Když se ohlédnete za fotbalovou kariérou, jaká je?
Úžasná. V Benešově jsem hrál v ligovém dorostu, první liga tam byla také super. Měl jsem super spoluhráče. Pak se to nějak zvrtlo, což se tak někdy stane. Následoval Pravonín, Pyšely a teď Struhařov. Fotbal mám rád, navíc dobře vycházím se spoluhráči. Všechno je tak, jak má být.
Co se zvrtlo a jak?
Pravděpodobně byl problém v tom, že jsem chtěl něco dokázat, ale to nešlo podle mých představ. Následně byl problém i se životosprávou, fotbal šel stranou, což byla a je škoda.
Udělal byste něco jinak?
Rozhodně ano, všechno od základu. Jenže já nevím, jestli to je (smích). Když jste mladý, máte rád holky, fotbal i školu. Skloubit všechny tyto věci ale nejde. Čtyřikrát týdně na tréninku, pak chodíte do školy, holce se také chcete věnovat.
Říkáte, že kariéra je úžasná, ale z vašeho vyprávění je cítit zklamání…
Já ví m no, podělal jsem si to sám.
Byl jste v ligovém dorostu Benešova, navíc se vám dařilo. Nesemlel vás fotbal?
Tam bylo více věcí a okolností, o tom příliš mluvit nechci. Spoluhráči i trenéři v Benešově byli super, ale udělal jsem chybná rozhodnutí. Takhle bych to shrnul.
Co říkáte na to, že se stále nehraje?
Je to špatné a každému to vadí. Řekl bych to jinak, ale nechci být sprostý.
Jste fotbalista a rozhodčí. Teď máte hodně volného času. Co děláte?
Pracuji a chodím na brigády a stále dokola.
Jako rozhodčí dostáváte za zápasy odměny. Jak velký výpadek příjmu to pro vás je?
Určitý výpadek to je, ale zase ne tak moc velký. Abych pravdu řekl, tak pískám fotbal, protože mě to baví. Nejde mi o peníze. Jestli to někdo dělá pro peníze, tak jo, ale já ne.
Co vás přimělo stát se rozhodčím?
S kamarádem jsme se před lety rozhodli, že to zkusíme. Kamarád to vzdal, neustál nervy. Já pokračoval dál a pískám už patnáct let.
Je náročné být rozhodčím?
Dá se říct, že občas ano. Pokud člověk píská důležité zápasy, ve kterých o něco jde, tak to náročné psychicky je.
To znamená, že vnímáte pokřiky od diváků?
Vnímám je, ale už po těch letech jsem tak zpitomělý, že jim nepřikládám velký význam.
Zůstalo vám nějaké utkání za těch patnáct let v paměti?
Takových utkání je hodně. Například, když Jankov postupoval do druhé třídy. Všechno proběhlo hladce tak, jak mělo. Žádné úplatky z jedné či druhé strany. Oba týmy se chovaly profesionálně.
Pro rozhodčího ideální zápas, že?
Po zápase jsem měl skvělý pocit. I vnitřně jsem byl spokojený, většinou lidé nadávají, že rozhodčí píská špatně na obě strany. Jenže hlavní rozhodčí je na hřišti jen jeden, a ne vždy všechno dobře vidí.
Vraťme se zpět, jaké byly vaše začátky coby rozhodčího?
Myslím, že půl roku jsem byl v žácích a dorostech, a pak jsem byl jeden zápas jako pomezní rozhodčí. Následně už jako hlavní.
Ve fotbale na Benešovsku se pohybujete už dlouhou dobu, plno hráčů znáte. Dostáváte se do střetu zájmu?
No jasně, že dostávám. Někdy jsou to dost komplikované situace, ale snažím se s nimi rozumně nakládat. Více to rozebírat nechci.
Fotbalisté občas některé zákroky přihrávají, což rozhodčím příliš nepomáhá, že?
Zkouší to domácí i hostující týmy. Jako rozhodčí jsem na hřišti sám a musím udělat rozhodnutí. Jeden z týmů na mě bude vždy naštvaný, s tím člověk musí počítat.
Dostat jste se do situace, že vám někdo nabízel úplatek?
Nedostal, nikdy.
Těšíte se na zahájení fotbalů spíše jako hráč nebo jako rozhodčí?
Jednoznačně jako hráč. Snažím se udržovat v kondici, dvakrát v týdnu chodím běhat. Už nejsem nejmladší, takže se musím hýbat, abych udržoval váhu.
Je vám osmatřicet let, nepřepadly vás během dlouhé pauzy myšlenky ukončit kariéru?
Dva tři roky ještě mohu hrát. Myslím, že na to ještě mám. Bavil jsem se o tom i s kamarády a shodli jsme se, že u fotbalu nějaký čas budeme. Uvidíme, co bude pak.
Až pověsíte kopačky na hřebík, na co budete nejraději vzpomínat?
Na pět branek, které jsem dal v září za B tým Struhařova béčku Bystřice. Byl to úžasný pocit. Dva góly jsem dal v prvním poločase, pak třetí z penalty, abych měl hattrick. Nakonec těch branek bylo pět a tohoto dosáhnout v mém věku je něco úžasného. Po zápase jsme to s klukama v kabině oslavili, tehdy to ještě šlo. V dospělém fotbalu jsem dal pět branek poprvé.
Kolik vás to stálo?
Hodně, přesnou částku neřeknu, ale bylo to dost. (smích)
Na který moment naopak nebude rád vzpomínat?
Když Neveklov postupoval do B třídy, tak byl problém s rozhodčími. Přišlo mi, že Neveklov chtějí sundat dolů. Je to krajská soutěž, nevím, co se tam tehdy dělo, ale měl jsem z toho tento pocit.
Co by se podle vás muselo stát, aby se situace zlepšila?
To nevím. Myslím, že se nezlepší nic, protože nás je málo. V sobotu nebo v neděli hrajeme zápas jako fotbalisté, pak ještě pískáme.
Proč je málo rozhodčích?
To se ptáte špatného člověka. Mám pocit, že když přijde mladý člověk, který chce pískat a baví ho to, tak ho všichni během několika prvních zápasů semelou.
To znamená, že je na něho vyvíjen tak velký tlak, že ho neustojí?
Ano, přesně tak.
