Jak jde skloubit oba sporty dohromady?
Nejsem zrovna typ člověka, který dokáže sedět doma na zadku. Když jsem vyrůstal, tak jsem hrál fotbal i hokej. Ten už skončil, tak jsem rád, že si můžu takhle o víkendu někdy zahrát fotbal a zase být v kolektivu.

Byl pro vás první hokej, nebo fotbal?
Pro mě byl vždy první hokej. Když jsem byl malý, tak jsem hrál oba sporty. Kolem třetí třídy jsem se musel rozhodnout, čemu dám přednost. Pro mě to byl jednoznačně hokej, který mi dával víc. Je pro mě přednější.

Co rozhodlo pro hokej?
Bylo toho víc. Jedna z věcí byla, že mi šel víc od roky a měl jsem k němu větší talent. Otec mě tlačil spíš do fotbalu, protože on sám ho hrál. Bylo vidět, že mi ale hokej jde lépe. K tomu navíc ve třetí třídě projevili zájem ze Slavie, takže volba byla jasná.

Kdy jste se vrátil k fotbalu?
Když skončila hokejová sezona, tak jsem napůl do Vlašimi jezdil hrát fotbal. Když jsem byl v zahraničí, tak jsem ho hrával přes léto a po návratu z ciziny, tak jsem hrál fotbal. Když jsem ho neměl, tak jsem zase hrál hokej.

S Vlašimí jste došli do semifinále. S Kondrací máte na dosah postup do krajské B třídy. Je to pro vás životní sezona?
Neřekl bych. Když jsem byl v zahraničí, tak jsem hrál na trošku jiné úrovni. Samozřejmě tohle je něco, co potěší. Jsem rodák z Vlašimi, a když někdo zažije úspěch doma, tak je to víc, než kdyby se mu něco podobného stalo v zahraničí. Je to přece jenom trošku jiný level.

Úspěch v hokeji a teď i ve fotbale se ale dá považovat za jednu z těch lepších sezon, že?
Samozřejmě. Určitě je jedna z těch hezčích. Komunita kolem hokeje a v Kondraci kolem fotbalu je úzká. Lidi, kteří se kolem toho pohybují, jsou velcí srdcaři, žijí sportem a je příjemné, že když někam jdu, tak se ostatní o tom baví a ví skoro o všem, což v zahraničí nezažije.

Nahrává tomu hodně, že se v obou případech jedná o amatérskou úroveň?
Rozhodně. Když jsem hrál v zahraničí, tak jsem tam převážně hrál hokej a studoval, což už byl pro mě masakr. Nedokážu si představit, že bych tam kombinoval takhle dva sporty, ať už kvůli času, fyzické náročnosti či smlouvě a nemůže si jí dovolit nijak ohrozit.

Jak nyní žije Kondrac fotbalem, když máte postup na dosah?
Fotbal tam má dlouhou historii. Patří tam. Dva roky zpátky jsme sestoupili, takže hned první cíl byl se vrátit zpět. Změnila se jak trenérská struktura, tak se nabírali i noví hráči, aby měl fotbal dlouhodobější strategii. Teď jsme kousek od postupu. Určitě jsou všichni nadšení a plní elánu. Teď je důležité, abychom vše dotáhli do konce.

O víkendu hrajete v Maršovicích. Bude poslední krok pro vás nejtěžší?
Neměl bych z toho zápasu strach. I když prohrajeme, tak máme ještě poslední zápas, který si nenecháme ujít. Je to v našich nohách. Vidím to dobře. Trenér k tomu přistupoval a tlačil na hráče ohledně postupu. Oni jsou s tím ztotožněni.

Když byste postoupili, tak byste teoreticky mohl nastoupit i proti spoluhráči z Vlašimi Adamu Herwigovi. Jaké by to pro vás bylo?
To je spíš hezký benefit. Už jsme takhle proti sobě hráli, když jsem začínal v Kondraci hrát a není to o rivalitě. Jsme dobří kamarádi, vycházíme spolu. Zápasy bereme spíš kamarádskou formou.