Po překvapivě výborně nastudovaném Mozartově Requiem představil se tento pěvecký soubor, podporován vlastním komorním orchestrem, se svým vánočním programem. Pravda, v době, přísně vzato již mírně povánoční, dokázal sbor a sólisté Melosu v nedělní podvečer 15. ledna t.r. do kostela sv. Anny v Benešově přilákat desítky, dnes již věrných příznivců dobré pěvecké tvorby a interpretace.

A to nebyla na programu na první pohled žádná běžně uváděná jména, mohlo se dokonce zdát, že avizovaná skladba večera nebude až tak atraktivní. Velký omyl! Ano, Antonio Vivaldi v orchestrálním díle sonáty C moll pro hoboj a generální bas, patřil k onomu „známějšímu“, co nabízel program koncertu. Tento hudební předkrm byl jen výborným startovním číslem celého koncertu Melosu.

Následovalo „Jubilate Deo“ moderního britského skladatele Benjamina Brittena. Hudební ztvárnění Žalmu 100, který je tradiční součástí britských smutečních obřadů, překvapilo svým netradičně jásavým pojetím. Dílo ostatně vzniklo v roce 1961 právě takto na přání vévody z Edinburgu.

Nedělní koncert gradoval dílem anglického skladatele Graystona Ivese. Missa Brevis byla dost možná pro mnohé posluchače prvním kontaktem s tímto zajímavým autorem. Dílo svěží, opravdu soudobé (1987) a – byť se to ke „krátké mši“ nehodí – po čertech výborně nastudované a předvedené.

Závěrečných „deset stupňů ke zlaté“ nedělního koncertu patřilo Vánočnímu oratoriu francouzského skladatele. Charlese Camilla Saint-Saënse. Opravdu, v deseti větách zde sólisté i sbor Melosu předložili posluchačům skutečnou delikatesu. Možná netáhlo jméno autora tolik jako zvučnější jména jiných hudebních géniů, ale od prvních tónů předehry, přes skvěle podané výkony všech pěti sólistů, ať již samostatně v duetech či vícehlasech, a přes zářivé sbory, se Melos a hudebníci komorního orchestru dostali hostům koncertu opravdu „pod kůži“. Publikum, které, snad to mohu říci, s výkony celého tělesa také zraje, všechny účastníky odměnilo dlouhotrvajícím potleskem. Na další počin smíšeného pěveckého sboru Melos se již nyní těší rovněž.

Autor: Petr Mareš