Jde o prastarý název, který se zde zachoval z doby prvního osídlení krajiny Slovany, jejíž základním a společným jazykem staroslověnština, z období prvního pojmenovávání krajiny. Jde o prehistorickou ozvěnu pradávné řeči. Dnes asi není u nás k nalezení mnoho podobně zachovalých pradávných slov, jež se běžně používají, a to přitom nejde o vyjímečné pojmenování. Takováto roklina soustřeďuje listí, lesní hrabanku je zde dlouho vlhko a bezvětří a stabilisovanější teplota než v okolním lese. Uvedené zdejší podmínky jsou, jak vědí znalci, nejlepší možné pro růst hub, gribov staroslověnsky, i když tenkrát ještě slova neměla písemnou podobu. Dnes bychom řekli rokle s hřiby, ale v dnešním významu rokle bohatá na houby.

Naučná stezka Sidonie Nádherné od Olbramovic po Vrchotovy Janovice s levitujícími kameny.
Na naučné stezce Sidonie Nádherné najdete levitující kameny

Český jazyk se vyvíjel a g se měnilo na h. Gory na hory, grad na hrad, Praga na Praha a pod. Po dlouhá staletí nevznikl zájem název rokle měnit nebo vzhledem jazykovým proměnám její pojmenování přizpůsobit, jak by to mohlo být třeba u názvu obce. Sbírání hub a jejich znalost je pro Slovany charakteristická a jsou tím známí. Houby se považují za maso chudých a houby také prokazatelně obsahují důležité bílkoviny, které jsou jinak jen v mase, i když v houbách jsou jen v malém množství. Na Sibiři se v dnešní době používá na léčení mnoha chorob a dokonce prý i zamezuje růst rakoviny houba Čaga - rezavec šikmý. Proč se tento název rokle, toto staroslověnské slovo, které zde žije, se zde uchovalo, i když postupně pro okolní lidi ztratilo význam, lze obtížně vysvětlit.

Grybla aneb Houbová rokle

Možná je to tím, že je v mimořádné a prastaré, trvale osídlené oblasti. Název byl používán lidmi ze širšího okolí a nikdo neměl zájem pojmenování měnit. V blízkém  okolí dnešního města Jílového se od nepaměti rýžovalo a později dobývalo zlato pod zemí, ve štolách v žulové skále, byla zde i tavírna zlata a mincovna. Názvy míst se snadno měnily při vyhubení obyvatelstva ve válkách nebo při morových epidemiích. Zdejší obyvatelé byli možná cennější, protože jejich umění nalézat a dobývat cenné zlato nemohl každý nově příchozí nahradit. I zvláštní nadpřirozené schopnosti a možnosti se zde soustřeďovaly, žíla zlaté horniny se mohla zcela iracionálně náhle objevit nebo i ztratit. Mezi Gryblou a Jílovým je nejen Boží skála ale i Kněží hora. Za Jílovým je zase Ďáblův kopec. Takže rokle Grybla je po nynějšku Hřibla neboli Houbová rokle. Jak vysvětlil Johann Wolfgang Goethe, místní názvy jsou nejstarší památky národa.

Do Grybly vede z Těptína červená turistická značka směr Panská skála, ze které je daleký výhled na jih. Jsou zde staleté buky, z nichž mnohé leží na zemi, protože jediný přístup umožňuje jen turistická stezka. Výlet lze doporučit jen v zimním období, kdy je keřovitý podrost bez listí a jsou k vidění i horní okraje rokle se skalkami a velkými balvany.

Autor: Tomáš Syrovátka