"V nich množství přívětivých hospůdek, kaváren a pivnic, nabízejících příjemné posezení většinou s výhledem na jezerní hladinu, která připomíná  moře. Milá obsluha je samozřejmostí a zaručené gastrozážitky jsou zde pak pravidlem. Problémem nakonec není ani sehnat  cenově přijatelné ubytování. Neuvažujeme samozřejmě o ubytování  hotelovém, ale  v soukromí. Penzionů a penzionků  je tu nepočítaně. Chce to jen chvíli sedět u internetu, s předstihem vyhledat a zabukovat ten správný. Už na podzim minulého roku jsme si takto zamluvili apartmán v malebném městečku Lindau. Jak se ukázalo, bylo to i levnější než ubytování  v tuzemsku. Kvalita nesrovnatelná. 

Plánované cyklovýpravy jsme se tedy zúčastnili: já, muž ve věku téměř důchodovém, moje žena a dospělá dcera s tříletým vnoučkem. Právě pro něho jsem horko těžko sháněl  takové to retro sedátko na rám mého elektrokola. Nakonec  se mi ho podařilo vydražit za skvělou pětistovku na Aukru. Strategie desetidenního pobytu byla následující: z Lindau, jako z pomyslné základny, budeme vyjíždět na vytipovaná místa  prostornou dodávkou, do které není problém uložit kola i dětský kočárek. Lokalitu si pak projedeme pěkně pohodlně na velocipédu.

Kde se nám zalíbí, kola odložíme a v prohlídce se bude pokračovat pěšmo ev. s kočárkem. Samozřejmě se zřetelem na nejmenšího účastníka výpravy. Toho totiž zajímalo hlavně vybavení místních dětských hřišť, vlaky, nádraží  a kvalita zmrzliny.  Ke kráse výhledu na Bodamské jezero se za celu dobu nějak nevyjádřil. Jinak kol jsou tady všude  mraky a nějak se ani asi nekradou. Jejich majitelé je při odložení kolikrát ani nezamykají. 

Kostnice se nachází nejen v Kutné Hoře, ale i u Bodamského jezera

Šestisetkilometrovou cestu s přestávkou v Řezně jsme zdolali bez větších problémů a za necelých sedm hodin jízdy jsme zastavili před naším penzionem v Lindau, kde nás uvítal majitel, milý pán Weishaupt. Lindau je malebné městečko s historickým  centrem a nachází na stejnojmenném ostrově na Bodamském jezeře. Na kole ostrov projedete vskutku za chvilku. Pěšky jej máte prochozený za méně než dvě hodiny. Asi nejhezčím  místem je přístaviště a přilehlá promenáda s překrásným výhledem na jezero.   

Pro každého Čecha tady je téměř povinná návštěva Kostnice. Protože je zde několik míst spojených s českým reformátorem Janem Husem. Především tzv. Husův dům v historickém centru, kde Hus během pobytu v Kostnici pobýval. Dnes je  zde muzem s expozicí připomínající žívot a dílo J. Husa a podávající informace o průběhu Kostnického  koncilu. Kostnice je největší město na břehu Bodamského jezera a kulturní centrum oblasti s množstvím divadel galerií a samozřejmě skvělými historických pamětihodnostmi, jejichž výčet by byl ale předlouhý. 

Dalším plánovaným místem našeho putování byl Friedrichshafen. Samozřejmě město je známé především vzducholoděmi a spojitostí se jménem Ferdinand von Zeppelin. Jak známo éra vzducholodí fakticky skončila tragickou havárií 245 m dlouhé vzducholodě  LZ-129 Hinderburg  roku 1937 v New Jersey v USA. Nicméně vzducholodě se ve Friedrichshafenu vyrábějí i nyní, sice menší," jen" 75 m dlouhé, ale zcela bezpečné. Jsou již plněny nevýbušným a nehořlavým héliem a nikoliv třaskavým vodíkem. Tyto moderní stroje je také možné spatřit každodenně při jejich majestátním letu na obloze nad jezerem. Zájem je veliký, lety je nutné zajistit předem. My jsme bohužel zůstali na zemi. 

Jelikož nám zbyl po prohlídce  zeppelínského muzea ještě kousek času, přemístili jsme se autem do nedalekého Unteruhldingenu, kde se nalézá jeden z největších evropských skanzenů kůlových staveb pod ochranou Unesca. To jsou historická obydlí, domy, umístěné na kůlech v jezerní vodě. Velmi zajímavé, nicméně na mne připadl dozor chlapečka. Místní pískoviště v těsné blízkosti skanzenu se mu zamlouvalo moc. Hlavně příšerně vrzající kolotoč, což  dle jeho mínění bylo velmi legrační. 

Nepřekonatelným zážitkem byla i návštěva Květinového ostrova Mainau


Zlatým hřebem našeho jezerního pobytu pak samozřejmě byla návštěva Květinového ostrova Mainau. K příjezdu jsme použili trajekt, abychom také jako okusili plavbu po jezerní hladině. Žádná z evropských zahrad se totiž prý nevyrovná ostrovu Mainau. S probíhajícími ročními obdobími se mění průběžně  jeho tvář. Léto zde je časem růží v Růžové zahradě. Na podzim údajně vykvete až 13 tisíc jiřin. Pro děti je tady připravena spousta atrakcí, velká modelová železnice, perfektně vybavené hřiště, malá zoologická zahrada, poníci atd. Na vrcholku ostrova stojí růžový barokní palác a kostel. Můžete zde obdivovat obří sekvoje, háje magnolií, japonské okrasné třešně i subtropické palmy.

Bohužel dvě stě metrů dlouhá fronta nás odradila od návštěvy toho, na co jsme se těšili nejvíc. A to sice na Motýlí dům. V něm poletují obrovští tropičtí motýli, kteří usednou i na vás v případě, že na sobě máte pestřeji zbarvené oblečení. Takže motýle jsme  neviděli a ani nevyfotili. Ale jinak Mainau jednička s hvězdičkou, i když celodenní vstupenka bratru za 22 euro také není z nejlevnějších.

Poslední den jsme vyrazili za historií, a to do 60 kilometrů vzdáleného  St. Gallen, které je považováno za kulturní a hospodářské centrum Východního Švýcarska. Město bylo založeno už v 7. století a největším lákadlem pro turisty i pro nás bylo bezesporu opatství svatého Havla se slavnou knihovnou, které je od roku 1983 zařazeno mezi světová dědictví UNESCO. Město nás nezklamalo, historické  je centrum opravdu velmi malebné. A moderní čtvrti jsou opravdu moderní a architektonicky úžasné."


Na závěr několik postřehů: 
Ve většině měst je povolená pouze 30 km/h rychlost, všudepřítomné sloupky hrozivým okem pečlivě monitorují její dodržování. V případě jejího překročení můžete po čase obdržet velmi nepříjemnou obsílku. 
Téměř všude je problém s parkováním, proto neváhejte použít parkovací domy, kde je větší šance najít volné místo.  
Jezděte velmi, velmi ohleduplně, protože řidiči zde jsou také velmi ohleduplní. Snažil jsem se pečlivě dodržovat předepsané rychlosti a za celou dobu mě nepředjelo žádné jiné auto, byť v za mnou kolikrát jely bouráky několikanásobně dražší než naše Vivaro. 
Bodamské jezero se dá na kolech objet, celková  délka cyklostezek je pak asi 260 kilometrů. Logisticky je to ale trochu náročnější. Je potřeba mít předem naplánované úseky trasy se zajištěním noclehů. Proto mně ten náš způsob  přibližování k jednotlivým cílům z jedné základny přijde jako jednodušší na přípravu i provedení. Případná nepřízeň počasí pak nemusí být problémem. 
Bodamské jezero a jeho systém cyklostezek i možnosti jeho vyžití pri inline bruslení mne nadchl. Určitě bych se sem rád někdy vrátil a mohu s klidným svědomím doporučit všem vyznavačům cykloturistiky a  bruslí na kolečkách. 


Milan Nikles