Kliknutím zvětšíte
„Mám na co vzpomínat,“ pousmál se 38letý Pavol Straka, někdejší útočník tureckého Antalyasporu, nebo Jablonce, který dnes už pro žízeň válí na Zlínsku I. A třídu za Vlachovice.
Vraťme se ale z malé obce na Valašsku do brány pekel – Turecka, kde rodák z Trenčína hrával necelé dva roky v letech 2006 až 2008. „Pravidelně se stávalo, že po zápase jsme měli rozbitý autobus. Proto nás před námi i za námi doprovázela tři policejní auta,“ popisoval dramatické okamžiky Straka.
Strach, napětí, hrdlo až někde v krku. „Pamatuji si, že jsme všichni leželi v uličce a cihly nám létaly kolem hlav. Čekali jsme na druhý autobus a jeli na letiště. To bylo běžné, fanoušci jsou fanatičtí. Ale v té pekelné atmosféře se mi dobře hrálo, byla úžasná,“ vybavil si s nostalgií. „Příznivci jsou přitom organizovaní. Lidé společně spolupracují na tribunách, rozhodně to není úplně spontánní. Je to řízené fandění, teprve postupně se přidává i spontánnost fanoušků,“ popisuje Straka, který podle respektovaného webu transfermarkt.com odehrál 32 zápasů a vstřelil čtyři góly. „Myslím, že jsem jich dal víc.“
Zahrál si proti Robertu Carlosovi
Zahrál si proti istanbulským velkoklubům Fenerbahce, Besiktasi i Galatasarayi. Jako soupeře vyzval tehdejší hvězdy celé ligy Mateja Kezmana, Hakana Süküra, nebo Roberta Carlose. „Nejsilnější zážitek mám proti Fenerbachce, když tam ještě hrával právě Roberto Carlos. Je celkově zajímavé hrát proti těmto hráčům. Když se k tomu přidají i fanoušci, je to super,“ vybavil si Straka svůj vůbec předposlední zápas, ve kterém naskočil v základní sestavě a Antalyaspor prohrál 0:2.
Poté z přístavního města na tureckém pobřeží Středozemního moře, z turecké riviéry, kam možná jezdíte na dovolenou, s více než milionem obyvatel, odešel. Přitom vůbec nemusel. „Své rozhodnutí považuji za největší chybu kariéry,“ vypálil Straka bez váhání.
„Z týmu odešli téměř všichni oblíbení spoluhráči, které jsem blíž poznal. Zůstal jsem tam sám. Byl jsem tam i sám bez partnerky, stýskalo se mi i po rodině, přitom jsem si neuvědomil, že právě kvůli těmto zážitkům hraji fotbal,“ vykládal Straka upřímně. „Kariéra je omezená i určitými rozhodnutími v určitých kritických chvílích a některé mé rozhodnutí nebyly správné. I to vedlo k tomu, že můj fotbal herně upadal. Špatné rozhodnutí,“ nevymlouval se.
Otevíral stadion pražské Slavie
Na půl roku si v sezoně 2007/2008 odskočil do Jablonce, kde pomohl zachránit ligu. V patnácti zápasech vstřelil tři góly, z toho dva Brnu. „Pamatuji si málo gólů, ale tyhle si vybavím. Protože jsme se zachraňovali a měli jsme problém střílet góly,“ pousmál se Straka, jenž v české lize už v dresu Viktorie Žižkov vstřelil gól i oběma pražským S. „Víc si pamatuji, že mi Řepka rozbil nos. Ale otřepal jsem se. Proti Slavii jsme zase otevírali stadion v Edenu,“ vybavil si poslední zápas sezony 2007/2008, kdy po remíze 2:2 oslavila pražská Slavia mistrovský titul a Jablonec zachránil ligu.
Právě působení ve třech nejvyšších fotbalových soutěžích Evropy považuje za největší úspěch. „To je nejtěžší, dostat se do tohoto kolotoče. Pak už se vše odvíjí od výkonů, ale i o štěstí. Záleží na spoustě okolností. Dalším stupněm je zahraničí, ale to už je nejvyšší level, tam už si nevybírají bůhvíkoho, ale už na základě nějaké výkonnosti,“ ví Straka, který s profesionálním fotbalem začínal v Dubnici.
„To bylo nejkrásnější období, na to vzpomínám nejraději. Byly to moje první prvoligové zápasy, vzpomínky nosím stále v hlavě. Byl tam dobrý kolektiv i trenér, navíc jsme tehdy hráli i docela vysoko a dobrý fotbal. Chodilo na nás pět tisíc lidí. A velmi rád vzpomínám na Turecko, tam bylo také super,“ nezapomněl připomenout postrou etapu svého života Straka, který ve Vlachovicích nahradil svého bratra. Ten odešel do Rakouska, zatímco Pavol se po pěti letech v dresech SC St. Martin (2013 – 2015) a ESV Schwarzenau (2015 – 2018) rozloučil.
Ve Vlachovicích nahradil bratra
„Vlachovice sháněly hráče a já jsem v Rakousku zrovna končil a začínal trénovat. Už jsem ani nechtěl hrávat, ale měli o mě zájem. Říkali mi, jakou mají super partu, byl jsem to tam vyzkoušet a nakonec jsme se dohodli,“ popisoval Straka svůj příchod na Valašsko.
Zatímco vloni skončily Vlachovice celkově deváté, nyní po podzimu jsou ještě o stupínek horší. „Loňská sezona byla lepší, tahle nám zatím moc nevychází. Prohráli jsme některé zápasy i vyšším rozdílem. Odešli nám i někteří klíčoví hráči. Sice přišli šikovní kluci z Valašských Klobouk, ale odcházející už byli stálice. Oslabení bylo citelné, pár zápasů jsme prošustrovali se slabšími soupeři, ve kterých jsme měli bodovat,“ ví Straka, který naskočil do osmi zápasů.
„Už to hraji jen pro zábavu. Kluci sice trénují, ale to já nestíhám. Ale když jim můj výkon stačí, jsem rád. Dojíždím jen na zápasy,“ přiznal Straka, který to na trase Trenčín – Vlachovice má 45 kilometrů, tedy necelou hodinu cesty. „Jsem zvyklý. Pět let jsem dojížděl do Rakouska, cesta byla na čtyři hodiny tam a čtyři zase zpátky. Cestování mi nevadí,“ dodal Straka.
I proto, že už na něj nelítají cihly.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
