Maxijedlík Jaroslav Němec

"K jídlu a gastronomii mám blízko,vyučil jsem se kuchařem. Věděl jsem o sobě, že toho dokážu rychle hodně sníst a chtěl jsem to někde zkusit. Před 15 lety bylo ve Svitavách předkolo vizovického Trnkobraní,tam mě kamarádi vyhecovali na soutěž v pojídání knedlíků. Soutěž jsem vyhrál a postoupil tak do finále. Začátky byly těžké, ale postupem času jsem se vypracoval.

Jenom za minulý rok mám odsoutěženo 46 vyhraných soutěží plus účinkování v televizi, rádiu. Stihl bych i více, někdy jsou soutěže třeba v jeden den na třech místech, a to se opravdu stihnout nedá. Jednou se mi však podařilo vyhrát i pět soutěží v jediný den na zabijačkových hodech v Brně. Na soutěže se nijak nechystám, ani netrénuji, ono jich je tolik, že vlastně trénuji přímo na soutěžích. Zkoušel jsem třeba vypít 5 litrů vody za pár minut, abych si roztáhl žaludek, ale už to nedělám.

Co se týče rekordů z posledních soutěží, můžu zmínit pojídání tří nejsmradlavější jídel světa. Snědl jsem naráz, jako jediný na světě, v Brně na GO to Foodparku postupně za sebou jmenovitě Hákarl, který je vražednou kombinací močovinou páchnoucího nakládaného zkvašeného žraločího masa, které je za sirova prudce jedovaté. Chuť šla, ale zápach byl šílený. Dále Surstromming, to je zkvašené rybí maso, které je v Guinnessově knize rekordů zapsané jako nejsmradlavější jídlo světa. Jedl jsem ho už po páté, smrdí jako zkažené přesolené maso, chutově je hrozný, okamžitě vás to natáhne na zvracení. Snědl jsem vždy celou plechovku i s kostmi a navrch vypil i lák.

A nakonec Durian. Taky smrděl, ale byl aspoň sladký. Dal jsem dva velké kusy. Byl to fakt hrozný puch, na Výstavišti pak museli na hodinu pustit centrální klimatizaci. Zaměřil jsem se teď hodně na extrémní jídla,nebojím se ani nejsmradlavějších a nejpálivějších jídel. Baví mě to, mám rád adrenalin před soutěží, její atmosféru „u stolu“ - v publiku i mediální sledovanost. Nedávno jsem počítal poháry za vyhrané soutěže, samozřejmě všude je nedávají, mám jich kolem sto + medaile. Ukladám si ich v knihovně naproti posteli. Jsou chvíle, kdy mi ta ocenění připomenou, že čas a úsilí, které jsem tomu věnoval, nebylo promarněnou energií."

Jaroslav Němec