Jaké máte vzpomínky na fotbalové začátky?
Hrozné (smích). Začínal jsem v dřívější době, kdy podmínky nebyly ani zdaleka takové, jaké jsou dnes. Dnes se i náborům a přípravkám věnují kvalifikovaní trenéři, tehdy to dělal ten, kdo o to měl zájem. Většinou to byli rodiče některého z hráčů. Začátky tedy byly strašné.

Vybavíte si nějakou konkrétní příhodu?
V dřívější době se hromadně nedávaly dresy prát, takže každý si ho pral sám. Jednou nepřijel hráč základní sestavy, takže nám jedna sada chyběla. Vzpomínám si, že se dres sehnal, ale neměli jsme trenky a štulpny. Hrál jsem ve svých civilních trenýrkách, ve kterých jsem přijel na zápas.

Jaké jste tehdy měl pocity?
Mám pocit, že to byl snad i první zápas, který jsem začal v základní sestavě a našel jsem jen na pár minut v konci zápasu. Na jednu stranu jsem byl rád, že hraji, na druhou to bylo dost ponižující, abych pravdu řekl (smích).

Na kterém postu jste začínal?
To si také pamatuji, jakoby to bylo včera. Trenér mi řekl, že budu hrát halv-beka. Chodil jsem za klukama a ptal jsem se jich, kde mám tedy hrát (smích).

Takže jste tu svou pozici na hřišti hledal?
Řekl bych, že jsem se celkově hledal na hřišti (smích). Bylo to krušné období.

Kterými kluby jste prošel za svou kariéru?
Maršovice, v dorostu jsem hrál za Benešov, Popovice. Pak později Bystřice, Drachkov a Neveklov.

Kde se vám líbilo nejvíce?
Nejvíce se mi líbilo v Bystřici, ve které jsme měli skvělou partu mladých hráčů. Bylo to bezstarostné, po zápase jsme si chodili se spoluhráči sednou a povídali jsme si. Většina hráčů neměla rodiny, takže měli volný čas. Měli jsme tam hodně uvolněnou atmosféru.

Pojďme do současnosti. Jak jste spokojen s umístěním vašeho týmu?
Spokojený jsem. Velkou část podzimní části jsme odehráli, koronavirus nám tuto část zkrátil snad o jeden nebo dva zápasy. S výsledky jsem spokojený, i když jsem si myslel, že Struhařov o něco více potrápíme. Objektivně musím uznat, že Struhařov je asi někde jinde, v této soutěži nemá co dělat.

Vstřelili jste třicet gólů, což je druhý nejvyšší počet (více má pouze Struhařov B). Je vaší největší zbraní útok?
My jsme v první řadě vůbec rádi, že se scházíme v dostatečném počtu. Neveklov měl problémy s počtem hráčů, teprve dva nebo tři roky je nás více. Snažíme se hrát útočný fotbal, každý chce dávat góly.

Vy osobně jste na děleném prvním místě tabulky střelců celé soutěže. Víte o tom?
Samozřejmě, že sleduji, nebudu lhát, že ne. Mám radost z toho, že i v tolika letech dokážu střelecky prohánět mnohem mladší hráče. Sleduji všechny okresní fotbalové soutěže. Mám rád útočnou hru, takže se zajímám o to, kolik gólů který hráč vstřelil.

Na svém kontě máte za podzim patnáct branek, jste spokojený?
Nejsem, vůbec ne. Mělo jich být více.

Na druhou stranu se vám daří více než ostatním, díky čemu to je?
Těžko říct, ale na trénink mnoho času nemám. Navíc bydlím v Praze, takže dojíždění je poněkud složitější. I tak si ale myslím, že fotbalu obětuji hodně ze svého volného času. Hraji ho už dlouho, už si bez něj ani nedokáži představit život.

Co pro vás fotbal v životě vůbec znamená?
Svým způsobem je to pro mě smysl života, jeho určitá náplň. Na fotbale mám kamarády, se kterými se potkávám. I proto jsem rád, že jsem si tento sport vybral. A také, že že ho mohu ještě hrát. I když na té nejnižší úrovni.