Jan Starka: Pořád máme o co hrát! Mládež v době pandemie? Ten problém je hlubší

Budoucnost A-týmu ovšem není jedinou věcí, která statutárního ředitele středočeského klubu trápí. Dalším problémem je situace okolo mládeže, která kvůli pandemickým opatřením nemůže stále plnohodnotně trénovat a hrát zápasy. „Bojím se toho, respektive vím, že se to v dalších letech projeví,“ tvrdí Jan Starka.

Jak v této složité době klub funguje?
Z pohledu ekonomiky je naše situace stále stejná. Jsme klub, který disponuje jedním z nejnižších rozpočtů v lize a v rámci možností děláme, co se dá. Jsme rádi, že máme partnery, kteří nás v této těžké době podporují. Určitě bychom jich uvítali více, včetně silného titulárního partnera, ale veškerá jednání jsou vzhledem k aktuální situaci složitá.

To samé se dá říct ale také o sportovní stránce…
Všichni víme, že profesionální sport nějakým způsobem běží, ten amatérský naopak stojí. Byli jsme zvyklí denně vídat na hřišti stovky našich mládežníků, sledovat je, jak trénují. To se ovšem už delší dobu neděje. Netrénuje se, nehraje se. Hráči mají od trenérů, kteří normálně chodí do práce, zadané individuální plány, které musí plnit. Plnohodnotný trénink jim to ale nenahradí, stejně jako herní praxi, kterou nemají možnost získávat. Když pominu krátké období během podzimu, trvá to už rok. A ten jim bude velmi chybět.

Máte strach, že se to projeví v budoucnu?
Bojím se toho, respektive vím, že se to v dalších letech projeví. Nejde jen o naše mládežnické kategorie, ten problém je mnohem hlubší. Nehrají se mládežnické divize, krajské ani okresní přebory, což pro nás je také velká komplikace. Hojně totiž spolupracujeme s okolními kluby, ze kterých se talentovaní fotbalisté přesouvají do naší akademie. Všechno jsou to spojené nádoby, proto je potřeba, aby se rozběhly všechny fotbalové soutěže. Už teď je to problém, který bude s postupujícím časem stále výraznější.

Jedlička a Chaluš? Pořád stejní borci, má jasno Šrain. Lvíčatům přeje postup

Třeba z důvodu, že nemůžete mladými hráči okysličit ligový tým?
Z tréninkového hlediska to problém není, hráči, kteří mohou A-tým potenciálně oživit, mají podepsané profesionální smlouvy, takže s mužstvem normálně trénují za splnění všech hygienických podmínek. Problémem je, že mají nedostatek herní praxe, kterou nemohou sbírat v dorostu nebo třetiligové rezervě, protože tyto soutěže stojí. Každý týden tak máte možnost vytížit pouze šestnáct hráčů v lize, to je prostě málo, když v tréninkovém procesu disponujete dvěma kádry plus nějakým počtem mládežníků.

Proč je podle vás Příbram po čtyřiadvaceti kolech na posledním místě?
Když se ohlédneme za dosavadním průběhem sezony, tak objektivních příčin toho, kde momentálně jsme, je více. Může to být do jisté míry pocitem uspokojení, nedostatečnou koncentrací hráčů na zápas, nedostatečnou schopností takticky reagovat na vývoj utkání. Určitě jsme mohli a měli udělat něco jinak. Jak my ve vedení, tak trenéři i hráči. Ještě je ale před námi deset kol. Až pak se bude sklízet zaseté ovoce.

Jak velkou roli v tomto ohledu hraje pandemie?
Koronavirus je tady, musíte s tím počítat a každý týden se testovat, což je nejen velmi nákladné, ale i náročné. Nás nákaza postihla dvakrát. Nejprve v úvodu sezony, pak na přelomu podzimu a zimní přestávky. Relativně jsme to zvládli dobře a teď už to snad vypadá, že se situace zlepšuje. Co nám všem ale v souvislosti s opatřeními vadí, že nejsou fanoušci na stadionu. Jejich podpora nám chybí, je to dlouhé, únavné a smutné. Bohužel, jinak to zatím pořád nejde.

Jaká aktuálně panuje u Litavky nálada?
Nálada je stále bojovná. Pořád máme o co hrát. S příchodem nového trenéra se některé věci změnily a já věřím, že to bude jen k lepšímu. Z některých hráčů lze cítit určité uvolnění, větší chuť, protože mají šanci si u nového trenéra vybudovat od nuly novou pozici. Beru to tak, že všichni jsme naladěni na to, udělat maximum, abychom se ještě v lize zachránili.

Co od trenéra Jozefa Valachoviče očekáváte?
Je to kouč, který si zakládá na profesionálním, ale lidském přístupu, snaží se hrát aktivní fotbal s důrazem na presink a týmovost. Víme, do čeho jsme šli, protože už u nás v minulosti působil. Od té doby se dále vyvíjel, poslední roky strávil ve službách fotbalového svazu na Slovensku, kde pracoval s mládeží, na rozvoji hráčů, což rovněž zapadá do naší koncepce.

Pro změnu jste se rozhodli před klíčovým zápasem s Brnem. Proč právě v té dané chvíli?
Když se vám delší dobu nedaří, přestože se snažíte dělat maximum, ale odezva stále nepřichází, je potřeba něco změnit, dodat týmu nový impuls. To byl přesně náš záměr. Byť jsme v prvním poločase nepředvedli výkon, jaký jsme si představovali, po přestávce už to bylo lepší. Bohužel, nepodařilo se nám vyhrát, což jsme si všichni přáli. Proto doufám, že uspějeme v Mladé Boleslavi a odrazíme se ještě k záchraně.

Vnímáte nadcházející zápas jako možná poslední šanci na návrat do boje o záchranu?
Zaprvé je to jeden z našich přímých konkurentů, zadruhé ani mladoboleslavští hráči nejsou v ideální formě, ačkoli v posledních zápasech se malinko zvedli, což se ovšem vzhledem k síle kádru dalo očekávat. Stejně jako my ale mají sklony k výpadkům a jejich výkony jsou značně kolísavé. Věřím, že jsme tam schopní bodovat i vyhrát, což se nám ostatně povedlo ve vzájemném zápase doma na podzim.

Co by mělo tým dovést k vytoužené záchraně?
Musíme jít step, by step. Příprava, zápas, příprava, zápas a takhle pořád dokola.V zápasech pak bude základem čistá hlava a maximální nasazení. Je potřeba jít do každého míče na sto deset procent a nic nevypustit. Musíme být aktivní, sami chtít rozhodnout a hlavně ukořistit co nejvíce bodů.

Dilema ve fotbalové reprezentaci. Co bude s ex-kapitánem Dočkalem?

Může do boje ještě nějak výrazněji promluvit koronavirus?
Stát se to určitě může. I když děláte maximum a snažíte se riziko nákazy minimalizovat, nikdy nevíte, kdy to může kohokoli postihnout. Podívejte se třeba na Spartu a Slavii, oba týmy investují do prevence výrazné finanční prostředky navíc a stejně nákaze neuniknou. My s tím ale nesmíme v žádném případě kalkulovat.

Připravujete se už i na variantu, že by se první ligu udržet nepovedlo?
Máme dva scénáře, jeden je prvoligový, druhý logicky druholigový. Zásadně se nerozchází. Pořád platí, že když se zachráníme, chceme se podobné situaci v příštím ročníku vyhnout. Pokud spadneme, chceme se pokusit o okamžitý návrat zpět, protože liga do Příbrami patří! Za ty roky můžeme s klidem říct, že jsme jeden z tradičních klubů české prvoligové scény.

Můžete nastínit plán v případě sestupu?
Ten princip by byl s největší pravděpodobností stejný jako při posledním sestupu. O hráčích, o které bude zájem, se bude jednat, další odejdou a zůstanou zde hráči, které doplníme nově příchozími – ať už z řad mladých nadějí nebo zkušených borců. Jejich role by byla mimo jiné mentorská. Naposledy jsme měli štěstí, že u nás dohrával kariéru Tomáš Zápotočný, byl tady Míra Slepička i Ruda Skácel, takže pokud by na to došlo, je to varianta.

Jako mentor se nabízí Jan Rezek. Bavíte se už o možném pokračování jeho další kariéry?
Určitě to téma je. Honza je skvělý kluk, navíc je u nás dlouho. Troufnu si říct, že už je to z velké části Příbramák, přestože ve městě nebydlí. Průběžně se o naší další možné spolupráci bavíme, pošťuchujeme se, ale rozhodne se až po sezoně. Bude mu devětatřicet, takže záleží hlavně na něm, jestli bude mít do fotbalu chuť a jak se bude cítit po zdravotní stránce. Roli v týmu, případně klubu, bychom mu určitě rádi našli.