Na první pohled vypadalo, že jste ze zápasu s Chrudimí udělali exhibici. Jak jste ho vnímal?
Byl to těžký zápas jako každý, jelikož jsme hráli v neděli a byly jenom dva dny volna, tak fyzicky hodně obtížné utkání. Přišli jsme na ně s dobrou taktikou, hráli jsme na balónu. Měli jsme hodně šancí a taky štěstí, že jsme konečně nějaké proměnili, což nás hodně uklidnilo. Pak už utkání dohrávalo. Jsme rádi, že jsme se takhle rozloučili s fanoušky po těch nepodařených výsledcích.

Dal jste výhrou nad Chrudimí vlašimským fanouškům nejlepší možné sbohem před odchodem do Českých Budějovic?
Teď už můžu s klidným svědomím říct, že ano. Nějakou už se to ví, ale jednalo se po roce a půl o rozlučku. Musím říct, že Vlašimi za hodně věcí děkuji. Byla to krásná jízda, ale netajil jsem se tím, že každý fotbalista se chce posouvat a liga je liga.

O vás byl přitom zájem už v zimě. Proč přestup vyšel až nyní?
Jednání mezi kluby probíhala déle. Domluva přišla ale později. Vlašimi děkuji za mnoho věcí a nechci být zahořklý, když to nevyjde. Řekl jsem si, že pokud přestup nevyšel teď, tak vyjde za půl roku a ono se tak stalo.

První liga vám přitom nebyla dlouho nakloněna a nedařilo se vám. Jste už nyní na ní připraven?
Doufám, že ano. Nějakým způsobem mi byla zakletá, ale myslím si, že hlavně ve mně. Nebyl jsem nějaký ideál, jak by se měl ligový fotbalista chovat. Následně jsem byl rok zraněný. Našel jsem si díky bohu správnou přítelkyni, která mě hodně podporovala, držela nade mnou ruku a vše si konečně sedlo.

Bilanci čtyřiapadesáti prvoligových startů bude moci už brzy rozšířit fotbalový záložník Jan Suchan. Nejlepší vlašimský střelec v neděli končící sezony Fortuna národní ligy má pro příští sezonu namířeno do Českých Budějovic. Podle informací z vlašimského klubu sedmadvacetiletý hráč podepsal v Dynamu tříletou smlouvu. Pod Blaník zamířil loni v únoru z Vyšehradu. V letech 2014 až 2019 si nejvyšší soutěž vyzkoušel postupně za Příbram (42 startů), Teplice (1) a Karvinou (11). V aktuální sezoně prokázal i střelecké kvality, s patnácti góly se kolo před koncem řadí mezi tři nejlepší kanonýry druhé nejvyšší soutěže.

V čem jste nejvíc vyzrál?
Zlom bylo zranění. Uvědomil jsem si, že ne všechny věci jsou zadarmo. Bral jsem to tak, jako každý mladý kluk. Fotbal jsem bral jako práci a koníčka. Když si pak ale člověk uvědomí, že nemůže devět měsíců nemůže hrát a fotbal mu chybí. Obklopil jsem správnými lidmi, kteří mě vedli tak, jak mají. Ať už se jedná o přítelkyni nebo rodinu, tak i kondičního trenéra, díky kterému jsem zesílil a zrychlil. Trenéři ve Vlašimi. Hráli jsme skvělý fotbal. Vše se dalo do kupy a takhle naštěstí vše dopadlo.

Je nabídka od Českých Budějovic poslední šance ukázat, co ve vás je?
Takhle jí přesně beru. Je mi 27 a jsem v nejlepších letech. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale sebevědomý jsem dost, abych ukázal, že co jsem předváděl ve Vlašimi, dokážu i v první lize.

Jak budete na Vlašim vzpomínat?
Jenom v dobrém. Vytáhla mě z nejhorší fáze kariéry, když jsem přicházel ze třetí ligy z Vyšehradu a během roku a půl se povedlo mě nějak nastartovat. Kdokoliv se mě kdy zeptá, tak se pro mě jednalo o nejhezčí rok a půl v životě.

Největším okamžikem bude rozhodně baráž, že?
Určitě! Šli jsme za ní od začátku a že se povedla, byla splněným cílem a snem. Rozhodně nejlepší vzpomínka na Vlašim.

Jsme na konci sezony, dá se letošní ročník i z vašeho pohledu kapitána hodnotit jako na horské dráze?
Určitě. Mít po osmi kolech tři body a vědět, že pět kol před koncem jsme zachránění a že budeme sezonu dohrávat, protože máme fotbal rádi, tak bychom to brali všemi deseti. Samozřejmě tam byly chvilky, kdy jsme si mysleli, že se dostaneme výš, pak jsme ale spadli do situace, která dost připomínala začátek sezony. Na každý gól jsme se strašně nadřeli a nám tam spadlo téměř všechno. Myslím, že se dá sezona hodnotit jako na horské dráze, ale jsme rádi, že dopadla takhle a že máme klid.

Nebyli jste ze začátku sezony hlavami nahoře po loňském úspěšném jaru, kdy jste skončili druzí a čekali jste sami od sebe víc?
Je to možné. Na druhou stranu se tým docela dlouho skládal. Hotový byl až po druhém kole. I když přišli kvalitní hráči, tak nám chvíli trvalo, než jsme si na sebe zvykli. Relativně pak bylo, že kdybychom měli měsíc přípravy v kompletním složení, tak by začátek vypadal jinak. Takhle si vše sedlo v sedmém kole. I když jsme další prohráli vinou červené karty, tak bylo znát, že jsme se nastartovali a vlastně jsme z toho vyvázli docela dobře.

Měl jste období, kdy jste góly dával jenom vy. Jak bylo pro vás náročné táhnout Vlašim coby lídr, ale i střelecky?
Těžký (směje se). Tým mě ale pro to má, abych góly dával a připravoval je. Sám na sebe jsem si ušil bič, tím, že jsem je chtěl střílet, nějak se posouvat a jsem rád, že jsem takto nějakým způsobem mohl spoluhráčům a Vlašimi důvěru splatit.

Patnáct gólů za 29 zápasů je ale slušná vizitka ne?
Mělo jich být víc. Ale jo. Jde to.

Narážíte zřejmě na boj o nejlepšího střelce s Tankem z Varndsorfu i příbramským Wágnerem, že?
Říkal jsem už před měsícem, že když už tam sem, tak by byla škoda, se o první místo neporvat. Na druhou stranu jsem říkal, že když to porovnám, tak raději nejlepší hráč než střelec. To je pro mě pořád víc.

Příbramský kapitán by ocenění vyměnil za postup do první ligy. Je to ve vašem případě něco podobného?
To je jasné, že raději místo gólů body, ale sešlo se to takhle. Jsem rád, že jsem góly pomohl, abychom byli nějakým způsobem v klidu.

Přitom zkraje jara jste vyhlašoval, že chcete být s Vlašimí nejlepším jara. Ambiciózní plány ale zkrachovaly po Velikonocích.
Určitě. Po čtyřech kolech, které jsme zvládli, tak mi přišlo, že jsme z toho trošku vypadli. Nakupila se zranění a tým nebyl kompletní. Nechci se na to vymlouvat, ale nějakým způsobem na nás dolehla deka. Mysleli jsme si, že to půjde samo, ale to je fotbal.