Končící předseda Miličína Jaroslav Dvořák: Budu vzpomínat jen v tom nejlepším

Co by to v praxi mohlo znamenat?
Doufám, že pro nás snad nic. To ukáže až čas. Trochu se obávám toho, aby to pod vedením pana Nováka neovládly velké kluby. Proti panu Novákovi nic nemám, ale nelíbí se mi, že v okrese vede dva fotbalové kluby. Myslím, že v tomto ohledu byl pan Garaja nestranný.

Jak by tato nadvláda velkých klubů mohla vypadat?
Především myslím Benešov a Vlašim, hlavně u mládeže. Když se kluby rozhodnou, že vám vezmou děti, tak vám je vezmou a nikdo se nikoho na nic neptá. Teprve čas ukáže, jaká bude situace.

Talentovaní mladí hráči by tedy mohli odcházet do Benešova a Vlašimi?
To se dělo už teď, každý chce jít za lepším. Malé kluby s touto skutečností nic neudělají. Pokud řekne rodič, že jeho dítě půjde do jiného klubu, tak s tím nelze nic udělat. Teď budou ještě vlivnější, tak uvidíme, jak se situace vyvine.

Sám říkáte, že odliv hráčů probíhal už teď. V jaký moment vám to tedy začne vadit, kdy to bude už problém?
Nám to vadí už teď. Uvedu konkrétní případ. V Miličíně jsme měli přípravku a odešli nám tři hráči do Benešova. To vedlo ke zrušení přípravky. Hraje se pět plus jedna, chodilo nám sedm osm hráčů. Tři děti nám vzali a my jsme už na vesnici nedokázali sehnat další děti místo nich v jedné kategorii.

To znamená, že budete mít problém jednotlivé kategorie poskládat?
Už je neposkládáme. V Miličíně máme tréninky dětí, ale nejsou rozdělené na kategorie, trénují pohromadě.

Co s tím?
To je dobrá otázka. Prostě nejsou děti, chybí nějaký silný ročník. Dříve například přišlo na fotbal osm dětí z jednoho ročníku, to se už dnes neděje. Sportů je víc a děti jsou lenivější. Pokud po nich chcete, aby dvakrát týdně trénovaly a běhaly, tak se na fotbal vykašlou úplně. Navíc se stává, že i rodiče říkají dítěti „když tě tam tak dřou a ještě tě to nebaví, tak se na to vykašli“. Můžeme dělat nábory, ale moc nám to nepomáhá. Máme jednu skupinu dětí od pěti do deseti let, ta ovšem nepatří do žádné kategorie.

Mistrovské zápasy tedy děti nehrají?
Ne, domlouváme jim s okolními vesnicemi přátelské zápasy. Buď mají stejný problém jako my, nebo se domluvíme, jak staré děti u nich jsou a podle toho se sestaví tým. Pětiletý rozdíl mezi dětmi je pro fotbal bohužel obrovský.

Nebylo by řešením spojení Miličína s vesnicí v okolí?
Bylo, ale my jsme docela stranou. Nejblíže k nám je Mezno, ale to shání hráče na jihu Čech Borotín, Sudoměřice. A pak tu jsou velké kluby, Vožice, Votice, Sedlec-Prčice a ty nám děti spíš ještě vezmou.

Fevoluce postavila svou kandidaturu na práci s mládeží. Mohl by vám tento fakt nějak pomoci?
To ukáže čas. Pokud jde o pomůcky, ty máme, na ty se částečně dají získat dotace. Skutečným problémem je ovšem malý počet dětí. Navíc rodiče nemají mnohdy problém děti naložit do auta a odjet s nimi na tréninky do vzdálenějšího klubu do Vlašimi, Tábora, Benešova.

Když odhlédneme od nedávných voleb, jaká je momentálně situace u vás v Miličíně?
V roli předsedy klubu mi skončilo funkční čtyřleté období, takže za sebe sháním nástupce. Chtěl jsem, aby to bylo vyřešené do konce roku 2020, což se nepodařilo. Další volební valnou hromadu chceme mít teď na jaře, hned jak nám to situace dovolí. Chtěl bych svoji funkci ve fotbale ukončit. Věnuji se tomu už pětadvacet let. Doufám, že se někdo najde, aby to vedl místo mě.

Nebude vám to po tolika letech líto?
Líto mi to bude, ale na druhou stranu jsem čtyři až pět dnů v týdnu na hřišti. Někdy toho mám taky dost.

Jak na těch dvacet pět let budete vzpomínat?
Budu na to vzpomínat jen v tom nejlepším. Od šesti let jsem tu fotbal hrál, na hřišti jsem byl skoro každý den. Založili jsme si veteránský tým, takže několik zápasů ještě během roka odehraji. Doufám, že ze světa fotbalu úplně nevypadnu, ale papírování s tím spojené je hodně ubíjející. Kromě toho se ještě starám o hřiště. Hrát se začíná v březnu a končí se v listopadu. Pokud nepočítám krátkou přestávku mezi sezonami, tak je to celoroční práce.

Papírování dříve bývalo méně?
Ano, dnes je na vše potřeba iks papírů, než můžete vůbec s něčím začít. Dříve byla v tomto ohledu daleko větší podpora od obcí, okresního fotbalu i fotbalové asociace. Doufám, že najdu svého nástupce, kterému toto nebude vadit a fotbal tady nezanikne.

Jednou z posledních velkých novinek ve fotbale bylo zavedení systému is.fotbal.cz, tedy elektronické zápisy o utkání. Zamlouvalo se vám to?
Chvilku trvalo, než jsme se s tímto systémem naučili, ale je to dobrá věc. Myslím si, že v současné době je internet v každé vesnici, takže by v tom neměl být problém.

Starost o hřiště vás bavila více?
Ano. Doufám, že ještě klukům nějak pomůžu. Rád jim poradím, ale chci, aby si už klub vedli sami. Vidím fotbal trochu jinak než oni, mám na to jiný pohled, takže si myslím, že by si to měli vzít do svých rukou.

Fortune Bassey přinesl štěstí, gólem zajistil Vlašimi tři body

V čem je váš pohled jiný?
Dříve se něco řeklo a platilo to. Na něčem jsme se domluvili, a tak to bylo. Nepotřebovali jsme sociální sítě, maily a podobně. Dnes dohnat hráče, aby šel na zápas, nebo udělal něco na hřišti je velmi náročné. Navíc se mnohým z nich nechce trénovat. Po zápase se chodilo na pivo, kde jsme si vyříkali určité věci a jelo se dál. Teď se nesmí nikomu nic říct, protože se urazí a na zápas už nepřijde. Pokud se toto stane, tak je problém, protože hráčů je málo.

Kolik máte hráčů pro seniorský tým?
Dříve jsme mívali A-tým, B-tým a jeden čas to vypadalo i na C-tým. Nyní se může střídat pět hráčů, celkem tedy může hrát šestnáct lidí a na zápasy někdy jezdíme v jedenácti dvanácti hráčích. A to je ještě potřeba vyřídit celou řadu telefonátů, abychom se v tomto počtu vůbec sešli.

Neplánujete získat nějaké posily?
Ne, hrajeme s místními hráči. Nikdy jsme nevyžadovali hráče odjinud. Myslím si, že by hráči měli mít k vesnici vztah. Maximálně jsme občas získali nějaké hráče z okolních vesnic, ale nikdy jsme nekupovali drahé posily. Podařilo se nám postoupit do okresního přeboru, což bylo maximum, na víc jsme neměli. Kdyby za Miličín kopali cizí hráči, nevím, jak by to lidé, co chodí na fotbal přijali.

Zmínil jste nakupování hráčů, jaký je váš názor na tabulkové hodnoty?
Tabulková hodnota hráčů je věc, která funguje až v poslední době. Dříve se mezi kluby řekla částka, za kterou by ten hráč mohl odejít, a záleželo na dohodě. Pokud je fotbalista v klubu od žáků a pak v dorosteneckém věku přestupuje, tak za něj každý tým chce peníze. Ve vesnickém fotbalu většinou kluby tyto peníze nemají. V tomto případě se kluby buď domluví, nebo může dojít i k situaci, že hráč s fotbalem skončí.

Pro vesnický fotbal jsou tedy velmi důležité vztahy?
Určitě ano. S okolními vesnicemi si vždy snažíme nějakým způsobem vyhovět. Zrušilo se hostování, takže se obvykle domluvíme na vypůjčení. Sepíše se smlouva, a po jejím uplynutí se hráč vrátí. Pro náš klub je důležitější hráč než peníze. Potřebujeme jedenáct lidí na zápas.

Může ta současná dlouhá pauza způsobit, že někteří vaši hráči s fotbalem skončí?
Myslím, že se to stane. Někteří skončili v září a od té doby nebyli na hřišti. Pokud hráč řekne, že končí, tak není způsob, jak ho donutit, aby u fotbalu zůstal. Vše je o partě lidí.

Nemáte poněkud obavy o budoucnost fotbalu v Miličíně?
To víte, že mám. Doufám, že do klubu přijde nové, mladší vedení, kluci si to povedou sami a klubu to jen prospěje. Myslím si, že pokud budou vědět, že je vedení klubu na nich, tak se k fotbalu budou stavět jinak. Teď měli všechno připravené a chodili si jen zahrát.

Pokud by se nepodařilo najít vašeho nástupce, byl byste ochoten ve funkci předsedy pokračovat?
Asi už ne. Už před čtyřmi lety jsem chtěl skončit, ale nechal jsem se přemluvit. Pětadvacet let je tak akorát. Už nejsem nejmladší a mám zdravotní problémy, takže rád přijdu na fotbal jako divák.

Mohlo by v Miličíně být bezvládí?
To doufám, že nenastane. Pokud fotbal kluci chtějí hrát, tak se někdo najít musí, bez vedení to nejde.