play_fill
Fotbaloví fanoušci zaregistrovali Matyáše Vágnera poprvé před třemi lety, když musel zaskakovat v zápase Evropské ligy na půdě Rangers poté, co byl knokautován brankář Ondřej Kolář. Tehdy si Vágner v 18 letech připsal vůbec první start za Slavii. V létě pak zamířil na hostování do Vlašimi, kde je doteď.
Kam se člověk posunul za tři roky, co přišel Slavie?
Daly mi hodně moc. Jsem rád, že můžu pravidelně chytat. Za tři roky mám přes 70 zápasů ligových zápasů, což je znát. Jsem v relativně mladém věku a cítím na sobě, že se každou sezonu cítím líp a líp.
Jak člověk bral přesun ze Slavie do Vlašimi v 18 letech?
Bylo to narychlo, nic plánovaného. Když se ale podívám zpětně, tak v 18 letech jsem nebyl na dospělý fotbal vůbec připravený. Můj první seniorský zápas byl paradoxně s Rangers na Ibrox Stadium v osmifinále Evropské ligy, kdy jsme vyhráli 2:0. Od nové sezony mi pak začalo hostování ve Vlašimi, což byla pro mě obrovská výzva přepnout z mládežnického fotbalu do toho dospělého. Začal jsem chytat, i když jsem se ve třetím zápase zranil. Na jaře jsem pak odchytal všechno. Od té doby vše šlape.
Když se vrátíme k duelu s Rangers. Jaké bylo takhle najednou naskočit do utkání?
V tuhle chvíli bylo asi lepší, že jsem byl okamžitě vyslán na hřiště a musel jsem chytat. Když jsem viděl ten zákrok na Ondru Koláře, tak jsem věděl, že je to průšvih. Dopředu jsem věděl, že jsem gólman číslo dva. V tu chvíli jsem byl jediný zdravý. Najednou se na mě otočil trenér brankářů Štěpán Kolář a řekl mi, že jdu na věc. Jsem se tak podíval, věděl jsem, že ten okamžik je tady. Nechci říct, že se mi rozklepala kolena, ale všechno mi došlo až po zápase, kdy byl klid. Do té doby jsem nic nevnímal a věděl jsem, že musím dělat, co umím a co chytám odmala.
Nemrzí člověka takhle zpětně, že si všichni zápas pamatují hlavně kvůli kauze, která se táhla s Ondřejem Kúdelou?
Aféra na tom všem byla hodně negativní. Bohužel se táhla pro Ondru nepříjemně. Zcela opomíjeno bylo, že jsme postoupili do čtvrtfinále Evropské ligy, kde jsme se utkali s Arsenalem, a že jsme porazili do té doby neporažené Rangers. Udělali jsme velký úspěch jak pro klub, tak pro český fotbal.
play_fill
Byl jste smířený s tím, že si pak ve Slavii nezachytáte a že zamíříte do Vlašimi?
Vím, že brankář ve Slavii musí být připravený a být na top úrovni, což v 18 letech není nikdo. Do Slavie vede cesta jedině tak, že se vychytám, naberu zkušenosti jinde, ať už ve druhé lize či pak v první.
Když už jsme naťukli první ligu. Tak řada spoluhráčů ze Slavie se do ní posunula a hraje jí. Jste na ní už připraven už i vy?
Každý se chce do ligy podívat a dělám pro to maximum, aby se mi něco podobného taky poštěstilo.
Jak vnímáte, že většina okolo vás tam už zamířila a vy ještě ne?
Neberu to tak, že bych byl zhrzený či opomíjený. Spíš na tom hledám pozitiva, že se můžu stále zlepšovat. Zápasy mi pořád mají co dát. Už tady nějaké možnosti v zimě či minulé léto byly, ale ještě nic neklaplo bohužel. Soustředím se na svou práci a uvidíme, co bude do budoucna.
I trenér Hyský před startem jara říkal, že teď máte možná poslední půl rok, protože jste dozrál a je na čase se posunout výš. Cítíte, že je na čase udělat ten krok?
Záleží, jak se uvolní místo v první lize. Jak se pohnou škatulata. Kdo koho si všimne a vezme si ho. Musím říct, že trenér Hyský vidí fotbal velmi dobře. Ví, co po nás chce. Snažíme se hrát fotbal, což jsme se snažili i proti Líšni. Bohužel zápas dopadl takhle divokou přestřelkou.
Jsou signály, že už byste se mohl posunout teď v létě?
Už v zimě něco lítalo a řešilo se i Slavií. Teď momentálně nic nevím, nekoukám na to. Zatím nám zbývá ještě dost zápasů ve druhé lize, takže se soustředím na ní. Jestli něco přijde, tak přijde. Teď o ničem nevím.
Jaký máte vztah s náhradníkem Markem Kolářem, který je zatím brankářem-čekatelem?
Je super kluk i parťák. Sedli jsme si jak na hřišti, tak i v kabině. Máme spolu dobrý, řekl bych nadstandardní vztah, na tu rivalitu mezi námi. Vždy jsem věděl, že když náhodou nebudu jako proti Varnsdorfu, tak on vleze do brány a zápas zvládne.
Jaké máte v 21 letech ambice?
Pořád jsou obrovské. Stále se chci posouvat po dílčích krůčcích, jako se dostat do první ligy. Zápas v Evropské lize mám sice odškrtnutý, ale raději bych byl stálý člen týmu, který by jí chytal pravidelně. V reprezentaci jsem taky členem. Zatím tam mám přípravné utkání, ale ambice jsou takové, abych se dostal do brány na kvalifikační utkání a tlačil na post jedničky.
Řada hráčů v poli má vysněné zahraničí typu Anglie, Francie, Německo, Španělsko. Jak je to v případě gólmana?
Od malička jsem fanoušek Barcelony. Liga, do které bych se chtěl dostat je anglické Premier League, nebo německá Bundesliga.
V 21 letech jste patronem letošního ročníku McDonald’s cupu. Co na to říkáte?
Neváhal jsem ani vteřinu, když mi bylo patronství nabídnuto, protože něco takového se neodmítá. Jedná se o projekt pro malé dítě. Taky jsem jím jednou byl a těším se na to.
play_fill
Čím si vysvětlujete, že jste byl osloven právě vy i přes tak nízký věk?
Na jednu stranu mě to taky překvapilo. Když jsem se ale podíval na celou věc, tak tím, že je krajské finále ve Vlašimi, tak tam chtějí mít někoho z ní. Co jsem se bavil s lidmi s McDonald’s cupu, tak o mě moc dobře věděli a byli rádi, že jsem nabídku i přijal. Prošel jsem si tím jako malý a vím, co všechno to obnáší i z té druhé strany. Jako malý kluk jsem nastupoval s hráči.
Vy právě máte tu zkušenost. Co něco podobného s malým klukem udělá, když se naživo potká či jde vedle takhle velké osobnosti?
Obrovská motivace. Jako malý jsem šel na EURO 2012 vedle Petra Jiráčka. Tehdy byl mým vzorem brankář Petr Čech a najednou byl vedle mě, plácnul jsem si s ním. Dostal jsem impulz do celé kariéry, abych se posouval. Teď mám k tomu blíž a blíž.
Dostane takhle najednou malý kluk zápal víc se zlepšovat?
Od mala jsem fotbal miloval. Každý trénink či zápas mě hodně bavil. U těch malých kluků je důležité, aby pro daný sport měli vášeň, milovali ho a učili se od starších, zkušenějších a těch nejlepších. Základ je, aby je sport bavil.
