Pozdně gotický dům vznikl na skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou zřejmě na přelomu 14. a 15. století. Jeho existence však nebyla příliš dlouhá, neboť získané nálezy a celková situace poukazují na to, že zanikl v raném novověku. O zástavbě na tomto místě archeologové věděli, rozsah a kvalita dochovaného zdiva jsou ale podle nich mimořádné. Dům byl vystavěný převážně z místní ruly, ojediněle byly použity cihly a opuka. Měl až tři trakty a podzemními prostory byl propojený s jeskyní sv. Prokopa. Část domu se nacházela přímo nad jeskyní.

Podle zjištění archeologů Národního památkového ústavu byl suterén na dobu středověku nezvykle vysoký. Na výšku mohl měřit až 4 metry. Nad ním byla nyní již jen částečně dochovaná valená klenba a podlaha vyššího podlaží, kterou tvořily nezdobené pálené dlaždice.

„Tento objev je výjimečný stavem dochování. Takto dobře dochovaný suterén z období vrcholného, pozdního středověku, se nachází výjimečně,“ uvedl archeolog Národního památkového ústavu Zdeněk Neustupný, garant výzkumu v klášteře Sázava. Výjimečné je podle něj také místo nálezu, kterým je Sázavský klášter, založený v 11. století poustevníkem sv. Prokopem nad jeho poustevnou jako benediktinský klášter se slovanskou liturgií.

Sázavský klášter prochází další rekonstrukcí. Po ní bude přístupná věž zámku i středověké sklepení.
Plány a sny sázavské kastelánky Slávky Matoušové se pozvolna začínají plnit

Jednou z funkcí středověkého domu, který se nalézal severně od původního klášterního kostela, byl přístup do jeskyně. Z horních pater se do suterénu scházelo schodištěm v síle zdi. To bylo opatřeno kamenicky opracovaným opukovým portálem. Další portál pak spojoval suterén s jeskyní.

Dva a půl měsíce trvající výzkum v suterénu a přilehlém okolí domu odhalil početné množství úlomků středověkých kachlů a velké množství druhotně uložených lidských kostí. Celkově bylo v rámci terénní akce získáno několik tisíc nálezů, které jsou rozděleny do různých materiálových skupin. Převážně se jedná o režnou keramiku a již zmíněné kachle. Mezi nálezy z mladší etapy dějin lokality patří ojediněle kachle glazované, které s největší pravděpodobností nesouvisí s existencí stavby samotné.

V podstatně menším množství byly získány předměty z železa (stavební hřeby a hřebíky, skoby, nůž, kleštičky, hrot šipky), mazanice, fragmenty omítek a malt, či strusky. Vzácnou kategorii nálezů představují výrobky ze skla (zlomky kruhových okenních terčíků a stolních nádob). K drobným předmětům každodenní hmotné kultury je možné zařadit tenké kostěné šídlo, závažíčko a přezku, které byly vyrobeny ze slitin barevných kovů. Několik drobných mincovních nálezů zastupuje stříbrný parvus z počátku 14. století. Mezi atypickými artefakty stojí za zmínku umělé vejce pro slepici, takzvaný podkladek.

Zdroj: Youtube

Kolekce pozdně gotických kachlů, která byla objevena v zásypu sklepa, poukazuje na úroveň vybavení domácnosti a skutečnost, kdy nejpravděpodobněji v jedné z nadzemních částí nebo i přízemí domu byla umístěna bohatě zdobená kachlová kamna. Mezi reliéfními vyobrazeními na čelních vyhřívacích plochách/stěnách jednotlivých kachlů jsou mimo jiné patrné husitské symboly (kalich na korouhvi).

Mezi jiné poutavé nálezy, které dokládají stavební proměnu v této části klášterního areálu, je třeba zařadit fragmenty vzácných podlahových dlaždic z románského období. Zajímavý, ale v prostředí kláštera takřka typický, je nález stylusu, malé kovové pomůcky, která v během středověku i novověku sloužila k psaní na voskových tabulkách.

„Jsme v úvodní etapě zpracování výsledků výzkumu. Kromě revize a digitalizace terénní dokumentace pořizujeme kresebnou a fotografickou dokumentaci vybraných nálezů. Některé předměty budou podrobeny dalšímu konzervátorskému a restaurátorskému zásahu. V několika případech se budeme snažit o rekonstrukci vybraných artefaktů,“ uvedl archeolog Národního památkového ústavu, garant výzkumu, Tomasz Cymbalak.

Sázavský klášter na konci listopadu 2023.
Bývalý konvent Sázavského kláštera čekají opravy za pětatřicet milonů korun

Současně probíhá antropologické vyhodnocení kosterních pozůstatků z hrobu nalezeného v těsné blízkosti gotického domu. „Pozůstatky dospělého muže byly odhaleny ve starší nálezové situaci, kterou lze spojit s 12. stoletím. Podle předběžného antropologického posouzení to byl člověk navyklý namáhavé fyzické práci. Posléze, pomocí radiouhlíkového datovaní, proběhne pokus o přesnější stanovení doby, kdy tento člověk zemřel,“ doplnil Cymbalak.

V dalších částech domu pak odborníci našli například hrot šipky do kuše, úlomek šestiboké románské dlaždice s perutí gryfa, gotickou dlaždici s otisky tlapy psa a kopyta srnce. Z 12. století, tedy z doby, která předcházela vzniku gotického domu, pocházejí i nalezená horkovzdušná topeniště a také zbytky masivního zdiva o šíři až 2 metry, pojeného hlínou. K tomuto zdivu přiléhal pískovcový sloupek a kamenný prvek se spirálovitou rytinou. Vzájemné narušování (překrytí) kamenných konstrukcí z různých období je podle odborníků dokladem složitého sídlištního vývoje tohoto místa.

Terénní práce v prostoru takzvané svatoprokopské zahrady v areálu sázavského kláštera byly vyvolány záměrem Národního památkového ústavu a emauzských benediktinů zpřístupnit jeskyni sv. Prokopa návštěvníkům tohoto poutního místa. Záchranný archeologický výzkum skončil v polovině října a místo bylo na zimu zabezpečeno.

Sázavský klášter založil na začátku 11. století poustevník Prokop. Usadil se v jeskyni nad řekou, ze které podle legendy vyhnal tisíc démonů. Nad ní poté vystavěl kapli Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Ve spolupráci s přemyslovskými knížaty Oldřichem a Břetislavem I. tady vznikl po roce 1032 benediktinský klášter. Byl třetím nejstarším mužským benediktinským klášterem v Čechách. Od jiných se odlišoval používáním staroslověnštiny a písma hlaholice. Jazykovědci předpokládají, že v Sázavě vznikly vzácné rukopisy, například Pražské zlomky nebo část Remešského evangeliáře. Po smrti Prokopa se Sázava stávala poutním místem. 4. července 1204 byl Prokop oficiálně svatořečen.