V Ledvicích je rod Ryšků fotbalový, není proto divu, že si malý Míňa zamiloval to malé kulaté štěstí. „K fotbalu mě přivedli rodiče," souhlasně pokyvuje hlavou. Když trenéři zavětřili jeho talent, bylo jasné, že v malé vesničce na Teplicku moc dlouho nevydrží. „Odešel jsem do Bíliny, kde jsem hrával útočníka. Dařilo se mi, vybral si mě Most. Měli jsme tam neskutečnou partu a kvalitní tým. Moc rád na to vzpomínám, vyhráli jsme i ligovou soutěž, kterou jsme tam v mládeži hráli," vzpomíná Ryška.

Na turnaji v Praze si ho všimnula Plzeň a mladý fotbalista se stěhoval na západ Čech. „Bylo to jako sen. Byl jsem neskutečně šťastný, že mě udělala Plzeň. Byl jsem v ní od kategorie U16 do juniorky. Měli jsme opravdu hodně kvalitní tým, bylo těžké se mezi tolika dobrými hráči prosadit. Hlavně bylo skvělé potkávat fotbalisty z áčka. A dokonce s nimi hrát! Třeba po boku Hubníka a před sebou mít Kovaříka. Sen!"

Jenže sen se rozplynul, nový trenér měl o kádru představu, v níž Ryška nefiguroval. Na rozdíl od některých spoluhráčů, kteří to dotáhli až do ligy (Vais, Šulc, Čihák), tak neuspěl. „Tím angažmá v Plzni skončilo. Obrečel jsem to, bral jsem to velmi těžce," přiznává.

Po anabázích v Karlových Varech a Rakovníku se vrátil domů, na podzim Ledvicím pomohl k pátému místu; Viktorka má minimální odstup od prvního Proboštova. „Protože máme silný tým, tak jsem očekával, že budeme hrát na špičce. Góly dává Matěj Koudelka, ale třeba Dominik Čermák, který se tolik netrefuje, má také obrovskou kvalitu. Celkově jsme silní. Máme mladý celek, je to ale vyvážené třicátníky, takže paráda."

A mohlo by být ještě lépe, jenže postupem času začala váznou docházka na tréninky. „Nejvíc se nám povedl zápas v Libouchci, kde se nám dlouhodobě nedařilo. Konečně jsme tam vyhráli, podali jsme skvělý výkon. Naopak jsme nezvládli zápas s Novým Sedlem, nováčkem soutěže. To byl nejhorší výkon podzimu. Proč? Podcenili jsme to a vymstilo se nám to."

Cítil nespravedlnost…

Co Ryšku na nižších soutěžích štve, to je kvalita rozhodčích. „Přijde mi opravdu špatná. Tolik špatných rozhodnutí, co oni udělají… Mělo by se s tím něco udělat, na podzim nás rozhodně poškodili."

Po derby v Bílině, které Ledvice prohrály 2:4, fotbalistovi ruply nervy. „Byl to zápas, na který se každý těší, prostě derby. Vedli jsme, jenže pak jsme přestali hrát a domácí nám dali dva góly. Před půlí jsme mohli snížit na 2:3, jenže mladý rozhodčí na lajně pískl nesmyslný ofsajd. Ve druhém poločas měla Bílina dostat červenou kartu, jenže ten pomezní ten faul vůbec neřešil," líčí Ryška události, které řádně pocuchaly jeho nervovou soustavu.

„Když se pak náš hráč po faulu chtěl vrátit na hřiště, někdo z fanoušků Bíliny na něj něco zařval, on tomu divákovi cosi sprostého odpověděl a zmiňovaný pomezní to zažaloval hlavnímu. Byla z toho červená pro nás. Cítil jsem nespravedlnost, když před tím přehlédl ten faul, byl jsem naštvaný. A k tomu všemu ještě otáčel auty a tak dále."

Ryšku šel po utkání na noční, ale ani práce ho neuklidnila. „Byl jsem tak vytočený, že jsem mu napsal zprávu, ve které bylo, ať nejezdí do Ledvic, jinak to nedopadne dobře. Bohužel jsme to nedomyslel. On to pak pustil ven a já dostal stopku na šest zápasů," mrzí zpětně oporu Ledvic, která se postupem času usídlila na pozici stopera. 

Moc dobře ví, že na jaře se musí podobných excesů vyvarovat, aby svou kariéru dokázal zrestartovat. „Já fotbal miluju. Chci tomu ještě dát šanci, zamakat, dostat se někam výše," tvrdí odhodlaně muž.