které určitě nejsou nějakým velkoměstem.

Vracíte se ještě v dnešní době rád na Benešovsko?

Určitě. Okolí Benešova je krásné a toto město není spojeno pouze s fotbalem. Je tu především zámek Konopiště, Sázava a pověst o Blanických rytířích zná snad každý. Jak jsem už řekl, na řece Sázavě rád rybařím, konkrétně v Choceradech. K tomuto kraji mám velký vztah a cítím se tam jako doma. K tomuto vztahu přispělo také mé působení v benešovském fotbalovém klubu, který byl svým charakterem spíše rodinným týmem a příjemná atmosféra tam dýchala ze všech stran.

Často diskutovaným problémem je životospráva sportovce. Setkal jste se během své kariéry s tím, že by někoho z vedení klubu zajímalo, co hráči jedí, jak pečují o své zdraví a jak vůbec žijí?

Moje kariéra se dá rozdělit do dvou období, a sice před změnou politické situace a po ní. V předlistopadové době se o tyto věci příliš nikdo nezajímal a praktiky, které se uplatňovaly v západoevropských klubech, tu známé nebyly. Spousta nových metod byla zavedena mnohem později a třeba připustit, že skutečně mají něco do sebe. Základem dobré výkonnosti sportovce jsou samozřejmě zásady správného stravování a pitného režimu. Jakožto trenérovi mi samozřejmě nebyly tyto věci lhostejné, ale bylo třeba své požadavky přizpůsobit možnostem klubu, ve kterém jsem působil. V žádném případě jsem nemohl ovlivnit, co si hráči dávají k obědu, zda ten či onen borec si doma po zápase neotevře láhev nebo jestli si nezapálí. Trenér není policista a nemůže u každého svěřence stát dnem i nocí a hlídat každý jeho pohyb. Ale v každém případě jsem se s kolegy snažil na hráče působit tak, aby žili zdravě.

Čím se v současné době zabýváte?

Nyní působím jako mezinárodní manažer hráčů, což je něco poněkud odlišného, než bylo trénování. Jde o práci velice zajímavou, protože se v nové pozici setkávám s novými zajímavými lidmi, bývalými hráči zastávající momentálně úlohy funkcionářů. My se také snažíme určitým způsobem hráče vést bývalé hráče jako osobní manažery fotbalistů k tomu, aby jejich kariéra byla pozitivní, úspěšná a kreativní, protože vrcholová kariéra u špičkového hráče vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nebývá dlouhá. Naším cílem je také podpora mladých hráčů formou pořádání různých turnajů. Kupříkladu v Levicích, kde jsem s fotbalem začínal, se bude letos v prosinci konat osmý ročník halového turnaje. Tím se snažíme podporovat menší oddíly, aby mohly vychovávat mladé hráče, kteří by jednou měli končit v ligových týmech.

Bude tomu tak i na Benešovsku?

Určitě. Vše se odvíjí od lidí a hlavně představitelů města, aby tuto důležitou věc podpořili. Je všeobecně známo, že pokud se vloží peníze do dětského sportu a dostaví se třebas i malé úspěchy, je to vždy krásné a věřím, že i na Benešovsku se budou moci něčím podobným brzy pochlubit. Já budu tím prvním, kdo se z toho bude radovat. Mám na Benešovsko ty nejkrásnější vzpomínky a přeji si, abych se s tamními fotbalisty brzy setkal v některé z kvalitních soutěží.

JULIUS BIELIK

Narozen: 8. března 1962 ve Vyškově.

Kariéra: Bývalý československý reprezentant, účastník mistrovství světa 1990 v Itálii. V československé reprezentaci odehrál 18 zápasů, v československé lize 304 utkání a vstřelil 9 branek (Trnava, Sparta Praha), v samostatné české lize pak 54 zápasů a 3 góly (Švarc Benešov, FC Union Cheb, Hradec Králové a ), v japonské lize 20 zápasů a jeden gól.

V letech 1982 – 1991 hrál za Spartu Praha, která v té době výrazně dominovala domácí fotbalové scéně.

Trenérská kariéra: Viktoria Žižkov.

V současnosti: manažer hráčů.

VOJTĚCH KOPECKÝ