Její otec Jiří Šetlík jej postupně daroval Muzeu umění a designu v Benešově a výběr z této kolekce je do pondělí 12. února k vidění na výstavě „Ke štěstí. Novoročenky ze sbírek MUD“.

Jeden z umělců, jenž zasílal vašemu otci novoročenky, byl sochař Miloslav Chlupáč, který se v Benešově narodil a napomohl MUDu získat část sbírky, dnes známou jako Šetlíkova kolekce. Co je vzájemně spojovalo?

Táta a Chlupáč byli velice blízcí přátelé, protože sochařství bylo pro otce bližší než malba, a to i v jeho celém teoretickém díle. Chlupáč, který původně nebyl sochařem, ale studoval medicínu, neměl povahu některých rozervaných umělců, což mělo na jejich přátelství velmi kladný dopad. S tátou se znali už od padesátých let a jejich přátelství bylo postaveno na Chlupáčově díle, protože to bylo tvaroslovím otci blízké. Také i díky tomu, že Miloš byl velice sympatický, slušný, obětavý a jemný člověk a táta ho měl velmi rád. Po roce 2000 jsme za ním jezdili do Salcburku, kde učil na letních školách a tatínek mu připravoval výstavy. Vždy je spojoval vztah k umění, ale i rodina. Kdežto u některých jiných výtvarníků byla rodina svým způsobem upozaděna samotným tvořením.

Michaela Šetlíková se zabývá vývojem oděvu z hlediska kulturně-historického a sociálního. V 80. letech pracovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu v oddělení textilu a v letech 1990 – 1996 žila částečně v USA, kde patřila k diplomatickému sboru a působila v kultuře. Ve Spojených státech pracovala mimo jiné na State Departmentu, Washington, D. C., ale především ve Smithsonian Institutu, kde se podílela na akcích v sekci „cestujících výstav“ nebo v Guggenheimově muzeu v New Yorku. V současné době spolupracuje s galeriemi a s aukčními domy, kde vykonává kurátorsko-konzultantskou činnost, zároveň přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jak a kde vlastně probíhaly novoroční oslavy?

Oslavy byly vždy velkolepé a nejvíce se v sedmdesátých letech konaly u Janoušků v ateliéru v Košířích u Evy Kmentové ve „Stodole“ na Praze 5, někdy u Olbrama Zoubka v Salmovské ulici nebo u bývalého ministra kultury z let 1968 a 1969 Miroslava Galuška. Ten byl kultuře velmi nakloněn, a tak se některé silvestry konaly i u nich ve vile na Babě od architekta Zelenky. Scházeli se tam jak výtvarníci, tak spisovatelé, politici z roku 1968 nebo představitelé disentu. Každý něco přinesl z jídla či pití a legrace byla až do ranních hodin. Jedna z těch veselých historek například je, jak Evička Kmentová u Janouškových, kteří měli psa Bafíka, nosila krásnou štolu z lišky. A jak alkohol stoupal, všichni se bavili a někdo říkal „Hele, co to ten Bafík má? On se hrozně baví, co to dělá?“ a on ukousnul Evičce Kmentový ten liščí ocas a vesele si to tam cupoval a byl naprosto nadšený. Na těch oslavách panovala velká gaudia a novoročenky se předávaly jak na těch setkání, tak se posílaly mezi sebou.

| Video: Youtube

Jaké novoročenky dával a posílal váš otec? Jelikož ve sbírce máme pouze ty, které dostal, nikoliv ty, které sám posílal.

Tatínek psal svá P. F. na pohlednice. Nikdy si nenechával od někoho novoročenky udělat. Vždycky nakoupil pohledy například s interiéry barokních kostelů, ale i když je sám nevytvářel, tak je sbíral a uchovával. Otec měl novoročenky velmi rád a dělali mu radost. Na svém psacím stole, pod skleněnou deskou měl fotografie svých blízkých, mapu New Yorku (který miloval a v šedesátých letech tam pobýval) i vybrané novoročenky, které si tam schovával od typografů, Věry Janouškové nebo ilustrátora Jiřího Kalouska. U těch jsme se vždy společně smáli tomu, s jakým humorem k nim přistupoval. Táta si novoročenek moc vážil, protože to byl člověk staré školy a vlastně ta P. F. pro něj byla důležitým začátkem do nového roku.

Pozvánka
Komentovaná prohlídka výstavy novoročenek ze sbírek Muzea umění a designu v Benešově s Michaelou Šetlíkovou se uskuteční ve čtvrtek 25. ledna od 18 hodin. Vstup bude zdarma.

Děkujeme vám za osobní nahlédnutí do sbírky a sdílení příběhů, které se s nimi pojí.