Pozdní termín výstavy oproti historickému datu byl dán možnostmi členů osadního výboru, dalších občanů, kteří poskytli své exponáty a též vedení města Týnec nad Sázavou, které uspořádání výstavy finančně podpořilo. Výstava se setkala s pozitivním ohlasem návštěvníků, kdy pořadatelé na jejich přání prodlužovali stanovené návštěvní hodiny. Dokonce výstava byla otevřena o jeden déle, než bylo plánováno.

Návštěvníci zde shlédli nejen dochované fotografie za starých Pecerad, ale také plány některých statků včetně linky na drcení žuly zvané „peceradské gabro“, která byla umístěna v místech dnešního skladu paliva u vlakové zastávky. Snad největší zájem příchozích vzbudily zápisky osudů vojáků z Pecerad, Větrova, Hůrky a Ledců v době I. světové války. Celá řada potomků těchto vojáků se tak mohla seznámit alespoň rámcově, kde jejich předkové podlehli zraněním či upadli do zajetí.

Nelze v této souvislosti opomenout fakt, že na výstavě bylo k dispozici pro zájemce o místní historii nové, doplněné vydání „Rychty Peceradské“, když její první exempláře mají rok vydání 1946.Na výstavě měli své samostatné expozice též zástupci spolků působících v obci, tj. myslivců, dobrovolných hasičů a fotbalistů, jakož i místní „renesanční“ umělkyně paní Lenka Útratová.

Na závěr je nutné vyzdvihnout i úsilí dětí z třídy, kterou vede paní učitelka Maňasová, která je rovněž peceradskou rodačkou z rozvětveného rodu Šobíšků. Jejich leporelo bylo ohodnoceno jako nejhezčí exponát výstavy.

Tomáš Jirásek