Sázavský klášter v městě Sázava vznikl jako středisko slovanské liturgie v 11 století právě z podnětu svatého Prokopa. Tato cesta mezi Chotouní a klášterem v Sázavě měla církevní vysvětlení. Svatý Prokop prý nejdříve vyhnal čerty z jeskyně na břehu Sázavy kde se ubytoval a následně zapřáhl čerta do pluhu a s tímto čertem vyoral brázdu mezi svou jeskyní u Sázavy a svým rodištěm Chotouní. Pověst je zpodobněna i na soše svatého Prokopa na Karlově mostě v Praze.

Čertova brázda je v některých místech tvořena širokou cestou zanořenou ve svahu, ve které by mohl projet vůz tažený koňmi jinde je to úzká rokle a na vyšších místech je rozorána a zaorána do pole. Je mnoho názorů, proč a jak tato spojnice asi 21km dlouhá vznikla a proč přetrvala staletí, když podle dnešních znalostí a představ zde na tomto místě nemá žádné dopravní opodstatnění. Vysvětlení bude asi nutné hledat ve velmi vzdálené minulosti. Jde velmi pravděpodobně o dálkovou cestu. Všeobecně lze popsat a mnohde platí a je vidět, že cesta vedoucí i z mírného kopce se stane při dešti vodotečí a dočasným potokem. Je zde ušlapaná zemina a voda se zde nevsákne dost rychle jako je to v okolí, ale teče dolů, splavuje zeminu a prohlubuje cestu.

Co má společné Čertova brázda se starým Řeckem? 

Takto po letech vznikne rokle, zářez v terénu, a lidé potom vytvoří novou cestu hned na okraji této rokle. Existuje teorie na základě archeologických nálezů, že někdejší oblast dnešních Čech měla kdysi spojení s Mykénskou kulturou ve starém Řecku. V Horoměřicích severně od Prahy byly ve skalách nalezeny bronzové dýky shodné s těmi, které se vyráběly v Mykénské době v Řecku. Dostaly se sem výměnným obchodem. Vzájemné propojení lze nalézt tak, že nejbližší zdroj cínu pro výrobu bronzu byl pro Řeky v Krušných horách. Asi zde Řekové naučili místní obyvatele těžit rudu a vyrábět z ní cín, který odsud vozili do Řecka. Udává to historik Jan Bauer v publikaci „Skrytá tvář českých dějin“.

Pro dopravu cínu do Řecka využívali cestu po vodě, Labe, Vltavu a přes Šumavu na Dunaj. Lze předpokládat, že v oblasti Prahy Vltava před třemi a půl tisíci lety vytvářela vnitřní deltu neboli se rozlila do mnoha malých ramen v létě dost vysychajících. Říční doprava zde byla na delším severojižním úseku nemožná. Dopravu tedy tenkrát odklonili po Labi a vytvořili pozemní cestu mezi dnešními obcemi Sadskou na Labi a městem Sázava, které je v nejsevernějším ohbí řeky Sázavy a tedy nejbližším místem k Labi. Je to přímá severojižní trasa v ne příliš obtížném terénu. Takto tedy vznikla kdysi cesta pro dopravu cínu který spojovala řeky Labe a přes Sázavu i Vltavu. Zbytky této cesty se dochovaly dodnes jako trvalé rokle a úvozy tím že jsou udržovány dešti jako dočasné vodoteče. Tato spojnice dodnes v terénu patrná a těžko vysvětlitelná získala dodatečně název Čertova brázda.

Autor: Tomáš Syrovátka