Jako první pozvedl trofej pro evropské šampiony před dvěma lety a na začátku října v Praze také pohár pro historicky první mistry světa. „Je to můj největší úspěch za celou dobu, co hraji fotbal,“ pochlubil se Haspra.

Stal jste se mistrem světa, jak vám to s odstupem času zní?
Stal jsem se mistrem světa a mistrem Evropy. Vzpomínky a krásné momenty budu mít pořád v sobě. Nedokážu říct, že si pořád nepřipomínám nějaké věci, co se odehrály.

Co podle vás rozhodlo o zlatém českém úspěchu v pražské hale Jedenáctka?
O tom, že jsme došli s klukama takhle vysoko, rozhodla parta. Jak je zvykem v malém fotbale, vždycky se utvoří taková rodina, kde jeden druhého akceptujeme a navzájem se podporujeme. Neslyšíme žádná negativa, ale jenom samá pozitiva od kluků navzájem. Samozřejmě sranda také musí být.

Od semifinále jste nehrál kvůli zranění, které jste utrpěl po srážce se spoluhráčem Kasalem. Dobíral jste si ho?
Turnaj jsem nedohrál kvůli zraněnému kotníku. Za každou cenu jsem chtěl udělat maximum, abych nastoupil do finále, ale nešlo to. Dan Kasal se omlouval hned po zápase klukům v kabině, že mě zranil. Prostě takové věci se také stávají. Naopak do mě si rýpnuli členové realizáku, ať nesimuluji, prý stejně ví, že už nemohu, tak proto simuluji. (úsměv)

Jaké je sledovat tým v nervózních soubojích o medaile, když mu nemůžete pomoct?
Sledovat tým v takových chvílích je ještě složitější, než když hraji. Jak v semifinále s Itálií, tak ve finále se Slovenskem jsem žil s týmem, prožíval jsem to strašně moc. Pamatuji si na moment, kdy jsem přišel za rodinou a říkali mi, že jsem zpocený, jako bych hrál celý zápas. (směje se)

Česká reprezentace do 21 let jako vítěz mistrovství světa.Zdroj: archiv L. Haspry

Česká reprezentace U21 jako mistr světa v malé kopané. Foto: archiv L. Haspry

Zdravotní potíže vás trápily i před mistrovstvím světa, kdy jste léčil zánět stydké kosti…
Za to chci poděkovat vinohradské nemocnici a především docentu Robertu Grillovi, který mi při zánětu stydké kosti doporučil specialistu, profesora Valéra Džupu, s ním jsem konzultoval můj problém a vyřešili jsme ho. Dále chci poděkovat mosteckému rehabilitačnímu centru Spektrum R za péči při léčení a také nezapomenu na fitness trenéra Otu Kökényho, který mě kondičně připravil na mistrovství světa. Také děkuji své rodině, přátelům, realizačnímu týmu i těm, kteří prošli reprezentací U21.

Užil jste si oslavy s rodinou?
Oslava s rodinou a kamarády teprve přijde, jakmile se ke mně dostane pohár. Měl jsem 18. října svátek a rodina mi udělala takové menší posezení. Teta mi upekla dort s logem WMF World Cup U21 Czech republic 2018.

Jako kapitán jste měl tým na povel, jak jste si užíval roli lídra takového mužstva?
V reprezentaci jsem byl od roku 2015, kdy se zakládala jedenadvacítka, od té doby ho mám tak nějak na starosti. Nevadí mi dělat takovou funkci, ale kdyby ji zastával někdo jiný, taky s tím nemám problém. Jeden člověk s páskou hru nedělá, dělají ji všichni od realizačního týmu až po posledního hráče na soupisce. Je to pro mě jenom taková třešnička, že mohu vést tým do boje a rvát se s ním za Českou republiku. Samozřejmě nejkrásnější je, když si dojdeme pro trofej.

Bez jakého spoluhráče si národní tým do 21 let nedokážete představit?
Kdybych tady měl jmenoval důležité lidi, se kterými jsem byl v reprezentaci, vyjmenuji všechny kluky, kteří prošli reprezentací do jedenadvaceti let v malém fotbale. Všichni hráli v týmu důležitou roli a i díky nim se malý fotbal do jedenadvaceti let rozvíjí a dělá neskutečné posuny. Přesto jednoho člověka vyzdvihnu nad ostatními, a to je Tvrzňa, Břetislav Tvrzník. S ním jsem to měl celé nějak na starosti. Bydleli jsme spolu na pokoji, kde jsme se o všem bavili.

David Rodriguez pózuje v dresu před zápasem Litvínova s Vítkovicemi.
Francouzi Davidu Rodriguezovi se splnil sen. „Viděl jsem hrát Litvínov."

Za reprezentaci do 21 let už kvůli věku hrát nemůžete. Jaké vzpomínky ve vás zůstanou?
Zůstanou ty nejlepší, protože kdo může říct, že vybojoval dvě největší a zároveň historicky první trofeje pro reprezentaci do jedenadvaceti let v malém fotbale. Pod tím už budu podepsaný a nikdo mi to nevezme, vzpomínky ve mně zůstávají pořád kladné. Jak by řekl můj „taťka“ Petr Brejla (generální manažer reprezentace, pozn. red.): Na co sáhnu, to se mění ve zlato! (smích)

Manažer i trenéři patrně do budoucna počítají, že rozšíříte realizační tým výběru do 21 let. Přemýšlíte nad tím?
Na to téma už jsem něco zaslechl, ale nic není oficiální, nikdo mi nic neřekl. Pokud nějaká nabídka přijde, nebudu mít problém zůstat u týmu a tvořit s ním dál jednu rodinu, táhnout za jeden provaz a bojovat o další úspěchy pro český malý fotbal.

Za české áčko jste naskočil před dvěma lety v přípravných kláních v Anglii. Vidíte svou budoucnost v seniorské reprezentaci?
Rád bych se s dospělou reprezentací podíval na nějaký velký šampionát, protože chci doplnit moji vitrínu o dva zlaté kovy v dospělé kategorii. Všechno je otevřené a uvidíme, zda přijde nabídka.