Štěpán dokázal jako dokonalý arbiter elegantiarum svým osobním kouzlem přesvědčit tyto celebrity tak, že mu postály jako dokonalé modely a díky tomu tak vznikly neopakovatelné snímky – často v neopakovatelné atmosféře a souvislostech. Díky okamžikům, kdy fotograf aranžoval své „oběti“, jsem měl možnost se o těchto osobnostech dozvědět něco víc než z vlastního rozhovoru. Ne nadarmo o něm jeho přátelé říkají, že Štěpán je nejen Žižkovský frajer, ale též neúnavný hledač pokladů a lovec známých tváří. Některé okamžiky patří k nezapomenutelným a několik z nich si dovolím našim čtenářům nabídnout.
K jednomu takovému rozhoru se nám podařilo přemluvit i tehdejšího předsedu (dnes už nevím zda vlády či parlamentu) Václava Klause, kterého jsem představoval jako znalce Prahy. To ovšem chtělo, aby s námi vyšel do ulic. Šli jsme čtyři (pan Klaus, fotograf Štěpán, moje maličkost a jeden muž ochranky) po Karlově mostě a Štěpán za pozornosti kolemjdoucích pana premiéra fotil u sochy sv. Jana Nepomuckého, pod Mosteckou věží i u Brunclíkova lva, ale stále nebyl spokojený, protože pořád neměl tak říkajíc ten hlavní snímek. Pak ho napadlo zajít do hospody – Klaus zvedl sice obočí, ale s jistým pobavením se nechal zavést k Malostranské hospodě „U Schnellů“ která byla právě zavřená. Na Štěpánovo bouchání vyběhl rozzlobený výčepní, ale když spatřil Klause zatvářil se uctivě a ochotně nás vpustil do prázdného výčepu. Na Štěpánův pokyn si stoupl premiér k pípě a výčepní ho učil natáčet pivo do sklenic. Díky tomuto aranžmá vznikl opravdu skvostný snímek na titulní stránku. A prý ho měl pan Klaus svého času i ve své kanceláři.
Něco podobného jsme zažili na Zamini v Černínském paláci, kde nám poskytl rozhovor tehdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec. A opět ten ústřední snímek! Rohu rozlehlé kanceláře dominoval obrovský glóbus, který prý pan ministr zdědil po jednom ze svých předchůdců Chňoupkovi. Štěpána upoutal natolik, že vyzval poněkud rozpačitého, aby glóbus objal. Díky této odlehčené atmosféře se pak pan ministr nechal vyfotit jako pilot u letadla.
Za tehdejší předsedkyní Senátu Libuší Benešovou jsme zajeli až do Lešan a byl to opět Štěpán, který jednu z předních političek posadil na malý žebřiňáček – a opět ústřední fotka.
S mladým ministrem obrany Michalem Lobkowiczem zajel do Vojenského muzea na Žižkově, kde ho doslova převlékl do prvorepublikové uniformy, nasadil přilbu a do ruky mu dal samopal.
Neméně zajímavá pak byla setkání s plejádou umělců počínaje ředitelem Karlínského divadle Ladislavem Županičem či představitelem majora Zemana přes Pavla Trávníčka nebo Evu Pilarovou. Kateřinu Brožovou posadil v ZOO na slonici Gulab a dal jí na krk hada, Jitku Molavcovou převlékl za Kašpárka a Jožka Černý místo zpěvu národních písní předváděl jak dovede v kovárně zacházet s těžkým kladivem a kovadlinou.
Nedá se však zapomenout na fotografování protagonistky současného seriálu Sestřičky – už tehdy vzestupující hvězdy. Pozvala nás k rodičům na chatu a Štěpán opět hledal ústřední motiv. A taky našel! Mladou herečku posadil v bílých dlouhých šatech do červeného houpacího křesla na zelenou louku. Slečna si dala do úst stéblo trávy s kláskem a ležérně se v křesle zhoupla. „Sabino, udělejte to tak, aby se ten klásek hezky postavil“ poprosil Štěpán a polohlasem dodal „To aby si snad vzala viagru“ Nedalo se to přeslechnout, slečna se rozchechtala a vzápětí vznikl krásný snímek.
Autor: Vladimír Rogl
