I proto právě Laštovka při slavnostním vyhlášení nejúspěšnějších sportovců Benešova převzal cenu pro kolektiv roku – benešovští fotbalisté si ho zasloužili i za jaro (skončili pátí).

„Povedly se nám obě části roku. Jaro v ČFL, to byla parádní jízda, uhráli jsme nejvíc bodů z celé ČFL a skončili vysoko v tabulce. Podzim nebyl tak bodově úspěšný, ale hráli jsme s úplně jiným kádrem, odešlo hodně hráčů,“ říká brzy sedmatřicetiletý kouč, který ještě občas vypomohl i na hřišti.

Je pro vás víc to skvělé jaro, kdy jste ještě hrál, nebo podzim, kdy jste už hlavně trénoval?

Upřímně řečeno, toho podzimu si vážím ještě víc, protože jsme výsledky odehráli víceméně s vlastními mladými hráči, samozřejmě doplněnými pár zkušenějšími z venku. Nicméně většina hráčů prošla benešovským fotbalem a za to jsem rád. O ty hráče je už nyní zájem, ale takhle by měl Benešov pracovat, aby jeho hráči byli kvalitní a mohli se posouvat výš a výš.

Takže vychovávat pro větší kluby ano, ale ne, aby odcházeli příliš brzy, je to tak?

Přesně. Aby šli kluci v patnácti šestnácti do Sparty nebo Slavie se mi zdá zbytečné. I v našem klubu máme řadu výborných trenérů, hráče si umíme vychovat a když jim dáme šanci, tak jsme na podzim viděli, že to šlo.

Přesto, těch změn bylo v létě skutečně hodně. Odešlo devět hráčů, kvalitní kouč Veselý, kterého jste vy nahradil vlastně ještě jako hráč, protože teprve na jaře jste kariéru ukončil. Jaký byl váš recept při míchání kvalitního podzimního menu?

Základem je parta, aby kluci drželi pohromadě. A to se povedlo. Já vždycky říkám, že u kolektivu se pozná jeho kvalita ne, když se daří, ale když se nedaří. Na nás během podzimu přišly těžké chvíle, kdy jsme prohrávali, přestože jsme nehráli špatně. Vážím si toho, že se kluci semkli, dokázali tenhle vývoj otočit a z posledních šesti zápasů jich pět vyhráli. Třešničkou na dortu byla výhra na Spartě v přípravě, kam jsme zdaleka nepřijeli jenom bránit, ale rozdat si to s ní na férovku. Kluci si najednou začali ohromně věřit a možná je škoda, že podzim skončil, protože tak výborně, jak jsme zvládli poslední zápas s Převýšovem, se dalo pokračovat i dál.

Nedal jste hráčům recept na Spartu vy? Přece jen jste hrál za Jablonec ligu v době, kdy Spartu často porážel…

(smích) Jak jsem se na Spartu připravoval, jak jsem si kreslil jejich standardky, tak si kluci dělali srandu, že tam snad chci vyhrát. S tím jsme tam samozřejmě nejeli, spíš jsme chtěli předvést dobrou hru z podzimu, rychlou, po křídlech, na jeden dva doteky. No vidíte, a dali jsme gól, ve druhé půli výsledek se štěstím ubránili a překvapení tady bylo.

Jako hráč jste došel do nejvyšší soutěže, kopal jste i v zahraničí. Máte podobné ambice i jako trenér, když jste na lavičce tak výborně začal?

Vůbec ne. Už mám vše nastaveno jinak, mám svou firmu, ta je pro mne prioritou. Fotbal dělám dál proto, že ho mám rád a že mu chci pomoci. Hlavně těm našim mladým klukům, abychom se na ně třeba jednou mohli koukat v televizi.

Proslýchá se, že zase bude nějaké pouštění žilou a další dobří hráči odejdou. Je to pravda?

Bohužel, o některé hráče přijdeme, samozřejmě o opory Zákostelského a Čapka. Jdou do Vyšehradu, pro změnu (smích). Je to škoda, byli to důležití hráči, ale nezbývá nám zase nic jiného, než začít od začátku a zase bojovat.


Nezkusíte přece jen pořídit místo nich někoho zkušenějšího?

To víte, že bych asi rád, ale finanční situace klubu není taková, abychom měli na drahé nákupy. Ani se touhle cestou dávat nechceme.

Poslední otázka: Udržíte i po dalším oslabení ČFL?

Víte, pro řadu odborníků jsme měli být jasně sestupující, měli jsme uhrát pět až deset bodů. My ukázali, že to tak není, na naši hru se dalo i koukat a já bych si strašně přál, aby začalo do Benešova chodit na fotbal víc fanoušků. To je jeden z mých hlavních cílů, druhým je výchova mladých. K tomu je pochopitelně potřeba třetí ligu udržet, je to poslední krůček k profifotbalu.