Hudební ambice, teoretické znalosti, aranžérské schopnosti a umění hry na klarinet a saxofon byly u něho na profesionální výši. Jeho hudební kariéra byla úzce spjata s orchestrem SHK, který také již jako patnáctiletý v r. 1937 se svým bratrem a dalšími čtyřmi kamarády spoluzakládal a po celou dobu v něm působil jako kapelník, hudebník a skladatel. Toto těleso rozdávalo posluchačům dobrou pohodu více než 30 let a výrazně se zapsalo do kulturní historie města Benešova a okolí. Za tu dobu se v něm vystřídalo 78 muzikantů a odehrálo 2027 her.
„Živá hudba“ bývala dříve samozřejmostí na každé hodině tanečních. SHK tak již od r. 1941 doprovázel mj. všechny taneční kurzy v Benešově, Vlašimi a Týnci n. Sáz., a to ještě dlouho po r. 1970, kdy svou činnost oficiálně ukončil. Po válce orchestr vystupoval vždy přes léto v menším obsazení v zahradě hotelu „U Šišků“. Téměř „domovskou scénou“ byla pro něj dlouhé roky kavárna „Na knížecí“, kde hrával i třikrát týdně.
I když SHK působil ponejvíce na poli taneční hudby - především účinkováním na plesech a společenských akcích, nelze opomenout i jeho další směřování. Od roku 1950 spolupracoval se souborem písní a tanců, vedeným manžely Franclovými. Jaroslav Voslář připravoval hudbu a SHK se souborem absolvoval 85 vystoupení po celých Čechách. Na přehlídce v Mělníku v r. 1955 byl doprovod vyhodnocen jako nejlepší česká muzika ze všech zúčastněných.
Dále šlo o scénickou hudbu pro divadelní spolek Svatopluk Čech. K 10 z 15 her vytvořil Jaroslav Voslář svoji vlastní původní hudbu. Tato byla vysoce ceněna i odborníky a např. po benešovské premiéře hry „Sto dukátů za Juana“ její přítomní autoři Vladimír Dvořák a Zdeněk Petr stavěli hudební stránku na úroveň pražského divadla ABC z dob Werichových! Mimo Benešov pak účinkoval SHK při provedení pěti operet.
Orchestr se prezentoval i na soutěžích – třeba v r. 1948 na představení amatérských tanečních orchestrů v pražské Lucerně. Se 3 skladbami v úpravě Jaroslava Vosláře skončil na velmi cenném 12. místě i před tak známými tělesy, jako byl např. orchestr Zdeňka Marata z Prahy. Výrazem uznání pro SHK bylo v r. 1963 pozvání od hud. redaktora Čs. Televize, skladatele Jaroslava Jakoubka, k účinkování v pořadu „Zvědavá kamera“. Natáčení probíhalo ve Františkánské zahradě v Praze a orchestr doprovázel několik předních zpěváků - např. Karla Gotta, Ljubu Hermanovou, Alenu Havlíčkovou, Hanuše Bora a Jaroslava Jakoubka.
Dlouholetá činnost orchestru vycházela samozřejmě z lásky k hudbě, poctivého až profesionálního přístupu a vysokého instrumentálního umění všech členů. Především však z jejich trvalého pocitu příslušnosti k souboru a z ryzího kamarádství, stmelovaného silnou muzikantskou osobnosti Jaroslava Vosláře. Jaroslav Voslář nás i svůj hudební svět opustil po těžké nemoci 26. května 1988.
Z kroniky orchestru SHK a archivu manželky Jany Voslářové.
Autor: Pavel Hanibal
