Už jste něco ve fotbale zažil. Kde všude jste zanechal stopu?

S fotbalem jsem začínal v žákovských týmech v Ledči nad Sázavou, pak jsme se přestěhovali do Leštiny u Světlé nad Sázavou, kde jsem hrál až do dorostu. Po vojně jsem se odstěhoval do Chomutova a nastupoval za Březnou, kde jsem se z béčka propracoval do áčka, které hrálo krajský přebor, což byl můj fotbalový strop. Následně jsem se odstěhoval za prací do Prahy a hrál jsem u Neratovic za obec Zálezlice asi třináct let I. třídu. Poté jsem na chvíli skončil, ale kamarád Pavel Čermák mě vzal do Kondrace, kde jsem prožil pěkný rok a byla tam super parta. Před letošní sezonou jsme dostali s Pavlem nabídku z Libže. Chtěli do dvou let postoupit do III. třídy, což se nám líbilo. Tak jsme na to kývli a hned se nám letos podařilo postoupit. Byl to nádherný rok.

Přilákal vás do Libže i krásný areál?

Ano. Když jsem hrál v Kondraci a přijel jsem do Libže se starou gardou, tak na areál nebyl hezký pohled. Bylo těsně po povodni, všude písek, roztrhané pletivo, prostě strašné. Za čas jsme sem přijeli na první ročník nohejbalu a nestačil jsem se divit. Areál pěkný, tráva parádní, tak jsem říkal Čermimu, tady to zkusíme.

Vyhráli jste IV. třídu. Byla cesta za postupem pohodová?

Až na zápasy s Velíší a béčkem Trhového Štěpánova relativně jednoduchá.

Na podzim jste dal osm gólů, na jaře jen jeden. Jak je to možné, vždyť jste jako mužstvo nastříleli poměrně dost branek, celkem 93, na jaře 36?

Trenér mě po příchodu Máry Kováče předělal ze středního záložníka na předposledního a už jsem se do koncovky moc nedostal.

A na standardní situace jste s vaší výškou také asi nechodil…

Paradoxní je, že na podzim jsem z osmi gólů dal pět hlavou ze standardek na zadní tyči. Na jaře jsem sice chodil taky na standardky, ale už mi to tam nepadalo a ze hry jsem se do koncovky nedostával.

S kým si nejvíce na hřišti rozumíte?

Určitě s Pavlem Čermákem, který je výborný fotbalista, kamarád a umíme si spolu vyhovět. Směrem dopředu kluci chápou moje myšlenky, nejvíc byl naladěný na společnou frekvenci Lukáš Bucala, který byl naším nejlepším střelcem.

Myslíte si, že bude potřeba mužstvo do vyšší soutěže posílit?

Určitě, dva, tři fotbalisti budou potřeba. Závěr sezony jsme dohrávali s jedním nebo dvěma hráči na lavičce a na začátku jich bylo pět nebo šest.

Trenér Jiří Hák je asi taky výborný…

Hodně kvalitní a byl to s ním fajn rok. Na rozlučce nám ale řekl, že asi skončí, což by bylo škoda (poz. trenér Hák na finále okresního poháru potvrdil, že nebude v Libži pokračovat).

Jste již kmenovým hráčem Libže nebo jste tam na hostování?

Jsem kmenovým hráčem Zálezlic a v Libži mám hostování do konce kalendářního roku.

Nejvíce vám svědčí asi místo ve středu zálohy, odehrál jste tam většinu své fotbalové kariéry?

Jako mladší jsem spíše hrál na kraji zálohy, ale hraju raději ve středu zálohy. Nemusím dávat góly, ale baví mě na ně přihrávat nebo hráčům připravovat šance. Na předposledním mě to teď taky docela bavilo, s Čermim a dalšíma klukama v obraně a brankářem jsme si vyhověli, což bylo vidět, když jsme za jaro dostali strašně málo gólů (pozn. pět).

Co zdraví, slouží?

Když jsem odehrál zápas, tak jsem se dával dva, tři dny dohromady. Poslední rok ale dodržuju stravu a hodně trénuju, tak se to zlepšuje. Chci hrát do té doby, co mi to zdraví dovolí. Teď si zkusím III. třídu v Libži a uvidím, jak mi bude po těle.

Je vám 41 let, nemáte chuť předat nasbírané zkušenosti a někde trénovat?

Ani ne, chci hlavně makat sám na sobě. Na tréninky do Libže nejezdím, protože bych to z Prahy nestíhal, ale chodím se dvakrát, třikrát týdně proběhnout s Pavlem Čermákem, což mi dělá dobře. Navíc mě baví trénovat s mým jedenáctiletým klukem, který chytá v Bohemce. Tréninků má hodně, ale pokud má chvilku čas a chuť, tak si jdeme spolu proběhnout nebo si zakopat. Přemýšlel jsem i o trénování, ale asi bych byl na kluky moc přísný a možná bych i řval, což by se asi rodičům nelíbilo.(směje se)

Máte dvě děti. Kluk hraje v Bohemce a co holka?

Holce je třináct. Dříve dělala aerobik, ale byla z něj pěkně zhuntovaná, tak začala dělat atletiku. Jsem rád, že obě děti sportují.

S Libží jste také v projektu Gambrinus, Kopeme za fotbal, který dává možnost okresním týmům realizovat svoje sny. Mužstva dostanou zadarmo sadu dresů a hráči se můžou dostat na ligový zápas, sehrát utkání s ligovým celkem nebo na jejich hřiště přijede ligový trenér udělat tréninkovou jednotku. Jak se na projekt díváte?

Projekt je dobrý, ale zatím jsme v Libži nic takového neměli, ale láká mě to. Pro mě to je vždy zážitek, poznat se s někým z ligy. Jsem třeba strašně rád, že můžu hrát v zimě turnaj starých gard na Slávii, kde je v každém týmu nějaký bývalý ligový hráč nebo osobnost. Zahrát si proti nim si vždycky strašně užívám.

Jak trávíte fotbalové volno?

Na dovolenou jedu ke svým rodičům do Leštiny, kde jsem fotbalově vyrůstal. Kousek odtud, v Okrouhlici, si zahrajeme s klukama, se kterými jsem začínal, turnaj starých gard. Už se hodně těším, loni jsem tam vyhrál nejlepšího střelce. Dovolená je ale krátká, protože kluk už koncem července začíná s přípravou na novou sezonu, a tak už jsme poté v Praze.