Vážený český národe.

Je neblahé, že je ti zdrojem upřímné zábavy, kam se Hliník odstěhoval, aniž bys znal pozadí. Se svým manželem jsem žila plnohodnotných 16 let. Pak zničehonic začal chodit domů stále později. Říkal, že hraje šachy se svým přítelem Svěrákem. A jednou už nepřišel vůbec.

Když pan Svěrák tenkrát rozhlásil, že se můj muž odstěhoval do Humpolce, byla jsem mu za tu zprávu velice vděčná. Vždyť živit dvě děti z platu chudé ženy je těžké. Záhy jsem však zjistila, že pan Svěrák hraje teď šachy se mnou. V Humpolci ani v okolí mého plešatého, 130 kilového muže, napadajícího na pravou nohu a s výrazným mateřským znaménkem na zádech, nikdo nikdy neviděl. Nechápu, proč mě pan Svěrák před celým národem zesměšnil a uvedl takto v omyl.

Náhodně jsem se sice doslechla, že Hliník žije v Náchodě pod jménem Zinek, ale ani tam jsem neuspěla. Neseriózní, až pubertální jednání pana Svěráka považuji za ubohé a nedůstojné bývalého učitele. Tomu člověku není nic svaté! Domnívám se, že by to klidně mohlo dojít až tak daleko, že ten jeho slavný Jára Cimrman bude od něj taky nějaká vymyšlenina.

To už by ses, český národe, asi už tak upřímně nesmál.

                                                                             Jaroslava Hliníková

Autor: Jiří Cinkeis