Mistrovské celky mají po sezoně většinou mistrovskou kocovinu. Dá se říct něco podobného i o vašem případě po velkém úspěchu na jaře?
Je to možné. Zase je to trošku jiné v tom, že kádr dostal docela velkou obměnu lidí. Na to se ale nechceme vymlouvat. Musíme si sednout, začít každý sám u sebe a otočit to silou vůle.

Čtyři zápasy a devět inkasovaných branek. To není určitě dobrá vizitka obrany, že?
To určitě ne. Není to ale pouze vizitka obrany, nýbrž celého týmu, jak bráníme. Říká se, že defenziva začíná od útočníka, takže je to o nás všech. Musíme si sednout, chytit se za tlamu a jít dál.

V pohárovém utkání v Libiši ale vše nasvědčovalo k tomu, že jste se chytli. Proč jste si produktivitu nepřenesli i proti Spartě?
Nevím. Těžko říct. Přitom šance máme, snad šest nebo sedm, ale nevím.

Navíc na hřištích soupeřů střílíte góly zatím jenom vy.
Zrovna mi tam spadly, bude ale jedno, kdo je dá. Klidně je přestanu dávat. Hlavně ať vyhráváme a jde nám to. Takhle se připravujeme o body a o klid. Není to úplně lehké.

Po Petru Bredovi jste převzal kapitánskou pásku a i s ní dostal žlutou kartu. Pramenila z vás frustrace z toho všeho?
Stojím si zatím, že se o faul nejednalo. Hrál jsem tělem do hráče a rozhodčí odpískal faul. Za toho stavu, který byl ještě na dostřel, tak se u mě projevila přemotivovanost a frustrace a vybral jsem si to na něm, což by se nemělo stávat.