„Hodně toho odmaká, odběhá, je bojovný a dává krásné balóny,“ řekl na adresu hvězdného spoluhráče kapitán Nespek Vladislav Sysel. „Má to pořád v noze, techniku má skvělou,“ doplnil gólman Struhařova Pavel Pessr. Nejslavnější roky Radka Šírla jsou spojeny s ruským Petrohradem, kde působil dlouhých osm let. S tamějším Zenitem dokázal ovládnou Pohár UEFA (současnou Evropskou ligu) i Superpohár. Podíval se díky tomu i do reprezentace ale o vrchol kariéry v podobě účasti na mistrovství Evropy v roce 2008 ale kvůli zranění přišel. O tom všem se Šírl rozpovídal.

Co vás přimělo k návratu do Nespek po delší době?
Otec trénuje béčko v okresním přeboru. Byl jsem si zahrát dvě přátelská utkání, abych se hýbal a tak začal mě lákat přes zimu, jestli bych jim na jaro nešel pomoct. Tak jsem polevil, že pomůžu Nespeky “zachránit“, pokud to půjde a zvládneme. V létě se ale vrátím tam, kde žiju.

Takže vás fanoušci v okresním přeboru uvidí jen do června?
Bylo mi řečeno, že i otec dotrénuje sezonu a pak asi také skončí. Tým se tady skládá na každé kolo. V neděli vždy přijdou pomoci hráči z A-týmu. Myslím si, že i on sám od sebe skončí a pro mě už to pak nebude mít žádný význam.

Zahrát si za A-tým divizi a pomoci i jemu vás neláká?
Vůbec. Nechtěl jsem ani už hrát soutěžní zápasy, protože neumím dělat něco napůl. Musel bych se fotbalu věnovat a být tady každý týden a celý půl rok. Už chci ale taky něco jiného. Mám 2,5letou holčičku a chci být i sní. Tohle bylo takové ukecání.

Dochází u vás na jaře tedy k definitivnímu rozloučení kariéry?
Tam, kde žiju, v Nučicích, tak tam jsem domluvený, že když budu doma a nic mi do toho nevleze, takže si s nimi zahraju a pokračovat budu tam. Jinak chodím hrát za starou gardu či Real Top Praha, což jsou “pouťové zápasy“. Zahraju si, zaběhám si, ale nehraje se o body, postupy či sestupy a k tomu potkám nové lidi. Když nechci nebo nemůžu, tak tím nikoho neurazím.

Jaké pro vás tedy bylo vrátit se do soutěžního módu v okresním přeboru?
Jsem soutěživý typ a nerad prohrávám. Je znát věk, že člověk netrénuje a roky přibývají a pořád si myslím, že týmu můžu něco dát a nějak pomoct, tak se snažím. Co půjde, půjde a pomůžu. Fotbal ale není o jednom hráči.

I přesto, že je vám 43 let, tak jste na hřišti rozdílovým hráčem …
Když jsem hrál fotbal celý život, tak by bylo smutné, kdybych ho zapomněl hrát. Je to o tom, jestli člověk chce nebo ne. Fotbal se posouvá na všech úrovních. Bez běhání, soubojů, a že chci vyhrát, tak se hrát asi nedá. Kdybych věděl, že jsem trapný a jenom bych se poflakoval, tak bych do toho ani nešel.

Libujete si v tom, když můžete vzít zodpovědnost ještě na sebe?
Určitě mám rád, když hráči chtějí, nevymýšlí a hrají zodpovědně vůči druhým. Že jsem v minulosti někde hrál, neznamená, že ostatní můžou něco flákat. Spíš chci tým dirigovat tak, abychom hráli, běhali, makali jeden za druhého. Může se stát, že se něco povede, ale ne že bude vymýšlet srandy, na které nejsem a jsem na ně dost citlivý. Tohle všechno můžeme dělat za stavu 5:0 ke konci zápasu. Teď se Struhařovem jsem říkal v šatně, že utkání bude o jednom gólu a také bylo.

V Nespekách jste se navíc setkal i s bratrem Martinem. Jaké to je si zahrát takhle na konci kariéry se sourozencem?
Fajn. Hráli jsme spolu jako malí kluci. Pak jsme se potkali v Rudné. Známe se, hrajeme fotbal od malička, takže příjemné a sympatické shledání.

Vyloučení Radka Šírla v zápase okresního přeboru | Video: Deník/Ondřej Jícha

Cítíte, že je o vás v okresním přeboru větší zájem?
Je možné, že se v Nespekách a okolí rozkřiklo, že za ně hraju a stahuji pozornost na sebe. Nepřipadám si ale jako například v Milíně, kde jsou tři.

Teď vás ale čeká stopka, protože jste byl vyloučen. Jak jste červenou kartu viděl vy?
Mrzí mě, že Nespekám v dalším zápase nepomůžu. Na druhou stranu jsem rád, že utkání se Struhařovem dotáhli do vítězného konce, protože jsme vedli 1:0 a tým jsem oslabil, a tři body zůstaly doma. Mě v ten moment naštvalo, že šel soupeř nepříjemně na stojnou nohu. Kdyby dal rozhodčí oběma žlutou nebo klidně i červenou kartu, tak bych jeho rozhodnutí bral.

Daří se vám Nespeky zachránit?
Ještě bych si tohle netroufl říct. Do konce sezony je ještě dost zápasů. Nekoukám do tabulek, s kým hrajeme. Okolní týmy neznám, nikdy jsem s nimi nehrál. Jdu od utkání k utkání. Struhařov byl čtvrtý a je fajn ho porazit. Myslím si, že by záchrana byla fajn. Bojoval bych do konce sezony. Říkat si, že jsme zachránění, je ještě brzy.

Je pro vás okresní přebor velká neznámá?
Až tak ne po fotbalové stránce či intenzitou, ale spíš okolí. Někoho poznám, ale někdy nevím, na jakou stranu bych se měl podívat. Do Nespek jsem jezdil jako dítě a hrál jsem fotbal s bratranci, ale nikdy jsme nehráli soutěže. V minulosti jsem byl chvíli v A-týmu, ten ale hrál krajský přebor.

Už je tomu 16 let, co jste v ruském Petrohradu ovládl Pohár UEFA a Superpohár. Jak na ty roky vzpomínáte?
Jenom v tom dobrém a nejlepším. Po životní stránce jsem se osamostatnil, posunul jsem se. Začal jsem se starat o sobě. A co se týče fotbalu, tak kdo může říct, že vyhrál ruskou ligu, Pohár UEFA neboli současnou Evropskou ligu a Superpohár. Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě.

Jak to myslíte?
Měli jsme výbornou partu hráčů. Byli tam místní a schopní fotbalisté, kteří se dostali do reprezentace a tým byl doplněn spoustou cizinců. Nějak se tvaroval a v Petrohradu jsem vydržel osm let. Když teď mapuji Zenit, tak v něm vidím hodně zahraničních hráčů a málo místních. Byl jsem se tam několikrát podívat a na stadionu jsem se potkával s lidmi, že Zenit už není takový, co býval. Nehraje se tolik pro město.

Co vám Rusko do života dalo?
Dva roky jsem se ani ne tak trápil, ale pomohli mi lidi kolem mě. Trenér byl Čech (Vlastimil Petržela). Nemohl mě sice opečovávat, ale spoluhráči jako Kamil Čontofalský, Lukáš Hartig a ostatní, mi hodně pomohli. S Hartigem jsem i bydlel a dva roky jsem se vším srovnával – učil se řeč a nechtěl jsem se jí učit, mimo hřiště jsem se spíš stranil. Pak jsem se rozkoukal a řekl si, že to je fajn. Vyspěl jsem dřív, než kdybych byl u rodičů. Cizina zocelí každého, zvlášť Rusko.

Když jste nakousl ruské reprezentanty z Ruska, tak oni v roce 2008 zažili parádní ME. Vy jste o šampionát přišel kvůli zranění. Mrzí vás, že jste jediný kontinentální šampionát v kariéře musel oželet?
Určitě mě to mrzí. V tu dobu jsem měl ale problémy s kolenem a i finále evropských pohárů jsem hrál pod léky a injekcemi a nechtěl jsem do další sezony jít s tím, že si na mistrovství Evropy něco udělám. Jet tam a hrát napůl plynu či 70% mi přišlo vůči ostatním nefér. Omluvenka byla správná volba, že tam jel místo mě někdo zdravý.

Fotogalerie: 21. kolo okresního přeboru

Na letošním šampionátu se Češi stejně jako v roce 2008 utkají s Portugalskem a Tureckem. Věříte jim?
Všichni bychom si přáli, aby postoupili ze skupiny. Reprezentaci nyní vede nový trenér. Myslím, že Ivan Hašek má autoritu a něco odtrénováno. Mohl by mít dobrý vliv i na hráče. Uvidíme, na co mají.

Ze skupiny mohou postoupit i tři týmy. Je nyní snazší postoupit?
Neřekl bych snazší, ale reálnější. Myslet s, že Češi postoupí ze třetího místa, bych nedělal a i hráči tak nebudou chtít hrát. Někde vzadu v hlavě to tam ale bude. Nicméně bych byl nastaven, že postupují dva. Co se nahraje, se nahraje a pak se uvidí.