Krásně ho ztvárnila Lenka Veselá. A i když byl jelen přísný, zlobil se na Smolíčka a dupal zlověstně kopýtky, měl krásný ladný krok. Smolíčka moc pěkně hrála Lucie Pospíšilová. Byl to klučina rošťácký, ale dobromyslný, a když plakal, i jelen by se nad ním ustrnul.
Zato Jezinky, co pily víno z bezinky, jak zaznělo a mnohé dospělé pobavilo, byly, pěkně vykutálené, ale perfektně sehrané. Rozvernou Jezinku si zahrála Martina Götzová a tu o chlup zodpovědnější Monika Pospíšilová. Moc se všem líbily, byly velmi vtipné, nemotorné a popletené, ale děti z nich měly i tak respekt. Přeci jen chtěly sníst Smolíčka.
Když pohádka skončila, tak následovalo jako vždy focení s pohádkovými bytostmi a k Jezinkám se odvážili jen ti nejstatečnější. To s jelenem se vyfotili i ti bojácní.
Samozřejmě v pohádce zazněly i hezké písničky, na klavír a na buben hrála a zpívala Dana Jelínková, která byla i vypravěčkou a provedla všechny hezky pohádkou. A o ozvučení, aby byli všichni v pohádce pěkně slyšet, se tentokrát postaral Mirek Götz, a to velice zodpovědně, protože bylo slyšet i v posledních řadách.
O čem bude pohádka příště? To se ještě zatím neví, ale určitě bude známá. Měte všichni krásný pohádkový rok 2024.
