Na třetí pokus jste se dočkali a porazili Prostějov. Jaký to byl zápas?
Myslím si, že klasický druholigový a těžký, plný soubojů. Snažili jsme se hrát víc fotbal, což nám první půli trošku nevycházelo. Druhý poločas jsme se semkli, bojovali a jsem rád, že jsme utkání zvládli.

V prvním poločase jste byli bezzubí a nevěděli jste si rady. Co se s vámi dělo?
Prostějov se na nás dobře připravil, zavíral všechny prostory, tak jsme si řekli, že hosty rozhýbáme a vyšlo to. Pak jsme hráli i náš fotbal.

Hned z první akce jste ale inkasovali. Museli jste dostat budíček?
Nebylo to příjemné, ale klobouk dolů před námi, že jsme dokázali otočit skóre.

Chvíli na to jste dostali penaltu. Věřil jste si po předchozím nezdaru Štěpána Berana?
Věřil jsem si. Moje poslední penalta byla proti Slavii, kterou jsem nedal. Jsem strašně rád, že jsem jí proměnil a pomohl týmu.

Věděl jste, co chcete udělat, nebo jste si počkal na gólmana?
Většinou koukám na gólmana. Občas si řeknu, že to tam dám. Tentokrát jsem zavřel oči a trefil jsem se k levé teči.

Po srovnání 1:1 jste měli obrovský tlak. Druhý gól byl na spadnutí, že?
Měli jsme velký tlak. Chtěli jsme utkání zlomit a vyhrát ho. Jsem rád, že jsme ze standardky dali zase gól. Poté jsme zbytek odmakali, odbojovali a zvládli.

První gól za Vlašim. Jaký byl ohlas doma?
Táta se moc nesmál, spíš maminka měla radost (směje se), přítelkyně taky, takže jsme spokojení.

Jste v kontaktu s tátou i po příchodu z Teplic?
Komunikujeme spolu každý den. Pořád mi radí, říká co a jak, udává správným směrem, za což jsem rád.

Nejste první hráč, který přišel z první ligy do Vlašimi, aby se pak do ní vrátil zpět. Je to správná cesta?
Myslím si, že určitě. Udělat krok zpátky může hodně pomoct.


Načítám tabulku ...