ON-LINE reportáž o koronavitu najdete ZDE

"Mám ohromnou radost, že děti práce posílají a jako češtinářka jsem ráda, že spolu s Benešovským deníkem můžu motivovat aktivní děti k práci nad rámec školních povinností i v této nelehké době. Je třeba myslet na to, že v domácí izolaci je bohužel spousta dětí, kterým se přístup ke vzdělání ztížil, ale taky dost těch, které jsou nadané, mají chuť pracovat víc a chtějí si rozšiřovat obzory. Výzvu jsem na webu naší školy nazvala "Staň se novinářem!' Třeba se z toho stane tradice," věří učitelka českého jazyka a redakce ji v tom mileráda podpoří.

A tady jsou některé ze zaslaných esejí:

I přes karanténu některé zvyky dodržujeme

Marie U., 3. A: Naše letošní slavení Velikonoc je jiné, protože nemůžeme jet k babičce do jižních Čech, kde obvykle chodím koledovat s místními dětmi v kroji. Moc se mi tento zvyk líbí, je při tom krásná atmosféra, my holky jsme načančané v kroji a i klukům to v kroji s pomlázkou v ruce sluší. Letos jsme doma, ale některé tradice dodržujeme: trháme různé jarní větvičky do vázy na jarní výzdobu, pečeme beránka, nádivku a mazanec, zdobíme vajíčka, napěstujeme jarní oseníčko, do kterého pak dáme kuřátka, slepičky a vajíčka. Jen pomlázku letos nepletu!

Jaké byly moje Velikonoce

Vítek H., 4.D: Velikonoce byly letos jiné, byli jsme jenom doma. Obvykle jezdíme na chalupu nebo za babičkou a dědou. Před Velikonocemi jsme seli osení do květináčů. Ozdobili jsme si vajíčka, která jsme na špejlích zapíchli do vyrostlého osení. Vajíčka jsme malovali voskovkami a omotávali bavlnkou. Maminka nám udělala těsto na perníčky a my s brášky jsme si je sami vykrájeli a upekli.

O prázdninách bylo hezké počasí, tak jsme byli na zahradě a pomáhali jsme tam tatínkovi se dřevem. Postavili jsme trampolínu, jezdili na kole a houpali se na houpačkách. S tatínkem jsme šli na procházku pro proutky na pomlázky. Maminka upekla velikonoční nádivku a mazance jako každý rok. Jeden večer jsme grilovali buřty. S rodiči jsme hráli spoustu her. Nejvíc mě bavila hra „Umí prase létat?“.

Velikonoce se mi líbily. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že jsme mohli koledovat pouze doma. Doufám, že příští rok budeme moct zase někam jet.

Naše Velikonoce v karanténě

Klárka D., 6.C: „Mami, máš ráda Velikonoce?“ zeptala jsem se nedávno mamky. „Jó, Klárko, já ti vlastně ani nevím.“ Zbožňuju, když mi mamka něco vypráví, hlavně z jejího dětství, tak jsem ji pobídla: „Vyprávěj, prosím,“ zaškemrala jsem.

„Když jsem byla malá a školou povinná,“ začala mamka, „Velikonoce jsem zbožňovala. Nejvíc se mi samozřejmě líbilo, jak nás kluci chodili vymrskávat. A čím víc kluků, tím lépe. Pak se mi Velikonoce moc líbily, když jste byli malí mrňouskové. Táta nebo děda vám upletli pomlázku a vy, vyzbrojeni několika básničkami, jste vyrazili koledovat. Většinou jsme jezdili na vesnici k babičce na chalupu a tam mají Velikonoce pořád ještě své kouzlo. A teď? Nějak ty Velikonoce neprožívám. Ale na jaro a na sluníčko se samozřejmě těším.“

Podívala jsem se na mamku. Já mám Velikonoce strašně moc ráda. A jestli mamka ne, tak to na sobě opravdu nedá nikdy znát. Vždy nám připraví hezké svátky se vším všudy tak, jak má být. A bylo tomu tak i letos v době karantény.

I letos nám děda upletl pomlázku, jen tak pro radost. „Čím větší, tím lepší, ať to trochu bolí,“ řekl. S mamkou jsme nabarvily a ručně namalovaly pár vajíček, to mě hrozně baví. Samozřejmě na stole nechyběli mazanec a beránek, letos jsme dokonce upekly i něco navíc – bábovku a jablečné taštičky. Ale nebojte, všechno tohle jsme nesnědli, obdarovali jsme přátele a známé.

Takže co se tradic týče, bylo všechno jako každý rok. Ani kytička ve váze nechyběla a dobrá nálada nás taky neopustila. Jen koledovat jsme nikde nebyli a u nás taky nikdo nezazvonil – i když pár sladkostí samozřejmě připraveno bylo – co kdyby náhodou.

Jelikož tento rok počasí opravdu vyšlo, trávili jsme spoustu času venku. Hráli jsme fotbal, chodili jsme na procházky, dokonce i na houbách i rybách jsme byli. Po večerech jsme se vždycky nasmáli u společenských her. A „pár na zadek“ nám mamka prý taky zvládne dát sama.

Tak doufám, vážení rodiče a milé děti, že jste si Velikonoce užili podle svých představ, v pohodě a ve zdraví.