Marie Urbanová, 3.A: 1. máj - Svátek práce nebo lásky čas?

Je dopoledne 1. května. Předevčírem jsme měli videomeeting s naší paní učitelkou a ta nám na závěr připomněla, že 1. května je Svátek práce. Já mám víc zažitý první máj jako lásky čas.

Obvykle touhle dobou vystupuji v tanečním souboru Benešáček na náměstí, kde se každoročně koná tradiční Benešovský jarmark. Nyní na naše taneční vystoupení jen vzpomínám a přemýšlím, co budu dělat. To už volá mamka s taťkou, že jdeme pracovat na zahradu. I když bylo pod mrakem a chladněji, docela jsem se při práci zapotila. My jsme ten Svátek práce oslavili pořádnou prací!

A co láska? Letos už třešně odkvetly, protože byl teplý duben. Přesto jsem zahlédla, jak taťka mamku pod poslední odkvétající větví naší třešně políbil. Tento den se mi moc líbil. Pochopila jsem, že první máj je skutečně svátek lásky i práce. Moc všem přeji radost z vlastní práce a mějme se rádi nejen v máji!

Ellen Pivoňková, 6.A: Odkud pochází zvyk pálení čarodějnic

Jen málokdo ví, že pálení čarodějnic je pohanský svátek ještě z dob inkvizice. Pokaždé, když se blíží 30. dubna, všichni se těší na večerní řádění při velkých ohních a druhý den na volno, pokud vychází na pracovní den. Tento zvyk pochází z vesnic a tzv. svatojakubská noc je prý nocí, kdy zlé síly mají ještě větší moc! Prý zato může úplněk!

Čarodějnice se slétaly z celého světa, a kdo se chtěl před nimi ochránit, musel u sebe mít list z kapradí nebo svěcenou křídu. Lidé věřili tomu, že jim v noci před svátkem svatého Filipa a Jakuba nad hlavami létají čarodějnice na košťatech, proto se této noci říká „noc čarodějnic“.

Čarodějnice se scházely na horách nebo na skalách a mazaly se různými mastmi, aby mohly létat na svých košťatech, také se proměňovaly ve zvířata, například v kočky, vlky nebo kozly. Shromážděním čarodějnic nebo také sabatu se říká filipojakubská noc.

Lidé se chránili před čarodějnicemi tím, že kropili domy svěcenou vodou. V Německu zapalovali velké ohně, aby se chránili, a mladíci zapalovali košťata a házeli je do výšky. Od toho vzniklo pálení čarodějnic. Tento svátek se slaví také na Slovensku, ve Velké Británii, Švédsku a Finsku.

Zuzana Anna Pokorná, 7.C: Jak jsem byla chvíli čarodějnicí

Vstala jsem z postele a šla se nasnídat. V tom momentu jsem zaslechla rány. Doběhla jsem k oknu a před domem jsem zahlédla všechny mé známé s pochodní v ruce. Dokonce i moji rodinu. Celá vesnice přes sebe něco pokřikovala, ale nedokázala jsem tomu porozumět. Jenže v té chvíli mě zahlédli. Jejich křik zesílil.

Oblékla jsem si tepláky a vyšla ven. Všichni se ke mně rozběhli a chytli mě za paže. Nejdříve jsem si myslela, že jen vtipkují, ale zacházeli se mnou až moc hrubě. Slzy se mi draly z očí, ale nechtěla jsem je pustit ven. Ještě to bude nějaký žert a já pro všechny budu uplakánek a zbabělec!

„Prosím vás, můžete mě pustit?!“ no a přesně to jsem neřekla. Místo toho jsem začala vzlykat a hlasitě křičet: „Maminkoooo!!!!“ Lidé mi svázali ruce a nohy a začali se se mnou přemisťovat. Během minuty jsme se dostali na moji oblíbenou louku u lesa. Položili mě do trávy a vydali se k ohništi. Všimla jsem si, jak mi na pravý kotník leze klíště, ale nemohla jsem nic udělat, protože jsem byla svázaná.

Nechápu, proč mi neřekli, že jdeme na louku! Kdybych to věděla, nastříkala bych se repelentem! Do ohniště zapíchali klacky a vrátili se pro mě. Chytli mě a spolu s tichým strašidelným zpěvem se přibližovali k nezapálenému ohništi. Snažili se ignorovat můj křik a přivázali mě ke dřevu. Sousedka vzala sirku a hodila ji do ohniště. Pod mým tělem vzplál oheň.

Klepala jsem se strachy a moje uši naslouchaly nadávkám, jaká jsem čarodějnice. A v tu chvíli jsem vyskočila a ocitla se ve své posteli. „Uf, byl to jen sen!“ pomyslela jsem si. Podívala jsem se na svůj pravý kotník a srdce mi na sekundu přestalo tlouct. Do mého kotníku bylo zakousnuté klíště.