Na valné hromadě byl zvolen nový předseda OFS Benešov, Tomáš Novák. Co na to říkáte?
Vítám to, jde o kandidáta Fotbalové evoluce. Ta sdružuje bývalé hráče, například Vladimíra Šmicera nebo Karla Poborského. Fevoluci podporuji, takže jsem rád, že vyhrál tento kandidát. Díval jsem se, že hlasování bylo těsné, ale podle mého jde o svěží vítr do fotbalu. Snad to budou dělat lépe než se to teď dělalo.

Co by se tedy podle vás mělo změnit?
Myšlení starších struktur. Budu rád, když fotbal budou dělat mladší lidi a budou akčnější. Podle mého to bude odpovídat trendu, který vidím v Evropě. Změní se systém výchovy mládeže, fotbal v České republice jde níž a níž. Je potřeba, aby se to změnilo. Navíc si myslím, že by okresní fotbal měli dělat lidé z klubů. I Křivsoudov měl kandidáta Martina Macháčka do výkonného výboru.

Ve fotbale se pohybujete delší dobu. Jak se změnil?
Fotbal jako takový je pořád stejný, hraje se jedenáct na jedenáct a na dvě branky. Výrazně se ale změnila infrastruktura. Když jsem hrál, tak některé kluby neměly ani sprchy nebo třeba hřiště bývala velmi vyschlá. V současné době jsou zavlažovací systémy naprosto běžné a se zázemím také problémy nejsou. V tomto ohledu jsou kluby daleko více vybavené.

Pojďme k vám. Jaké byly vaše fotbalové začátky?
K fotbalu mě přivedl táta, který dříve fotbal aktivně hrál, pak jsem hrál si bratry před domem. S fotbalem jsem začínal v doby, když jsem přišel na základní škol v Kralovicích. Možností sportovat nebylo tolik, takže jsem se jednoznačně rozhodl pro fotbal. Postupně jsem hrál za přípravku a žáky Dolních Kralovic. Za tento klub jsem hrál až do konce základní školy.

Co se dělo dál?
Jsem ročník 1974 a v 70. letech byly velmi silné ročníky, takže bylo hrozně moc dětí. V Kralovicích byly dvoje starší žáci, ale jen jeden dorost. Měl jsem problém s výškou, začal jsem růst až po patnáctém roku, takže jsem se do dorostu nedostal. S fotbalem jsem skončil, v dorostu jsem nehrál. Šel jsem na vojnu. Teprve pak jsem se k fotbalu vrátil, starší bratr mě přemluvil, abych znovu hrál. To mi bylo jednadvacet let.

Bylo pro vás náročné se po šestileté pauze vrátit k fotbalu?
Náročné bylo zvyknout si na pravidla, na ofsajdy a podobně. Tehdy jsme na vesnici hráli fotbal dvakrát v týdnu, byla to tedy malá kopaná. Navíc fotbal jsme hráli i na vojně, takže kopací techniku jsem neztratil.

Dalo by se říct, že vám vojna zachránila fotbalovou kariéru?
To úplně nevím, ale je pravda, že fotbal jsme na vojně hráli každou volnou chvilku. Bylo tam dobré hřiště. Na vojně jsem byl v Benešově, takže tam byli i fotbalisté z okresu. Potkával jsem se s nimi i po vojně, když jsem hrál za Kralovice nebo Křivsoudov.

Právě v Křivsoudově jste měl nabídky hrát vyšší soutěž, proč jste některou nepřijal?
Do Křivsoudova jsem přišel přibližně v pětadvaceti letech. Zhruba o dva roky později jsem dostal nabídku z Ledče nad Sázavou. Problém byl v cestování, v Ledči se hrála krajská soutěž, takže dvě tři hodiny na zápas, a pak stejnou dobu zpět. Navíc chtěli, abych trénoval, což byl problém, protože jsem byl dost lenivý. Zvítězila pohodlnost, měl jsem rodinu a nechtěl jsem být celý den na fotbale.

Když se na zpětně díváte, nemrzí vás to?
Někdy si říkám, že jsem to mohl zkusit. Zajímalo by mě, jestli bych dokázal nějak hrát v I. A třídě. Vyloženě mě nemrzí, že jsem tehdy nabídku nepřijal, nikdy jsem neměl ambice hrát první ligu. (smích)

Na klubových stránkách Křivsoudova byla zveřejněna tabulka historicky nejlepších střelců. Díky čemu jste první?
Vždy jsem byl hrotový hráč. Nikdy jsem na jiném postup nehrál, byl jsem ten, kdo měl góly dávat. Docela mi to tam padalo, to je pravda. Bylo to také díky tomu, že mě trenéři nenutili, abych bránil. Bylo mi jedno, jestli střílím z dálky nebo z brankové čáry. Řekl bych, že jsem byl zakončovatel a žrout, nikdy jsem nebyl přihrávající hráč. Možná jsem měl i štěstí.

Které z 218 branek si nejvíce pamatujete?
Přiznávám, že jsem nikdy neuměl hlavičkovat, takže si nejvíce pamatuji dva góly, které jsem dal hlavou. Chodil jsem kopat rohové kopy, nikdy jsem nebyl ve vápně připravený hlavičkovat. Nebo jsem čekal na odražený míč na střelu z dálky. Na útočníka je to divné, ale hra hlavou mi nikdy nešla.

Omezovalo vás to, že jste neuměl hlavičkovat?
Já bych řekl, že ani ne. Svou hru jsem postavil na jiných přednostech. Dokázal jsem velmi rychle pracovat s míčem, uměl jsem kličky. Byl jsem spíše brejkový hráč.

Očekával jste, že budete nejlepším střelcem klubu?
Vždy po sezoně jsme dělali vyhodnocení, takže jsem přibližně věděl, kolik dávám ročně branek. Tušil jsem, že to bude okolo 170 gólů, ale přesně počet jsem nevěděl. Číslo 218 překvapilo i mě samotného. (úsměv) Když se dávaly dohromady přehledy, říkali mi, že hráči za mnou mají velkou ztrátu, takže jsem čekal, že budu první. Nyní je v Křivsoudově dobrý tým a hráči, kteří mají na to, aby mě klidně i předehnali.

Jedním z těch hráčů by mohl být i výš syn Pavel.
To nevím. (úsměv) Nějaký fotbalový talent podědil, to je pravda. Měl problém s růstem jako já. Teď, když narostl, tak se nehraje. Technik je dobrý, střelu má, je běhavější.

Mimochodem, jak je na tom s hlavičkami?
Jo, góly hlavou dává. Rozhodně hlavičkuje lépe než já. Naučil se to, já jsem se možná bál tam strkat hlavu. V tomto ohledu se rozhodně nepotatil (smích).

Co pro vás znamená ocenění nejlepší střelec klubu?
V rámci klubu je to pěkné, ale nějakou velkou váhu bych tomu nekladl. Je hezké vidět, že jsem v klubu zanechal nějakou stopu, ale rozhodně bych to nepřeceňoval. V životě existují rozhodně důležitější věci, než být nejlepší střelec klubu.

Existuje ještě šance, že svou sbírku gólů rozšíříte?
To už určitě ne. (smích) Věk nezastavím, je mi 47 let a v tomto věku už hraji za starou gardu Křivsoudova. Trochu mě omezuje zdraví, mám výrůstky na patách, i kvůli nim jsem skončil kariéru, navíc jsem si utrhl achilovku. Běhání mi už dělá problémy, když hraji za starou gardu, tak pak týden marodím. (smích)

Nelákalo by vás zahrát si ligový zápas se synem?
My si spolu zahrajeme takové ty pouťáky. Malou kopanou hrajeme spolu i proti sobě. Už na něho nemám, je silnější, rychlejší. Já jsem už poněkud těžší. (smích)

Bude se podle vás dohrávat sezona?
Já si myslím, že ne. Když se podívám, jaká jsou momentálně přijatá opatření, tak bych řekl, že se ročník nedohraje stejně jako minulý rok. Je to smutné, protože máme letos silný tým, který má ambice na postup a bohužel nám koronavirus bojovat o postup pravděpodobně nedovolí.

Myslíte, že by dlouhá pauza mohla způsobit to, že někteří hráči s fotbalem skončí?
Určitě ano. Někteří hráči v nižších soutěžích nebo „B“ týmech od fotbalu odejdou. Zvyknou si na to, že nebudou hrát zápasy a těžko se budou vracet. Netvrdím, že takových hráčů bude hodně, ale někteří určitě skončí.

Bude to případ také hráčů Křivsoudova?
Myslím si, že ne. Máme tu plno mladých hráčů, kteří s tím asi problém mít nebudou. Horší to bude s hráči okolo pětatřiceti let. Ti mají rodiny, které si zvyknou, že už jsou doma. Může se stát, že právě rodina bude tlačit na to, aby s fotbalem skončili.

Otázka na závěr, jak trávíte volný čas?
Věnuji se domu a zahradě. Chytla mě turistika, takže s manželkou chodíme na pěší výlety. Občas kolo nebo v zimě na lyže, pokud je možnost.