Představte nám váš klub.
Jakub Vopěnka: Fotbal děláme tak, jak nejlépe umíme. Naším cílem je, aby hráči měli sami chuť fotbal v Křivsoudově hrát, zlepšovat ho, pracovat pro něj. Nikoho do ničeho nenutíme, to je asi takové naše krédo. Tento přístup nám samozřejmě přináší na jedné straně ovoce například příchody nových hráčů, kterým se líbí náš směr – chtějí se fotbalem bavit jako my. Na straně druhé narážíme na to, kdy je poměrně složité zajistit takový komfort, aby neustále bavil i staré harcovníky nebo aby hráči dobrovolně chodili na brigády – to už se v dnešní době moc nenosí. Jsme takovým „malým klubem“ s velkou láskou k fotbalu. Nosíme ho stále s sebou, každé shledání s kamarády u piva začíná a končí debatou o fotbale. Manželky a přítelkyně nám tvrdí, že i v průběhu hovorů se od něj stejně nikdy daleko nevzdálíme. Jsme rádi za každého zapáleného hráče, funkcionáře, fanouška, protože právě tito „fanatici“ dělají fotbal fotbalem.
Jaké je zázemí vašeho klubu? Dochází k jeho modernizaci? Na co jste v tomto směru pyšní a co vám ke spokojenosti chybí?
Jakub Vopěnka: Zázemí našeho klubu je řekněme rodinné. Nejvíce pyšní jsme určitě na stav našeho hřiště – je perfektní. Stará se o něj správce a prezident klubu v jednom. Jeho péče je opravdu chvályhodná. To určitě potvrdí každý soupeř, ať už si od nás body odveze či nikoli. Především zásluhou prezidenta klubu je naše zázemí neustále modernizováno. Podařilo se sehnat dotaci na zavlažování, máme umělé osvětlení, nové střídačky, krásnou útulnou tribunu. K celkové spokojenosti nám chybí ještě asi modernizace oplocení areálu a hlavní budovy, kde jsou kabiny, toalety, klubovna a skládek. Ale bota nás naštěstí vyloženě netlačí nikde, ona někdy i ta cesta ke spokojenosti je cílem.
Jaká je situace ve vašem klubu s mládežnickými týmy? Kolik u vás sportuje dětí?
Jakub Vopěnka: V neúplném fotbalovém roce jsme měli přihlášeno 43 sportovců do 17 let. Pro další sezonu počítáme se dvěma družstvy dospělých a čtyřmi mládežnickými týmy. Družstva dorostu, starších i mladších žáků budou spojena s okolními kluby. Dolní Kralovice, Čechtice byly našimi asi největšími rivaly a dneska jsou to parťáci, tak už to někdy bývá. Navíc sami zakládáme mužstvo mladší přípravky, což je skvělá investice do budoucna. Přejme novým Neymarům, ať jim fotbal přináší radost po celý život. A také pevné nervy novým trenérům, protože začátky asi budou bolet.
Pandemie koronaviru již podruhé na dlouhý čas zastavila konání sportovních profesionálních i amatérských soutěží. Omezila také tréninkový proces, především u mládežnických týmů a hráčů. Jaký byl váš recept, aby vaši svěřenci zůstali v uplynulých měsících aktivní? Byli jste s nimi v uplynulých měsících v kontaktu?
Marie Svobodová: V době, kdy se nedalo společně sportovat, jsem menším posílala různá videa pro inspiraci. S většími hráči jsme si založili skupinu na Whatsapp, kam jsem jim posílala jednou až dvakrát týdně různé úkoly, které museli plnit. Později jsme zvládli i online tréninky z domova.
Podepsaly se uplynulé měsíce nucené izolace negativně na fyzické kondici dětí a mládeže a návycích pro týmovou hru?
Marie Svobodová: Myslím, že díky tomu, že mám v týmu opravdu zapálené fotbalisty, se jejich fyzická kondice výrazně nezhoršila. Kromě plnění úkolů a online tréninků mnoho z nich chodilo běhat nebo jinak sportovat. Co se týmové hry týká, tak nevidím žádné změny k horšímu, právě naopak. Spoustě dětí fotbal i týmoví kamarádi chyběli a teď jsou rádi, že mohou být opět spolu.
Jaké je vlastně u vás skóre těch, kteří se již k fotbalu nevrátili, například v souvislosti se školními povinnostmi, ztrátou zájmu o fotbal a podobně?
Marie Svobodová: Během dvou let, kdy jsem trénovala přípravku, přestaly chodit čtyři děti, a to většinou kvůli tomu, že ztratily zájem o tento sport. Je zajímavé, že po koronavirové pauze se nevrátil pouze jeden.
Na co kladete při svých trénincích důraz?
Marie Svobodová: Během tréninků se snažím zaměřit na to, aby děti fungovaly jako tým, aby se podporovaly, navzájem si fandily a chovaly se čestně. Snažím se o to, aby byl každý trénink trochu jiný, aby je bavil.
Co vám dělá při práci s fotbalovou mládeží největší radost?
Marie Svobodová: Největší radost mi dělá, když vidím, jakou mají ze hry radost a jdou na hřiště i v čase mimo tréninky. Když ve fotbale pokračují, i když z přípravky odejdou do starší kategorie a jejich hra je pořád podle pravidel fair play.
