Je také zcela zřejmé, že se vytrácí nebo už zcela zmizel původní křesťanský rozměr této tradice. Přes všechny současné problémy a těžkosti žijeme v podstatě v dobách blahobytu a hojnosti. Nepotřebujeme se nějak předem připravovat na nějaký dlouhý a přísný čtyřiceti denní půst. Naprostou většinu společnosti takové záležitosti nezajímají…

Ale vraťme se zpátky k tradici masopustu. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů (6. ledna), má pevné datum, tak jeho konec, tedy Popeleční středa se řídí lunárním kalendářem, je tedy závislý na datu Velikonoc, takže končí v rozmezí od poloviny února, do počátku března. Masopustní zvyky mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách blížícího se konce zimy.

V původním slova smyslu jde o „opuštění masa“ (slovo karneval pochází nejspíš z italského carne levare, „dát pryč maso“). Masopust vlastně představoval období hojného hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během zmiňovaného období probíhaly taneční zábavy, zabíjačky a také svatby. A posledním čtvrtkem této doby, byl tzv. Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou. Poté přicházely poslední tři dny slavení, tedy masopustní neděle, pondělí a úterý, které jsou zvány ostatky, končiny, šibřinky, fašanky či přímo masopust. Tehdy se konaly různé rituální úkony, průvody masek, scénické výstupy a vše obvykle vyvrcholilo taneční zábavou.

V dávných dobách dokonce někde vládl na trůnu místo panovníka největší chuďas a velmož nosil šaty žebráka. Zkrátka, jako by starý běh života skončil, čas se zastavil a všechny nejnemožnější věci byly na chvilku možné. O půlnoci však muzika utichla, hra skončila. Všichni se vrátili na svá skutečná místa v životě. Brzy mělo začít něco nového - postní doba. Ano, celý masopust letos opět končí Popeleční středou 17. února. A pro úplnost lze doplnit, že první jarní úplněk nastane 26. března. Nepochybně je chvályhodný návrat ke starým tradicím. Určitě by při tom neškodilo, kratší zastavení a zamyšlení nad jejich původem a smyslem.

Autor: Milan Čejka