"Mému srdci nejbližší je Střední Povltaví. Kraj, kde bydlím, který znám i ze země a z vody docela dost. Vltava je moje láska," přiznává Jiří, který poslední roky používá své snímky k ochraně přírody a spolupracuje s Václavem Cílkem, do jehož knih fotografie umisťuje. Tvorbu Jiřího Jirouška si můžete prohlédnout na webových stránkách www.nebeske.cz.

Jak dlouho už se po nebi vznášíte? Byl to váš koníček od dětských let?
Hlavu vysoko nad zemí větrám 27 let. Předtím jsem se sám nevznášel, ale na nebe jsem vysílal modýlky letadel. S tátou a strýcem jsem byl modelářem od malička. Jakmile jsem počátkem devadesátých let objevil paragliding, vyslal jsem do povětří i sebe.

Kde létáte nejraději?
Mám rád celou Českou republiku. Čím dál tím více. Pro svoji rozmanitost. A vlastně i pro její celkem kapesní rozměry, které mi umožňují zkoumat ji často a všude. Mému srdci nejbližší je Střední Povltaví. Kraj, kde bydlím, který znám i ze země a z vody docela dost. Vltava je moje láska. I když je přehradami spoutaná, zůstává divoká. Sedlčansko na pravém břehu řeky, Příbramsko na levém. Tam, tam mě to táhne. Lesy, kopečky, romantická zákoutí, rybníky, potoky, hrady, zámky.

Jak složité je věnovat se ve vzduchu ovládání motorového padáku i fotoaparátu?
Není to složité. Paragliding nemá moc páček a hejblátek na řízení. A na nebi nejsou silnice, takže nespadnete do příkopu, když vybočíte o pár metrů z trasy letu. Pilotovat lze na chvíli jednou rukou a pomocí přenášení váhy v sedačce, druhou rukou fotím. Úskalí jsou spíše jinde. Oproti pozemnímu focení se neustále hýbete. Zastavit znamená spadnout. Fotky lovíte za letu, kompozice musí být zautomatizovaná, hlavu potřebujete na sledování okolí, průběhu letu, počasí. Chladno je mi i v létě, jen na pár letů v roce sundám rukavice. Celý let hledáte místa, kde by se dalo nouzově přistát. A kontrolujete leteckou mapu, že jste nevlétli do zakázaných míst či koridorů.

Jde o nebezpečný koníček? Spousta laiků určitě řekne, že ano. Co ale vy?
Pokud budete létat bezpečně, jde o bezpečný koníček. I statisticky hodně bezpečný. V autě či na kole vás může někdo sejmout. Třeba prase. I když dodržíte pravidla. Šance na srážku při létání je minimální. V podstatě za vše si můžete sami, ani na selhání techniky se nehraje. V našem létání platí, že pokud se něco pokazí, například dojde benzín, máte mít záložní plán, přistát bezpečně na vyhlédnutém místě. Jenže my jsme sami sobě často nebezpeční, překračujeme rozumné meze. Část mezí visí ve vzduchu, který není vidět. Rychle se z bezpečné aktivity stane velmi nebezpečná záležitost, hrany jsou ostré.

Jak vypadají střední Čechy a okolí Prahy z výšky?
Střední Čechy jsou nejrozmanitější částí naší republiky. Pestrá krajina. Od rovin až po brdskou hornatinu. Praha, nad ní létat nesmím, je pro mě takové zrcátko. Okna budov většinou do okolí vysílají odlesky, prasátka. Pro létání a focení jsou zajímavé řeky. A že jich ve středních Čechách máme. Kdo má více? Můžete letět po Berounce, Vltavě, zakroužit nad soutokem s Labem, vydat se podél Sázavy. Objevovat hrady a zámky, lomy, soustavy rybníků. Zkoumat železniční síť. Bát se nad souvislými lesy. A kroutit hlavou nad rozrůstajícími se satelity. Střední Čechy jsou inspirativní. Nadmíru inspirativní.

Jaký je to pocit vznášet se nade všemi?
Nade všemi úplně ne. Třeba kosmonauti jsou výše. (usmívá se) Při letu o lidech moc nepřemýšlím. Z mého nebeského pohledu je sice vidím, ale jsou to mravenečci. Mé letové pocity jsou o světle, které chytám do fotoaparátu, o vůni a ostrosti vzduchu, ve kterém se pohybuji, o hřbetech kopců a tkaničkách řek zrcadlících se v mých očích. O lidských sídlech a cestách. O tom, jak člověk krajinu přetvořil a dále přetváří. Jde o nadhled. Pocit nadhledu, ne však pýchy. Občas radost, občas smutek.

Cestujete s paraglidem i po světě?
Poslední roky se držím doma, ale dříve jsem s padákem dost cestoval. Za bezmotorovým létáním do Alp. S motorem jsem létal v mnoha zemích Evropy. Včetně Ruska a Finska. Ásii jsem okusil v Turecku, Afriku s velbloudy a oázami pak na etapovém přeletu Tuniska. Jsou to hezké vzpomínky, ale nejspíše tam někde jsem se zbláznil do naší země, řekl si, že ji chci poznat co nejlépe. Prolétat, nafotit. A že chci hodně létat. Ne čekat měsíce na další výpravu.