Po páté hodině večerní, kdy již soumrak ustupoval hvězdám a řádné tmě, se na cestě k místnímu závodišti začaly trousit postavy lidské s lampiony či jinými světélky. Z dálky připomínaly nasvícené korálky navlečené na neviditelné niti. Byl čas tradičního lampionového průvodu.

Pod vrcholem kopce byli všichni uvítáni oživlou mrtvolou (zombie) veselé mysli a každý z budoucích poutníků pohádkovými příběhy obdržel na ruku svítící náramek. To proto, aby v případě bloudění byl lépe k nalezení. Těm z nejmenších, na kterých byla znát nervozita, byla nabídnuta laskomina, aby překonali svůj prvotní strach.

Poté, co se nadpřirozené síly a jiné bytosti, uvelebily na svých místech, byli účastníci lampionového průvodu vpuštěni na pohádkovou pouť. Trasa byla řádně vyznačena svíčkami k zamezení toulání. První, koho pochodníci potkali, byl Houbový skřítek, hovějící si na muchomůrce. Po zodpovězení jeho všetečných houbových otázek byli zastaveni dvojicí sličných čarodějek. Naštěstí se jednalo o kouzelnice bílé magie, tedy dobrotivé, a tak nikdo nebyl zle očarován.

Po pár metrech přišlo nemilé překvapení v podobě přepadení dvěma drsnými loupežníky. Po oloupení o vědomosti z loupežnických pohádek na účastníky čekala pousmívající se éterická bílá paní. Že by choť Kuneše z Dubé, jednoho z majitelů hradu Zbořený Kostelec, který v okolí loupil? Nevíme, byla však laskavá a vlídná.

„Koňský příběh“ se odehrával o kousek dál. Kůň se svým jezdcem ve škrabošce (Zorro?) prověřili u jednotlivců znalosti ve sféře koňských závodů. Následná tajemná postava připomínající Jokera, seděla a nehnula ani brvou. V karbanu byla znalá, ale k její nelibosti i všichni zúčastnění. Prošli, aby se setkali s něčím nehmatatelným. Duch bez tváře. Nakonec vyšlo najevo, že to byl duch, který se sám bál. Spíše potřeboval poradit, jak se strachu zbavit.

Další postavou, okolo které se muselo projít, byla Jezinka. Bytost, která dle pověsti unáší děti. Zřejmě byla dobře naladěna či si jen z té spousty dětí nebyla schopna vybrat, a proto se žádné dítě neztratilo. Nebo že by ano? Kdo ví… Muchomůrky přinesly do dětských duší klid. Oprostily děti od strachu. A pak, že jsou to houby jedovaté.

To, co se nezdařilo Jezince, mohlo se povést Ježibabě z perníkové chaloupky. Děti však byly ostražité a nesedly jí na lep, přesněji na lopatu. V obydlí babičky z pohádky O Červené Karkulce vládla přátelská atmosféra, na rozdíl od té hororové pohádkové. Zde totiž platilo pozměněné úsloví: Vlk se nažral a Karkulka zůstala celá.

Poslední překážkou pro nejen děti byli čerti Rampušáci. Pro některé dítko oříšek k nerozlousknutí. Pro jejich štěstí, hříšné duše nesbírali. Anebo, že by dítka hříchy nepáchala? Po minutách bázně bylo vše zakončeno ohňostrojem a pohoštěním ve formě rozličných dobrot a teplého čaje.

Aby se mohlo toto setkání s mysteriózním světem uskutečnit, patří velký dík všem lidem z masa a kostí, kteří se na akci poříčského Fit klubu podíleli. Především strašidlům, která byla, ať to mnohým připadalo neskutečné, jen převlečení lidé, obsluze cateringu za bezvadnou přípravu pohoštění, panu Bejšákovi za zasponzorování ohňostroje a ujmutí se funkce odpalovače, účastníkům, kteří na akci dorazili s lampionem nebo jiným světýlkem či v převleku. Ale i všem ostatním, kteří se zúčastnili této povedené pohádkové cesty.

Nebylo účastníka, který by neměl podíl na nezapomenutelné atmosféře tohoto večera. Příští rok opět na viděnou.