Jako mladý fotbalista vždycky obdivoval zrychlení s míčem a šajtli Tomáše Rosického či Cristiana Ronalda.

„Ten je podle mě prostě nejlepší. Obdivuji jeho psychické nastavení, protože si nepřipouští tlak a také to, jak na sobě neustále maká,“ začal Vasiljev. V poslední době své idoly trošku pozměnil a pro způsob práce s barvami obdivuje dílo Henriho Matisse a inspirují jej rovněž umělci Basquiat či Gerhard Richter.

Přitom na základní ani střední škole mezi premianty ve výtvarné výchově nepatřil. „Neměl jsem k tomu ani žádný vztah, ale když jsem začal studovat na vysoké, tak jsem ve volném čase četl knihy o umění a začal se o něj zajímat,“ prozradil ofenzivní hráč.

Postupně začal prohlubovat své znalosti od starého Egypta a antického Řecka či Říma až po současnost. Jako správný fotbalista navštěvoval zápasy evropských top klubů, ale zároveň stíhal chodit i do galerií.

„Byl jsem na dovolené v Madridu. Šel jsem na utkání Realu a potom do tamní galerie. Nebo v Londýně jsem byl na Arsenalu s kamarádem a potom jsem si jel prohlédnout galerii. Byl jsem i v galerii v Miláně, ale v tu dobu se zrovna nehrál fotbal,“ popisoval.

Po dvou letech pouhého studování, si řekl, že by sám mohl zkusit něco namalovat. „Nejprve jsem si chtěl udělat pořádek a přehled v celkovém vývoji umění, potom jsme s Fredem namalovali společný obraz a rozeslali jej kamarádům. Bavilo nás to, malovali jsme dál, založili uskupení Určitě a uspořádali první výstavu, na kterou byly pozitivní ohlasy, takže v tom pokračujeme,“ přiblížil.

Nejen fotbalista, ale i umělec

Mezitím zvládl s Uničovem vyhrát Moravskoslezskou fotbalovou ligu, říct si o přestup do Slovácka a střihnout si pár minut na Spartě. Prošel ještě Vítkovicemi a Líšní, než zakotvil v Blansku.

„Ze začátku, když jsem přišel do Slovácka, tak jsem své malování moc neprezentoval. Byl jsem fotbalista a chtěl jsem se prosadit. Navíc umění pro mě bylo něco nového a dělal jsem ho spíš bokem. Bral jsem to jako srandu, a i kluci to následně tak brali. Ale to se změnilo. Když jsem přišel do Blanska, tak už jsme měli s uskupením instagram, bylo to rozběhnuté a už jsem byl nejen fotbalista, ale i umělec. Takhle mě vnímali i i noví spoluhráči v Blansku. Bavím se s nimi o tom, oni se vyptávají a zajímají. Dokonce si už dva nebo tři z nich od nás koupili obraz,“ překvapil rychlonohý záložník užívající pseudonym Tom Wazza.

Přesto je nadále plnohodnotným profesionálním sportovcem. „Je to pořád moje priorita a zdroj obživy. Umění se věnuji ve volném čase, ale zároveň je to cesta budoucnosti. Až nebudu moct hrát fotbal, umění dostane daleko větší prostor,“ nastínil Vasiljev své plány.

Malování obrazů ale není jen zábava. Tomáši Vasiljevovi pomáhá i při odreagování od výkonnostního sportu. „Když se mi nepovede zápas, nemusím na něj myslet tak dlouho, protože když maluji, tak se dostanu do takového stavu, že přemýšlím pouze nad dalším tahem štětcem. Je to stejné jako při utkání, kdy také vnímám pouze hru, kam přihrát, jestli vystřelit a podobně,“ přibližuje své pocity.

Zároveň se snaží život fotbalisty a umělce úplně nepropojovat. „Fotbalové prostředí je něčím specifické, je svoje a mám ho rád, ale umění je zase úplně jiný svět,“ potvrdil.

Inspirace? Dálnice

Ani inspiraci ve své hře nehledá. „Maximálně tam může být podvědomě, ale záměrně tam fotbal nedávám. Inspiruji se u světových i českých malířů – ať už současných nebo z blízké minulosti. Líbí se mi období postimpresionismu. Hodně mě ovlivňuje prostředí, ve kterém obraz dělám. Malovali jsme jeden u dálnice – auta, rachot a obraz je více křiklavý. Naopak když maluji v místnosti, tak to může být jiné,“ přiblížil odchovanec olomoucké Sigmy.

Kromě odreagování mu malování obrazů ulehčuje i momentální situaci okolo pandemie koronaviru. „Dříve, když jsem byl doma, tak jsem mohl jít do kina, do restaurace, kamkoliv, ale teď to nejde. Naštěstí mám ateliér, kam můžu jít a nebýt pořád zavřený doma. Třeba se tam i potkám s kolegou, takže je to v tomhle dobré,“ pokračuje Vasiljev.

Po téměř třech letech fungování uskupení Určitě už je pro něj umění životním stylem. „Navíc mi to otevřelo obzory. Dříve jsem byl orientovaný pouze na sport. I studium oboru angličtina, tělocvik na výšce bylo spojené se sportem. Umění mi ukázalo nový směr, kterým se vydat a umožnilo mi potkat lidi, kteří v životě nemají jen sport, díky čemuž odlišně přemýšlí a vnímají svět jinak,“ přemítal Vasiljev.

Cíl? Liga a výstavy

Zatímco ve fotbale by se ještě jednou chtěl podívat do nejvyšší soutěže a prosadit se v ní, tak v umění jediný cíl vytyčený nemá. „Ve Slovácku jsem mnoho šancí nedostal, což mě mrzí. Věřím, ale že kvality mám a kdybych dostal další šanci, tak bych se prosadil. U umění mám různé myšlenky a postupnými kroky bych se chtěl pořád posouvat, časem mít vlastní prostor, kde můžeme vystavovat svá díla, ale zároveň pokud někdo projeví zájem, tak dát naše díla na výstavu i do jiných galerií,“ zakončil Vasiljev, který plánuje se svým uskupením uspořádat letní výstavu. Jejich díla si můžete prohlédnout na instagramovém účtu Určitě.

Jaká je cena za obrazy uskupení Určitě?
„Jsou to nižší desítky tisíc. Ceny se pohybují od pěti do dvaceti tisíc. Nejdražší prodaný obraz stál necelých dvacet tisíc. Prodali jsme jich kolem patnácti. Zatím to je pro nás přivýdělek. Peníze jsou dobré, ale nejsou priorita a zatím to neděláme kvůli tomu. Tím bychom se museli zaobírat až případně v budoucnosti. Samozřejmě, když někdo projeví zájem, tak je to motivace do další práce. Zároveň mám dva nebo tři obrazy, které nejsou neprodejné, ale musela by přijít opravdu nadstandardní nabídka, abych je prodal. Třeba ten, jenž jsem maloval pro svoji mámu, která si přímo řekla, jaký by se jí líbil.“

Tomáš Vasiljev

Věk: 26
Pozice: záložník
Noha: pravá
Kariéra: Sigma Olomouc, Mohelnice, Uničov, Slovácko, Vítkovice, Slovácko, Líšeň, Blansko