Přišel jste v zimě do Vlašimi zachránit druhou ligu a to se vám podařilo s předstihem. Jak to bylo těžké?
Vzhledem k tomu, že jsem v takového situaci s týmem nikdy nebyl, tak to nebyla pro mě příjemná situace. Navíc funkcionáři a lidé okolo vlašimského fotbalu byli velmi nervózní, protože chtěli soutěž zachránit. A tak jsem se snažil všechnu nervozitu přenášet na sebe, uklidňoval jsem je, že určitě soutěž zachráníme a nechtěl jsem, aby neklid přenášeli na hráče. Začátek byl pro mě tvrdý, hlavně příprava, kdy jsem nevěděl, co hráči dokážou zvládnout. Nebylo to příjemné, ale postupem času jsme to zvládli.

Kde nastal zlom?
Ze začátku jsme hráli opatrně a vítězné domácí zápasy na začátku jara nás nasměrovaly za záchranou. Poté jsme začali hrát odvážněji a vyhrávali i venku na Žižkově, v Ústí nebo Frýdku-Místku. Jen ty dvě ostudné domácí porážky se Sokolovem a Mostem kazí dobrý dojem z jara. Na každý zápas, kromě těchto dvou, byli kluci dobře připraveni psychicky i po taktické stránce. Se Sokolovem ale již hráči věděli, že jsme zachráněni, navíc jsem o soupeři nic nevěděl, nesehnal jsem kazetu s jejich hrou, ani je neviděl naživo. Poslední zápas s Mostem hráči odflákli a někteří již měli v hlavách, že je konec sezony a odcházejí. Ani já už se o soupeře moc nezajímal a kluky nepřipravoval. Věřil jsem, že se chtějí s fanoušky dobře rozloučit. Bohužel, hned jsme za to byli potrestáni.

K záchraně vám také pomohlo, že sestupující týmy Bohemians Praha a Loko Vltavín moc nebodovaly…
Určitě, pokud by byla tabulka vyrovnanější, měli bychom větší nervy. Ale ještě více by se asi podělaly týmy, které tam byly s námi a mají daleko větší rozpočty a zajištění jako Zlín, Frýdek-Místek, Pardubice a Třinec.

Dost důležité bylo také dostat do hlav hráčů sebevědomí a víru v záchranu?
Ano. Nejhorší je, když si mančaft přestane věřit a ve Vlašimi to byl extrém. Takže jsem vštěpoval hráčům, ať se nebojí, hodí sestupové starosti za hlavu, že se zachráníme.

Na jednu stranu jste do hráčů pumpoval sebevědomí, ale na druhou jste je za špatnou práci veřejně kritizoval. Jak to brali?
Nevím, nezajímal jsem se o to a nikdo mi neřekl, že se mu to nelíbí. Někteří měli problém zvládnout tlak, který jsem na ně vyvíjel, a tak nevydrželi a odpadli.

„Oblíbence" jste měl hlavně v Putzovi a Wojnarovi…
Za třicet let co trénuju fotbal jsem poznal při příchodu do Vlašimi, že Putz a Wojnar byli nejtvořivější hráči, uměli na balón šlápnout a rozehrát, ale bohužel se ani jednomu nechtělo běhat nebo to neuměli. Wojnar to neunesl, úplně to zabalil, odešel, že ani já jsem to nevěděl. Petr Putz si v zimě údajně stěžoval asistentu Brožkovi, že tak velké zatížení nezvládne a raději to zabalí. Poté mu správně „přeskočilo" v hlavě, nezabalil to, začal se s tím prát. Časem jsem u něj zjistil, že na větší rychlost nemá a furt bude běhat stejně. Pokud by nebyl zraněný, tak odehrál na jaře víc zápasů.

Musel jste hráče připravovat více i po fyzické stránce nebo byli od předešlých trenérů dobře trénovaní?
Nechci kritizovat trenéry přede mnou, ale podle Brožka trénovali kluci teď daleko líp a s větším nasazením než předtím. Báli se asi něco vypustit, protože věděli, že by letěli. Všechny věci, včetně herních, museli dělat na plný pecky a bylo vidět při fyzické přípravě, že jim vyšší zatížení dělá problémy.

K většímu respektu hráčů vám určitě pomohlo to, co jste za hráčskou i trenérskou kariéru dokázal…
To je jasné, s tím jsem počítal. Prošel jsem všechny nejlepší české kluby, byl jsem v Rusku, Ázerbájdžánu a Gruzii, tak by tam respekt měl být. Poznal jsem řadu hráčů a dokážu odhadnout, co který je schopen. Ve Vlašimi je kabina hrozně hodná, není tam žádný zlobivý hráč, který by nechtěl, naopak všichni se snaží makat v rámci svých možností. Většinou to byli odložení hráči z ligových klubů a můj úkol byl, je dostat zpátky nahoru, ale to za půl roku nemůžu stihnout, nejsem kouzelník. Ale už jen to, že se brankář Chudý dostal do Dukly, Hronka chce trenér Šilhavý zpátky do kádru Jablonce a Suse chtěla Příbram, je dobré. Je vidět, že se kluci někam posunuli, ale zatím je to málo. Jsou v kádru hráči, kteří na ligu mají, ale musí stále na sobě pracovat.

Na kterých hráčích jste měl postavený boj o záchranu?
Důležití jsou kmenoví hráči od Vebra po Jíchu, kteří kromě fotbalu ještě chodí do práce. Ty jsem se snažil stavět a pokud nebyli zranění, tak byli na hřišti. Z nimi byla i nejlepší práce, i po práci makali tréninky naplno a při zápasech nic nevypustili. To byl asi rozdíl od minulých trenérů Michala Horňáka a Martina Frýdka, u kterých již moc nehráli, což si myslím, že byla chyba.

Na druhou stranu, bylo pro vás asi největším zklamáním zranění Adama Kučery, od kterého jste si hodně sliboval?
Je to škoda, že se nemohl ukázat. Je to chlapec, který má obrovské rychlostní předpoklady a je fotbalový. Hodně jsme si od něj slibovali, jen škoda, že to nedopadlo.

Některým hráčům skončilo hostování, zůstanou nadále ve Vlašimi nebo se vrací do svých mateřských klubů?
Byl bych rád, aby jich zůstalo, co nejvíc, protože příprava bude strašně krátká a bojím se, aby jich moc neodešlo, stavět nový kádr bych v létě nechtěl. Někteří se vrací do ligových celků a záleží, jak se uchytí. Pokud by se nedostali do kádrů, tak mi slíbili, že se vrátí do Vlašimi. Navíc jsem tlačil vedení ještě před koncem sezony, aby s kmenovými hráči prodloužili smlouvy, protože většině končily. Vím, že přijdeme o brankáře Chudého a Boháče a asi i o stopery Kryštůfka a Simerského, Hronek, Starý a Radoš se vrací také do ligových týmů. U dalších hráčů uvidíme.

Nejdůležitější otázkou pro vás na léto je sehnat tedy brankáře, když oba odchází do ligy. Je to tak?
To jste trefil. Musíme sehnat dva brankáře a ještě musíme vyřešit otázku stoperů. Do zálohy a útoku bych nechtěl moc sahat. Máme ale vytipované a předjednané hráče, které jsou na druhou ligu TOP, ale zatím o nich nechci mluvit a Míla Brožek zase shání talentované hráče. Nespíme a snažíme se na posílení pracovat, ale moc nemůžeme jednat, protože většina šéfů ligových klubů bude na mistrovství světa.

Jak se vám spolupracuje s asistenty Miloslavem Brožkem a Vladimírem Koutem?
Dobře, nemám s klukama problém. Asistentům řeknu, jak si představuju trénink, oni ho připraví a pokud to nejde, tak do toho zasáhnu a dodělám si to sám. Míla se snaží vzdělávat a chce si udělat profi licenci, tak mu dávám hodně prostoru. Hlásilo se mi hodně lidí a bývalých hráčů na pozici asistentů, ale rozhodli jsme se pro tohle a zatím to funguje.

Pokud by ve Vlašimi byli jen profesionální hráči, byl byste schopen z nich vymáčknout víc?
Samozřejmě. Trénovali bychom dvakrát, třikrát dvoufázově s vyšší intenzitou a pak jsem přesvědčený, že bychom hráli o vrchní místa v tabulce.

Do svého životopisu jste si zapsal další novinku – záchranu mužstva. Teď jsme podepsal smlouvu ve Vlašimi ještě na půl roku a začnete s týmem od začátku, bez stresu jako v zimě. Začnete tedy hrát ofenzivněji, což je vaší doménou nebo zůstanete u zajištěné obrany?
Pokud by nikdo neodešel, tak by to byla paráda. Určitě se ale hned nepoženeme do útoku, ale budeme hrát se zajištěnou obranou s rychlým přechodem. Už na jaře jsme hráli útočný fotbal, i když ze začátku hodně od defenzivy.

Jak si užíváte fotbalové volno?
Jsem doma na statku kousek od Frýdlantu, teď sám se třemi pejsky a třemi kočkami, protože manželka je pracovně jako cvičitelka v Řecku. Starám se o velký pozemek, takže si moc neodpočinu. Sekám trávu buď traktorem, sekačkou nebo strunovkou, a to není práce na jeden den, suším seno nebo házím trávu na kompost, zalívám zeleninu ve sklenících a další. Přesto si to klid a volno užívám a když jsou vedra spím venku v altánu.

To byste mohl u vás udělat pro hráče soustředění. Nadělali by práci a ještě by si zaposilovali…
No potřeboval bych ještě naštípat a uklidit dříví (směje se). Tak uvidíme. Když jsem měl u nás Rusáky na soustředění, tak mi v Liberci na Rušičce taky běhali okolo baráku, kde jsem dřív bydlel.

Včera začalo mistrovství světa v Brazílii. Koho favorizujete a jak se na zápasy těšíte?
Na americkém kontinentě většinou vyhrávají Jihoameričani, ale mně je jedno, kdo vyhraje. Chci vidět hezký fotbal a hodně nových věcí, které mě zajímají. Mezi favority budou určitě Brazílie, Německo, Španělsko a Belgie, která má v tomto období vynikající mužstvo a jedno z nejlepších v Evropě.

A co Rusko, kde jste působil a znáte mentalitu hráčů?
Rusům nevěřím. Jsou to velcí individualisté a jako kolektiv moc nefungují, což je problém. Většinu hráčů znám a na posledním mistrovství Evropy hrálo osm mých odchovanců. Teď jich tam pod Italem Capellem moc není. Můj názor, je že by je měl trénovat nějaký Slovan. Jsou totiž strašně náladový národ. Nedávám jim šance, jsou schopni porazit každého, ale také prohrát s nejhorším.

Kdy vám začíná příprava ve Vlašimi?
Už v pondělí 23. června, budeme na soustředění v Kácově a sehrajeme i zápasy s ligovými celky.