Po sedm měsíců obklopovalo kapli Božího hrobu lešení. Práce se zaměřily hlavně na střechu a kamenný plášť budovy. Došlo při nich k demontáži střešních desek, vyrovnání podkladové vrstvy pod novou hydroizolací a k opětovnému osazení žulových desek na střechu. Díky hydroizlaci nebude docházet k dalšímu zatékání do stavby a tím narušování statiky a negativnímu působení vody na nástěnné malby. Ty voda v minulosti zničila, zbyly z nich jen fragmenty. Během opravy byly zkontrolovány, vyčištěny a zpevňujícím prostředkem konzervovány jednotlivé kamenné prvky.


Při opravě Božího hrobu v roce 2018 byly restaurátorkou Dagmar Lebenhartovou očištěny, upevněny a zakonzervovány fragmenty fresek. Následující rok restaurátorka vypracovala návrh na restaurování maleb, který se realizace dočkal o rok později, poté, co město získalo na záměr finanční prostředky z Havarijního fondu Ministerstva kultury ČR. Při restaurátorských pracích v roce 2020 byl nejprve štukatérsky opraven strop křížové klenby u vchodu do kaple a byly vyspraveny všechny defekty. Následně restaurátorky Dagmar Lebenhartová a Irena Třísková provedly dočištění maleb suchou cestou, protože od posledního čištění a upevnění malby v roce 2018 byly fresky pokryté prachem, pavučinami a nečistotami.

V konše Andělské kaple (síni), pohřební komoře a v průchodní chodbičce byly provedeny retuše. Při výmalbě předsíně se restaurátorky řídily fragmenty zachovalými na stropě v křížové klenbě. Kromě restaurátorského zásahu byla za 351 tisíc korun bez DPH opravena podlaha a zrekonstruovaná mříž. Bylo také zprovozněno zabezpečení, opraveny elektrorozvody a světla, která byla do kaple instalována při opravě v 90. letech 20. století . Díky tomu je interiér kaple ve večerních a nočních hodinách osvícený.


Po rozsáhlé opravě byla kaple znovu vysvěcena


Názory odborníků, že vlhkost a zatékání trápilo votický Boží hrob v podstatě od jeho vzniku, potvrzují i záznamy o jeho četných opravách. Plochá střecha se v našich klimatických podmínách nejeví jako příliš vhodná a technicky byla v minulosti její nepropustnost v podstatě neřešitelná. Úzká okénka navíc nedokázala zabezpečit dostatečné odvětrávání vnitřních prostor, kde vlhkostí trpěly nejvíce právě nástěnné malby a mobiliář. První rozsáhlejší oprava Božího hrobu se skutečnila v letech 1851–1852 za kvardiána Josefa Ondřeje Golda. Že šlo o opravu rozsáhlejšího charakteru lze soudit podle toho, že po její realizaci musela být kaple znovu vysvěcena.

Také na konci 60. let 20. století prodělala památka „důkladnou” rekonstrukci. U zdi hřbitova tehdy vyrostla kamenická dílna dvou kameníků „památkářů“. Kapli obehnalo dřevěné lešení a postupně byly vyměněny narušené části: celá kopule, deset z dvanácti sloupů, všechny jejich hlavice, dvě horní řady střechy a průčelí. Další rozsáhlá oprava kaple se uskutečnila v letech 1994–1997. Její součástí byl také restaurátorský průzkum, zaměřený hlavně na nalezené zbytky barokních maleb. Restaurátoři Antonín Novák a Rumjana Najdenová tehdy odhalili v interiéru kaple několik vrstev maleb na vápenné omítce. Jednotlivé vrstvy se nedochovaly celistvé.

Zřejmě nejstarší malba imituje skálu, do které byl vytesán Ježíšův hrob. Fragmenty malby z poloviny 18. století v místech konchy poukazují na figurální výjev Zmrtvýchvstání Krista. Z figury jsou ovšem dochovány pouze nohy, část roucha a levá ruka. Výjev je doplněný o dvě postavy identifikované jako Kristus zahradník a Máří Magdaléna. Z přelomu 18. a 19. století byla určena další vrstva s fragmentem figury vojáka a skály, která lemuje ostění vchodu do hrobové komory.

Obraz Krista i nápis na konše jsou dílem restaurátorů


Do poloviny 90. let patřila k inventáři kaple votického Božího hrobu socha Panny Marie Bolestné z roku 1770, socha sedícího anděla, velký svícen a barokní krucifix z 18. století, krucifix a dvě kopí z 19. století, dále nástěnný oltářík a oltář (stůl) s tělem Krista zřejmě z přelomu 19. a 20. století. Stěny zdobily svaté obrázky, které do kaple umísťovali věřící. Kromě jednoho z krucifixů, pocházejícího dle restaurátorské zprávy z 16. století a dřevěného oltáře s tělem Krista ze sádry (je uložen v kostele sv. Františka ve Voticích), se inventář do kaple po potřebné zrestaurování vrátil. Na návrh restaurátorů se souhlasem Národního památkového ústavu byl ale mobiliář v kapli nově rozmístěn. Do hrobové komory byla instalována nově vytvořená tumba a věčné světlo. Socha Panny Marie byla ze zadní části kaple přesunuta do síně na nově instalovaný kamenný kvádr. Socha anděla byla ponechána na původním místě uprostřed síně. Obraz Krista – veraikon – a obrázek v nástěnném oltáříku jsou dílem restaurátorů, stejně jako latinsky vyvedený nápis na konše Andělské kaple.


Po roce 2010 se na v 90. letech zrestaurovaném mobiliáři začalo opět projevovat působení vlhkosti. Proto byla jeho větší část (hlavně sochy) přenesena do klášterního kostela. Z historie Božího hrobu ve Voticích Podle neověřitelného zápisu ve ztracené konventní kronice měla Marie Františka hraběnka z Heissensteinu, rozená z Vrtby, sestra majitele votického panství Františka Ferdinanda hraběte z Vrtby vyslat v roce 1658 dva františkánské bratry Innocence Maryšku a Elevata Wienera do Palestiny, aby odsud přinesli přesné plány kaple Božího hrobu v Jeruzalémě. Pro stavbu byl od Zdeňka Kořenského z Terešova vykoupen pozemek severozápadně od fratiškánského kláštera. Přesný rok zahájení výstavby není doložen žádnými archivními zprávami. Nepřímo se lze domnívat, že kaple se pravděpodobně stavěla již v roce 1686. Vysvěcena byla až 13. dubna 1688, a to sedlčanským děkanem Václavem Geneliem. Ten kapli patrně světil jako nehotovou, neboť Severinus Wrbczanský v soupisu Nucleus minoriticus z roku 1746 její dokončení datuje až k 25. červenci 1694.

Od roku 1701 obklopuje kapli ohradní zeď s křížovou cestou, jejíž pozůstatky si můžete prohlédnout i dnes a která na obnovu zatím čeká.

Autor: Jana Špačková, votická kronikářka