„Důvodů konce je víc. Už po volbách jsem si uvědomil, že jsem ve funkci trochu moc dlouho a vše je trochu zkostnatělé. Šlo o to najít náhradu, protože jsem chtěl, aby to byl někdo, kdo podle mne naváže na mou práci. Protože si myslím, že jsem ji nedělal špatně,“ říká Adam Kindl.
U Vokouna si donedávna myslel, že ještě pro tuhle funkci nedorostl, ale v posledním půlroce ho aktivní rozhodčí přesvědčil. „Být členem komise, nebo jejím předsedou, to je veliký rozdíl. Jako předseda musíte udělat i nepopulární rozhodnutí, rozhodovat. Nicméně Dan Vokoun udělal obrovský krok dopředu a už do té funkce dorostl. Jsem za to moc rád,“ dodává končící šéf úseku.
Ten už se na semináři rozhodčích pouze rozloučí, do práce komise nehodlá dál vůbec zasahovat. „Mohu jim cokoliv poradit a rád to udělám. Ale musí za mnou přijít a chtít to po mně, ne abych jim volal já a radil sám od sebe. Já se také ptal Petra Blažeje, když jsem něco nevěděl,“ připomíná Kindl šéfa okresního svazu.
Právě s Blažejem spolupracuje už řadu let a bude i dál. Oba jsou členy komise rozhodčích Středočeského krajského fotbalového svazu. Mají s tím spoustu práce a věří, že jejich práce přinese do krajského fotbalu dobré věci. „Před volbami jsem o tomto problému mluvil zeširoka, teď to zkrátím. Problém podle mne není jen v rozhodčích, ale v tom, jakou v ně máme či máte důvěru a jak jsou jejich výkony prezentovány. Pro příklad uvedu, že jsem seděl s kluky při finále Eura a oni nadávali rozhodčímu v podstatě za něco, co dělal podle pravidel dobře. Jenže moji kamarádi pravidla často neznají a to platí pro celý fotbal. Víte, rozhodčí jsou vnímáni jako něco špatného ve fotbale. Ale to budou vždycky! Protože když na člověka přijdou negativní emoce, potřebuje je vybít. A jediný neutrální na hřišti je rozhodčí,“ nabízí svůj pohled mladý muž, který je také rozhodčím a vyzkoušel si i pozici trenéra krajského přeboru ve Hřebči.
Ve fotbale už je to dáno roky stejně. Pokud udělá chybu brankář nebo obránce a padne branka, fanoušci na něj nepokřikují, že utkání prodal. Spíš že je nešika. U rozhodčích je to naopak. Každá chyba je u nich brána automaticky tak, že je to prodejný hajzl. Dobře to ví i Adam Kindl. „Je to právě o prezentaci. Když za chybou lidé nevidí lidský faktor, ale ovlivňování výsledku, tak je to prostě špatně,“ říká bez obalu, ale i on uznává, že fotbalisté často rychle a dobře rozeznají, zda rozhodčí chyboval úmyslně, nebo ne.
„Ano, a jsem rád, že v tomhle hodně diskutujeme i s naší nadřízenou složkou, což je výkonný výbor kraje. A shodneme se na tom, že ze zápasů musíme sehnat více materiálů. Máme delegáty, jejichž pozici bychom rádi trochu vylepšili, protože delegát má spojovat a ne rozpojovat, kdo komunikuje s kluby, ale zároveň chrání rozhodčí. A radí jim, aby se zlepšovali,“ říká Kindl, podle něhož chce být nová komise rozhodčích hlavně otevřená a probírat poctivě všechny podněty z klubů.
Na jejich podkladě pak může vyjít výsledek, že rozhodčí skutečně chyboval, ale také se může stát opak a komise vysvětlí klubům, že rozhodčí udělal správný verdikt a mýlily se ony. „Chceme pak dát vědět veřejnost jak to, že rozhodčí udělal chybu, tak i to, že něco udělal správně. Víme, že to je běh na dlouho trať, ale my ho vybojovat chceme.“
Za dobrý příklad zlepšení rozhodčích bere i vrcholné akce. Třeba letošní Euro snad až na penaltu Anglie proti Dánsku přineslo obrovské zlepšení sudích, kteří se podle Kindla posouvají pravidelně. Za příklad bere gól Stanislava Grigy při MS v Itálii 1990, který rozhodčí nesmyslně neuznali kvůli ofsajdu. Tehdy se něco takového dělo často. „Fotbal se však vyvíjí a třeba v roce 2006 už by se tohle nestalo, nebo minimálně. A dnes už díky technologii neřešíme metry jako u Grigy, ale centimetry. Navíc se rozhodčí nebojí hráče zvedat ze země, hru plynout. Pomohli tomu diváci, že rok nebyli na hřištích, tlak okolí je totiž obrovský,“ vysvětluje Adam Kindl a pousměje se na otázkou, že pod tlakem a mnohdy ještě horším, jsou i sudí na nejmenším zastrčeném stadionku jakési Lhoty či Újezda.
„Jasně, tam je jen pár diváků, ale kontakt je hodně osobní. Je něco jiného když na vás někdo křičí z desáté řady nebo když stojí za klandrem metr od vás. Horší je většinou to, když je v hledišti deset křiklounů než tisícovka diváků. Na druhou stranu i v tomhle je fotbal krásný a tím nás všechny přitahuje. Bez emocí by nebyl o ničem, když to není přes čáru,“ dodal Adam Kindl.
A na úplný závěr se ohlédl na šesti roky ve funkci okresního šéfa rozhodčích. „Když jsem komisi od Vráti Rubeše bral, byla ve velice dobrém stavu. A v takovém ji podle mne i odevzdávám. Za mého působení se nezměnilo nic k horšímu, na druhou stranu přiznám, že ani k lepšímu. Moji předchůdci totiž systém nastavili velice kvalitně a já se snažil jen vylepšit drobnosti. Ale spíše díky technologii, nebo díky know-how,“ zakončil už bývalý předseda komise rozhodčích OFS Kladno Adam Kindl.
